Otevřít hlavní menu

Jan Jiří Christian z Lobkovic

český voják a politik

Jan Jiří Kristián z Lobkovic (10. srpna 1686 Praha4. října 1755 Vídeň[1]) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z významného rodu Lobkoviců. Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny 18. století, zastával velitelské posty v různých zemích habsburské monarchie, nakonec dosáhl hodnosti polního maršála a stal se rytířem Řádu zlatého rouna. Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství Mělník přešlo do majetku rodu až v následující generaci).[2]

Jan Jiří Kristián kníže z Lobkovic
Lobkowicz coat of arms Wappen.png
Narození 10. srpna 1686
Praha
Úmrtí 4. října 1755 (ve věku 69 let)
Vídeň
Rodiče Ferdinand August z Lobkowicz
Příbuzní Eleonora Amálie ze Schwarzenberka (sourozenec)
Funkce Governor of the Duchy of Milan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Praze jako pátý syn knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic (1655–1715) a jeho druhé manželky, bádenské markraběnky Marie Anny (1655–1701).[2] Absolvoval kavalírskou cestu, během níž užíval jméno hrabě ze Sternsteinu (podle bavorského, které rodině patřilo), doložený je jeho pobyt v Římě v roce 1700, kde se setkal se svými staršími bratry.[3] Od mládí pak sloužil v armádě, nejprve se pod velením svého bratrance Ludvíka Bádenského zúčastnil války o španělské dědictví, kdy bojoval v Německu a Nizozemí. Později se pod velením Evžena Savojského zúčastnil tažení proti Turkům a po bitvě u Bělehradu, v níž padl jeho starší bratr Josef Antonín, dosáhl hodnosti plukovníka (1717).[4] Po skončení tureckých válek se v Praze oženil a další léta pak trávil střídavě v Čechách a v Itálii, v roce 1723 obdržel hodnost generálmajora a od roku 1729 byl vrchním velitelem v Neapoli. V hodnosti polního podmaršála (1733) vynikl na Sicílii v bojích proti Španělsku. Jako generál jezdectva byl pak velitelem v Lombardii a v letech 1737–1741 v Sedmihradsku, kde opět bojoval s Turky. Mezitím v roce 1739 obdržel Řád zlatého rouna.

Na počátku války o rakouské dědictví byl povýšen do hodnosti polního maršála a byl povolán do Čech, kde měl za úkol vypudit francouzsko-bavorské vojsko. Obléhal Prahu a na přelomu let 1742–1743 se mu podařilo ukončit francouzskou okupaci Českého království, mimo jiné tím umožnil korunovaci Marie Terezie za českou královnu v roce 1743.[5] Poté byl znovu povolán do Itálie a v letech 1743–1745 byl generálním guvernérem v Lombardii.[6] Nakonec se vrátil do Čech a svou kariéru završil jako vrchní velitel v Praze (1746–1751).

Christoph Willibald Gluck mu jako svému mecenáši věnoval opery La Sofonisba (1744), Ippolito (1745) a Pasticcio (1743). Skladatel také Lobkovice doprovázel v roce 1745 na jeho cestě do Londýna. V Itálii dostal darem černého otroka Angela Solimana, který ho jako jeho dvořan doprovázel do konce života, když před tím zachránil Lobkovicovi v bitvě život.

Rodinné a majetkové poměryEditovat

V roce 1718 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Karolínou z Valdštejna (1702–1780), dcerou významného diplomata Karla Arnošta z Valdštejna (1661–1713).[7] Měli spolu deset dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětství. Další synové Karel Adam (1719–1760), Filip Josef (1732-1760) a Leopold (1734–1759) sloužili v armádě a zemřeli za sedmileté války. Pokračovatelem rodu byl kníže Josef Maria z Lobkovic (1724–1802), který dosáhl hodnosti polního maršála, byl vyslancem v Rusku, ale zemřel bez mužského potomstva. Faktickým zakladatelem mělnické větve byl jeho mladší bratr kníže August Antonín z Lobkovic (1729–1803), vyslanec ve Španělsku a nejvyšší maršálek Českého království, který sňatkem s Marií Josefou Černínovou získal panství Mělník se sídelním zámkem v Hoříně.

Jiří Kristián byl po vymření bílinské větve rodu předurčen jako dědic severočeských panství Jezeří a Nové Sedlo. Po tragickém úmrtí Oldřicha Felixe z Lobkovic (1650-1722), posledního člena bílinské větve, skutečně tento majetek převzal, ale vzápětí uzavřel dohodu se svým starším bratrem, knížetem Filipem Hyacintem, a panství mu předal. Pro Jiřího Kristiána a jeho potomstvo bylo zřízeno peněžní svěřenství.[8] Ve svém vídeňském paláci soustředil sbírku zbraní získaných darem, ale také formou válečné kořisti.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 227 ISBN 80–7185–237–6
  2. a b Weinbaudomane der Lobkowiczer in Melnik. www.pilot.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013 s. 382 ISBN 978–80–7415–071–5
  4. Přehled rakouských generálů 1680–1740
  5. HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.; Praha, 1997 s. 134–137 ISBN 80–85770–50–4
  6. Představitelé italských států před rokem 1860
  7. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; Praha, 2013 s. 447 ISBN 978–80–7422–233–7
  8. RICHTEROVÁ, Alena: Vývoj roudnické lobkovické knihovny; Praha, 1989 s. 69
  9. PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; Praha, 2015 s. 226, 358 ISBN 978–80–7422–279–5

LiteraturaEditovat

  • JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. 
  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. 
  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 ISBN 978–80–7557–176–2

Externí odkazyEditovat