Jan Bernard Pálffy

uherský šlechtic, císařský polní maršál
(přesměrováno z Ján Pálffy (1663–1751))

Jan (IV. / V. Bernard Štěpán) Pálffy z Erdödu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy V. János Bernard István, 20. srpna 1663, Červený Kameň24. března 1751, Bratislava) byl uherský šlechtic, vojevůdce, palatin (1741–1751), zemský soudce a chorvatský bán. Ke konci života byl důvěrníkem císařovny Marie Terezie, která jej nazývala Vater Pálffy.

Jan Pálffy
uherský šlechtic, vojevůdce, palatin, zemský soudce a chorvatský bán
uherský šlechtic, vojevůdce, palatin, zemský soudce a chorvatský bán
Rodné jménoJános Bernard István Pálffy
Narození20. srpen 1663
Červený Kameň, Slovensko
Úmrtí24. března 1751
Bratislava, Slovensko
Místo pohřbeníKatedrála svatého Martina
Povolánípolitik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
DětiMarie Sidonie Pálffyová z Erdődu
Paul Carl Graf Pálffy-Daun von Erdöd
Mikuláš Pálffy z Erdődu
Johann Pálffy
RodičeMikuláš IV. Pálffy z Erdődu a Maria Eleonore, Gräfin von Harrach zu Rohrau
RodPállfyové a Erdődyové
PříbuzníFrantišek Esterházy z Galanty, Karel Eszterházy a Gräfin Maria Anna Jozefa Esterházy de Galántha[1] (vnoučata)
Funkcebán Chorvatska (1704–1732)
uherský palatin (1741–1751)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se do rodu Pálffy-Erdődyů, jednoho z nejvýznamnějších uherských šlechtických rodů.

Jak osmnáctiletý vstoupil do habsburské císařské armády. V roce 1686 byl za statečnost při osvobozování Budína jmenován pobočníkem hlavního velitele císařského vojska vévody Karla V. Lotrinského. Po jeho smrti bojoval společně s Evženem Savojským v Itálii a Uhersku.

V roce 1693 byl povýšen na generála a v roce 1700 na polního podmaršála. Na začátku války o španělské dědictví bojoval proti císařovým nepřátelům v Bavorsku a po vypuknutí Rákocziho povstání zůstal věrný císaři.

V roce 1704 byl jmenován chorvatským bánem, kterým byl až do roku 1732. V témže roce byl také jmenován do funkce zástupce velitele protikuruckých vojsk Siegberta Heistera a povýšen na generála jezdectva. V roce 1705 zvrátil výsledek bitvy u Budmeric ve prospěch císařských vojsk útokem do týla nepřítele.

Rozhodující měrou se podílel na vítězství císařských vojsk v bitvě u Trenčína v roce 1708. V roce 1709 byl povýšen do hodnosti polního maršála. Po Heisterově sesazení ho císař Josef I. jmenoval velitelem habsburských vojsk v Uhersku. Dne 1. května 1711 přijal na Majténském poli (v dnešním Rumunsku) kapitulaci posledních 12 000 kuruckých bojovníků.

Po porážce Rákocziho povstání se stal hlavním županem Šarišské stolice. Ve válce proti Turkům v letech 17161718 byl hlavním velitelem císařského jezdectva.

Po uzavření Požarevackého míru (21. července 1718) ho císař Karel VI. jmenoval uherským místodržícím, dědičným hlavním kapitánem Bratislavského hradu a županem Bratislavské stolice. Po nástupu Marie Terezie od roku 1741 zastával post palatina.[2]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Pálfi (1663 – 1751) na slovenské Wikipedii.

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. KLUBERT T.: Siegbert Heister a Ján Pálfi - víťazi trenčianskej bitky. In: Neďaleko od Trenčína. Pamätnica k 300. výročiu bitky pri Trenčianskej Turnej. Trenčianska Turná - Bratislava 2008. ISBN 978-80-969375-4-7

Externí odkazyEditovat