Jan Sládek
Jan Sládek (20. května 1906, Kunčičky, Ostrava[1] – 30. července 1982, Praha) byl český jevištní výtvarník, scénograf, malíř, ilustrátor, grafik a pedagog.[2]
Jan Sládek | |
---|---|
Jan Sládek | |
Narození | 20. května 1906 Kunčičky, Ostrava, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. července 1982 (ve věku 76 let) Praha, Československo |
Národnost | česká |
Povolání | malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník, pedagog |
Ocenění | zasloužilý umělec (1960) Vyznamenání Za vynikající práci (1966) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v rodině Jana Sládka (1869–??), kancelisty horního úřadu (Bergamtkanzelist) a jeho manželky Františky, rozené Trnkové (1878–??).[1]
Jan Sládek vystudoval v letech 1921–1925 Obchodní akademii v Ostravě, umělecké vzdělání získal v malířském ateliéru Patrika Ungermanna. V Ostravě působil jako malíř a grafik a také jako organizátor kulturního života. Byl též pedagogem na zlínské Škole umění (1942/1943). V jeho volné tvorbě, které se věnoval do konce 50. let, se objevuje sociální tematika a vliv kubismu.[2]
Od září 1930 začal pracovat jako jevištní výtvarník v Národním divadle v Moravské Ostravě. V roce 1937 vytvořil několik scénických návrhů pro Zemské divadlo v Brně a v roce 1938 svůj první scénický návrh pro pražské Národní divadlo. V letech 1937 až 1944 spolupracoval s Městským divadlem na Královských Vinohradech v Praze, kam jej přivedl režisér Bohuš Stejskal zprvu pro inscenaci Langrovy Dvaasedmdesátky.[3] V letech 1943/1944 spolupracoval také s Nezávislým divadlem v Praze a jeho režiséry Janem Škodou a Karlem Paloušem.[4]
Po skončení druhé světové války se přesunul trvale do Prahy a kromě ilustrování knih se nadále věnoval především scénografii. V roce 1945 zakládal spolu s K. Paloušem a Janem Škodou Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze na Smíchově,[4] kde pak v letech 1945–1969 (později i jako host) pracoval jako scénograf, [3] přičemž od roku 1950 byl administrativním ředitelem a vedoucím výpravy. Spolupracoval také s řadou mimopražských divadel. Mezi léty 1938 až 1969 vytvořil v pražském Národním divadle scénu nebo i kostýmy pro téměř 20 titulů.[3] Postupně se stal jedním z předních osobností české scénografie a řadí se k zakladatelům moderního scénografického projevu.[2]
Ostatní aktivity
editovatV roce 1948 podepsal (s titulem „akademický malíř“) prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[5] Od září 1949 do dubna 1950 byl členem redakce měsíčníku Divadlo, poté až do března 1951 byl zde spolupracovníkem.[6] V říjnu 1956 byl na ustavující konferenci Svazu československých výtvarných umělců zvolen do jeho ústředního výboru jako náhradník.[7] Komunistickým režimem byl oceňován, první státní cenu získal v roce 1949.[6]
Ocenění
editovat- 1937 Zlatá medaile na Triennale di Milano
- 1941 Národní cena
- 1951 Státní cena
- 1959 titul zasloužilý umělec
- 1966 Vyznamenání Za vynikající práci
Scénické návrhy, výběr
editovat- 1930 Jaroslav Hilbert: Třídič štěrku, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, rež. Jan Škoda
- 1931 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, rež. Jan Škoda
- 1933 Molière: Don Juan, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, rež. Jan Škoda
- 1935 Karel Čapek: Loupežník, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, rež. Jan Škoda
- 1937 Karel Čapek: Bílá nemoc, Zemské divadlo Brno, rež. Aleš Podhorský
- 1937 František Langer: Dvaasedmdesátka, Městské divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1938 Charles Gounod: Faust a Markétka (opera), Národní divadlo, rež. Hanuš Thein
- 1939 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, Zemské divadlo Brno, rež. Jan Škoda
- 1943 S. Bonelli: Chvála bláznovství, Městské divadlo na Poříčí, rež. František Salzer
- 1946 A. Arbuzov: Daleká cesta, Divadlo 5. května, rež. František Salzer
- 1947 Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa, Realistické divadlo, rež. Ota Ornest
- 1948 William Shakespeare: Veselé paničky windsorské, Východočeské oblastní divadlo Pardubice, rež. Karel Palouš
- 1949 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Národní divadlo, režie Karel Palouš (J. Sládek navrhoval i kostýmy)
- 1950 Bedřich Smetana: Hubička (opera), Národní divadlo, režie Karel Palouš (J. Sládek navrhoval i kostýmy)
- 1954 R. B. Sheridan: Škola pomluv, Divadlo komedie Praha, rež. Ota Ornest
- 1957 William Shakespeare: Macbeth, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, rež. Karel Palouš
- 1958 Jiří Mahen: Jánošík, Národní divadlo, rež. František Salzer (J. Sládek navrhoval i kostýmy)
- 1962 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, Divadlo Oldřicha Stibora Olomouc, rež. Jaromír Svoboda
- 1965 František Langer: Periferie, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, rež. Karel Palouš
- 1968 Karel Čapek: R.U.R., Městské divadlo Příbram, rež. S. Vyskočil
- 1969 Molière: Škola pro ženy, Tylovo divadlo, rež. Václav Špidla (J. Sládek navrhoval i kostýmy)
- 1974 G. Verdi: Falstaff, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, rež. O. Kříž
- 1977 N. Pogodin: Kremelský orloj, Východočeské oblastní divadlo Pardubice, rež. Karel Palouš
- 1979 G. Bizet: Carmen (opera), Divadlo F. X. Šaldy Liberec, rež. R. Málek
Z knižních ilustrací
editovat- Petr Bezruč: 1883 (1935), verše šestnáctiletého básníka, bibliofilie.
- Karel Jaromír Erben: Prostonárodní české písně a říkadla I.-VI. (1984–1990).
- Fraňo Kráľ: Děti Zuzany Čenkové (1975).
- Milena Hübschmannová: Romské pohádky (1973).
- Marie Majerová: Staropražské pomněnky (1967).
- Moravské národní pohádky a pověsti (1983).
- Walt Morey: Zima v kaňonu (1978).
- František Pavlíček: Tři zlaté vlasy děda Vševěda (1959).
- Pět slovenských her (1965).
- Jaroslav Seifert: Slezská píseň (1932) – soukromý tisk (bibliofile).
- Karolína Světlá: Hubička; Námluvy; Nebožka Barbora (1973).
- Karolína Světlá: Kříž u potoka (1968).
- Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (1979).
- Zikmund Winter: Rozina sebranec (1968).
- Jiří Wolker: Balada o očích topičových (1938) – soukromý tisk (bibliofilie).
- Emil Zegadłowicz: Beskydské balady (1933).
- Paul Zaunert: Německé lidové pohádky (1976).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Matrika narozených Slezská Ostrava, 1905-1908, snímek 80, Záznam o narození a křtu
- ↑ a b c Jan Sládek - abART
- ↑ a b c Jan Sládek v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ a b Jarmila Konečná a kol.: Jan Sládek (v edici Režisér – scénograf, sv. 7), Praha: Divadelní ústav Praha, 1979, 94 s., str. 17
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-11-29]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ a b KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů--. 1. vyd. Praha: Nakl. Libri, 2002. 278 s. ISBN 978-80-7277-093-9. OCLC ocm50289035 S. 215. OCLC: ocm50289035.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 1147. OCLC: ocn780284198.
Literatura
editovat- Jarmila Konečná a kol.: Jan Sládek (v edici Režisér – scénograf, sv. 7), Praha: Divadelní ústav Praha, 1979, 94 s.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Sládek na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Sládek
- Jan Sládek v databázi Archivu Národního divadla