Ivan Hálek
Ivan Hálek (11. listopadu 1872 Praha-Nové Město[1] – 17. února 1945 Modřany[2][3]) byl český a československý lékař, zdravotnický organizátor, humanista, spisovatel, publicista, překladatel, pedagog a vlastenec, působící na Slovensku. Byl meziválečným politikem a poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. Byl synem českého básníka Vítězslava Hálka, otcem herečky Eleny Hálkové a dědem herečky Jany Štěpánkové.
| MUDr. Ivan Hálek | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1923 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SNaRS agrární strana |
| Narození | 11. listopadu 1872 Praha-Nové Město  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. února 1945 (ve věku 72 let) Modřany  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Choť | Aloisie Klicperová |
| Rodiče | Vítězslav Hálek |
| Děti | Elena Hálková (dcera) Taťána Hálková (dcera) |
| Příbuzní | Zdeněk Štěpánek (zeť) Ladislav Boháč (zeť) Jana Štěpánková (vnučka) |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Profese | lékař, spisovatel, politik a překladatel |
| Commons | Ivan Hálek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Své dětství strávil jako polosirotek v péči své matky v Krchlebech u Nymburka. Po návratu do Prahy navštěvoval základní školu ve Školské ulici, později gymnázium v Žitné ulici. Podle dochovaných jeho vlastních osobních poznámek, jež jsou nyní uloženy v Památníku národního písemnictví, již během studií navštěvoval přednášky T. G. Masaryka na Filosofické fakultě UK. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy promoval v roce 1896.[4]
Během své základní vojenské služby v Praze koncem 19. století se seznámil s Josefem Svatoplukem Macharem, jenž byl jeho přímým vojenským nadřízeným a jenž ho také tehdy seznámil s T. G. Masarykem.
Jeho kladný vztah ke Slovensku a také jeho pozitivní vztah k židům, kdy se aktivně vystoupil svým odborným lékařským posudkem ve známé v Hilsnerově aféře na straně T. G. Masaryka, vedl posléze k tomu, že s T. G. Masarykem posléze navázal blízký vztah. Později navázal i blízký vztah i s pozdějším ministrem zdravotnictví Vavro Šrobárem.
Po ukončení studií získával praktické zkušenosti v Praze i v zahraničí, v roce 1901 však po vlivem tehdejších humanistických ideálů odešel pracovat na Slovensko, kde nakonec strávil převážnou většinu své lékařské praxe. Nejprve působil v Čadci, později působil zde jako primář dětského oddělení žilinské státní nemocnice, které zde sám založil, byl mezi místními obyvateli velmi oblíbený a populární. Výjimku tvořilo období 1. světové války, kdy pracoval ve funkci vojenského lékaře nejprve v Těšíně, v Polsku, v Hranicích, v Žilině a nakonec na frontě v Bosně.
Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[5]
Na Slovensko se vrátil jako civilní lékař už v roce 1918 a působil zde nejen na Kysuci ale zejména v blízké Žilině nejen jako lékař všech vrstev obyvatelstva, stal se i významným organizátorem slovenského zdravotnictví za 1. československé republiky. Působil zde ve státních službách v roli vládního referenta pro veřejné zdravotnictví, aktivně se zapojil i do organizace slovenské části Československého červeného kříže, vyučoval také zdarma na místní střední zdravotní škole.
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Slib složil na 9. schůzi v prosinci 1918.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[7] Podle údajů k roku 1920 byl profesí vládním referentem v Bratislavě.[8] Zvolen byl za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. Mandátu se vzdal roku 1923. Místo něj do sněmovny usedl Michal Karlovský.[9]
Postupem doby začal zastávat silné levicové postoje a názory, překládal dílo Bedřicha Engelse. Pro své levicové smýšlení, nepokrytý demokratismus a také to, že netrpěl vůbec žádnými rasovými či národnostními předsudky a fakticky nedělal žádné rozdíly mezi lidmi byl v trnem v oku zejména slovenským luďákům. Situace se velmi zhoršila v době, kdy funkci ministra zdravotnictví vykonával Jozef Tiso, od vypovězení ze státních služeb ho tehdy ochránila pouze jen jeho velká slovenská popularita a všeobecná váženost.
Počátkem roku 1939 těsně před vzniku loutkového klerofašistického slovenského štátu byl propuštěn ze státních služeb a byl nucen luďáky ovládané Slovensko opustit.[10]
Vrátil se zpět do Prahy, kde žil v ústraní a živil se jako překladatel. Kvůli svému podlomenému zdraví se už nemohl zapojit do protinacistického odboje, nicméně pro své levicové smýšlení a předválečné postoje zde pobýval s velkými obavami, že jej gestapo brzy zatkne.[zdroj?] Konce druhé světové války a osvobození Československa se už ale nedočkal, zemřel v únoru 1945.
Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze
Rodinný život editovat
Dne 17. ledna 1903 se v Praze oženil (civilní sňatek) s Aloisií (Louisou) Klicperovou (1882–??).[11], se kterou měl dvě dcery:
- první dcera herečka Elena Hálková se provdala za českého herce Zdeňka Štěpánka, z tohoto manželství pochází dcera – herečka Jana Štěpánková
- druhá dcera Taťána Hálková se provdala za herce Ladislava Boháče, i toto manželství skončilo brzkým rozvodem
Dílo editovat
Literární a memoárové dílo editovat
- Ako ozdraviť našu dedinu 1929
- Zápisky slovenského lekára 1932
- Zápisky lékaře z Horní Trenčanské 1955
- Vzpomínám na TGM 1948
- Zápisky lekára 1956
- Moje cesta od Tolstého k Marxovi 1950
Publicistické dílo editovat
- Kysuce – pokus lekára o sociológiu hornatých krajov Slovenska 1937
Překlady editovat
- Anti-Dühring – pana Evžena Dühringa převrat vědy (autor Bedřich Engels; Praha, Svoboda, 1947, 1949, 1952)
- Bajky (autor Ivan Andrejevič Krylov; Praha, ELK, 1947)
Posmrtné připomínky editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském
- ↑ MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A–Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-08]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ http://www.litcentrum.sk/slovenski-spisovatelia/ivan-halek
- ↑ Promoce. Národní listy. 6. 12. 1896, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Ivan Hálek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Dr. Ivan Hálek odchází ze Slovenska. Lidové noviny. 22. 1. 1939, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, magistrát Praha, 1896-1908, snímek 79
Literatura editovat
- Jed (životopisný román, autorka Hela Volanská; Slovenský spisovateľ, 1963)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Hálek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Hálek
- Ivan Hálek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Hálek Ivan 1872
- Stránky Společnosti MUDr.Ivana Hálka
- Stránky městské části Praha 12
- Slovenský článek[nedostupný zdroj]
