Otevřít hlavní menu

ŽivotEditovat

Pocházel z tesařské rodiny a počáteční vzdělání, i hudební, dostal od rodičů. Gymnázium studoval v Prešově a Kecskemétu, teologii pak studoval v Ostřihomi, Bratislavě a Trnavě. Spolu s Jozefem Viktorinem, Martinem Hattalou a hrabětem Rudolfem Nyárim zde vytvořili kroužek národně uvědomělých, pokrokově a racionalisticky orientovaných seminaristů.

Po vysvěcení působil ve Starém Tekově, Vindšachte (dnes Štiavnické Bane) a Banské Štiavnici. V letech 1852-1862 působil na německé faře v Pešti. V šedesátých letech 19. století se začal věnoval politické publicistice, přispíval zejména do časopisu Priateľ školy a literatúry a Slovenských novín. Významným způsobem zasáhl do dobových jazykových sporů týkajících se podoby spisovného slovenského jazyka – ve svých článcích hájil tzv. štúrovskou slovenštinu.

Spoluzakládal Matici slovenskou, pro její potřeby pak posuzoval divadelní hry a byl také pořizovatelem čítanek a gramatiky pro katolické školy. V roce 1868 se účastnil založení nové politické strany – Novej školy slovenskej. Jejím cílem bylo spolu s uherskou levicí obnovit zákony z roku 1848 a učinit z rakouské reálné unie pouhou unii personální.

Své politické názory Palárik otevřeně prezentoval i v almanachu Lipa (1864), kde nabídl vlastní variantu řešení vztahů mezi slovanskými národy: necentralistickou, demokratickou a federalistickou reformu slovanské myšlenky s odmítnutím ruského absolutismu – čímž se polemicky vymezil zejména vůči rusofilské koncepci Jána Kollára.

Od roku 1862, na přímluvu hraběnky Esterházyové-Bezobrazovové, působil v Majcichově až do své smrti. Zemřel v důsledku žaludečních vředů. V Majcichově je i pohřben a v místním kulturním domě lze navštívit jeho pamětní místnost.[2]

DíloEditovat

Zpočátku byl činný zejména v periodikách; vydával časopis Cyrill a Method a za prosazování ekumenismu a demokratizačních reforem v církvi na jeho stránkách byl potrestán církevním vězením a přeložením do Pešti. Později redigoval Katolícke noviny pre dom a cirkev. Jeho literární dílo se skládá zejména z dramat, ale také z mnoha publicistických děl a několika učebnic (náboženství, čítanek, gramatik pro slovenské školy). Ve svých dílech vyjadřuje zejména opravdové vlastenectví a snahu o rozmach slovenského jazyka i kultury.

Pro jeho veselohry je typická komediální zápletka postavená na principu záměny postav, satirické zobrazení pokřivenosti společenského života i lidských charakterů a problematika národního odpadlictví. Všechny jeho hry byly inscenované u divadelních ochotníků a zaznamenaly velký úspěch. S odstupem času bývají hodnoceny jako příliš dobově determinované, přičemž se vyzdvihuje zejména jejich dokumentární hodnota – věrně popisují dobovou atmosféru, takže jsou důležitým přínosem pro pochopení epochy, v níž autor žil.

Byl i překladatelem, z němčiny překládal především Ch. Schmida (Spisy pre mládež, 1955-1856). Používal pseudonymy Beskyd, Ján Beskyd či Paliarik Ján.

OceněníEditovat

Je po něm pojmenována obec Palárikovo a od roku 2001 i Divadlo Jána Palárika v Trnavě.

BibliografieEditovat

PublicistikaEditovat

  • 1852 – Ohlas pravdy v záležitosti spisovné reči slovenské
  • 1858 – Concordia (almanach vydaný ve spolupráci s J. Viktorínom)
  • 1860 – Dôležitosť dramatickej národnej literatúry

Divadelní hryEditovat

  • 1858 – Inkognito (veselohra)
  • 1860 – Drotár (veselohra)
  • 1862 – Zmierenie alebo Dobrodružstvo pri obžinkoch (veselohra)
  • 1871 – Dimitrij Samozvanec (tragédie)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Palárik na slovenské Wikipedii.

  1. http://zlatyfond.sme.sk/autor/1/Jan-Palarik
  2. http://www.muzeum.sk/?obj=pamiatka&ix=pijpm

LiteraturaEditovat

  • ČAVOJSKÝ, Ladislav: O pôvodnosti Palárikovho dramatického diela. In: Slovenské divadlo, roč. 3, 1955, č. 3, s. 233 – 244.
  • ČAVOJSKÝ, Ladislav: Nepochopený Palárik. In: Slovenské divadlo, roč. 8, 1960, č. 1, s. 239 – 244.
  • ČEPAN, Oskár: J. Palárik a poučenie zo slovenského liberalizmu. In: Slovenská literatúra, roč. 3, 1956, č. 3, s. 322 – 329.
  • GAŠPARÍK, Mikuláš: Zápas o demokratizáciu slovenskej literatúry v šesťdesiatych rokoch 19. storočia. In: Slovenská literatúra, roč. 7, 1961, č. 3, s. 265 – 277.
  • Ottův slovník naučný, heslo Palárik. Sv. 19, str. 87
  • VAVROVIČ, Jozef: Ján Palárik, jeho ekumenizmus a panslavizmus. Martin: Matica slovenská, 1993.

Externí odkazyEditovat