Hoko žlutozobý

druh ptáka rodu Crax

Hoko žlutozobý (Crax fasciolata) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, jehož habitatem jsou tropické a subtropické lesy střední části Jižní Ameriky. Jedná se o jednoho z nejčastěji chovaných zástupců hoků v zoologických zahradách po celém světě.

Jak číst taxoboxHoko žlutozobý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rodhoko (Crax)
Binomické jméno
Crax fasciolata
Spix, 1825
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika a rozšířeníEditovat

Druh poprvé popsal Johann Baptist von Spix v roce 1825.[2] Vyskytuje se ve třech poddruzích s následujícím rozšířením:[2]

  • C. f. fasciolata Spix, 1825 – střední a jihozápadní Brazílie, Paraguay, severovýchodní Argentina
  • C. f. pinima Pelzeln, 1870 – severovýchodní Brazílie (někdy považován za samostatný druh[3][4])
  • C. f. grayi Ogilvie-Grant, 1893 – východní Bolívie

PopisEditovat

Jedná se o statného ptáka dosahujícího délky 82–92 cm. Samec a samice se vzhledově liší. Opeření samce je na horní části těla tmavé s jemným olivově zeleným odleskem. Jeho tváře jsou neopeřené, takže je viditelná nažloutlá barva kůže. Spodina je bílá. Zobák samce je šedý, mírně zduřelé ozobí sytě žluté. Chocholka má černou barvu.[5][6]

Samice má černou hlavu, krk a horní část šíje. Hruď je černá s bílými proužky. Zbývající horní části těla jsou zelenavě černé s jemným příčným bílým či okrovým pruhováním. Černý ocas má bílý či okrový konec. Břicho je žluté či okrové, kůže ve tvářích jsou černé. Samičí zobák je šedý. Chocholka je bílá s černými konečky.[5][6]

BiologieEditovat

Druh obývá nížinaté vlhké i suché lesy pralesovitého typu v subtropickém a tropickém podnebném pásu. Vyskytuje se i v jižní části Amazonského pralesa, v pantanalu a cerradu.[7]

Živí se hlavně ovocem, avšak sezobne i semena, květy a bezobratlé živočichy.[8] Krmí se především na zemi; v místech svého rozšíření hraje důležitou roli roznašeče semen. Žije převážně samotářským životem, i když samci se někdy sdružují do nepočetných hejn.[9]

StatusEditovat

Hoko žlutozobý zaznamenal od 2. poloviny 20. století rapidní úbytek habitatu následkem kácení pralesů a lovu. Zvláště nominátní poddruh fasciolata je silně ohrožen brazilskými lovci. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí hoka žlutozobého jako zranitelný druh.[8]

Brazilská Nadace Crax (Fundação Crax) chová hoky žlutozobé v zajetí, odkud je po odchovu vypouští zpět do volné přírody.[7] Jedná se o jednoho z nejčastěji chovaných zástupců hoků v zoologických zahradách po celém světě. Odchov mláďat se podařil mj. v Německu, Belgii a Francii.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Belem Curassow (Crax pinima) [online]. BirdLife species factsheet (Birdlife International Datazone) [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b KIRWAN, Guy M.; DEL HOYO, Josep; COLLAR, Nigel. Bare-faced Curassow (Crax fasciolata), version 1.1. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. DOI 10.2173/bow.bafcur1.01.1. (anglicky) 
  6. a b BLAKE, Emmet Reid. Manual of neotropical birds. Chicago: University of Chicago Press, 1977. Dostupné online. ISBN 0-226-05641-4, ISBN 978-0-226-05641-8. OCLC 2283275 S. 433. 
  7. a b GONÇALVES, Evonnildo C.; FERRARI, Stephen F.; BASTOS, Heitor B. Comparative Genetic Diversity of Wild and Captive Populations of the Bare-Faced Curassow (Crax fasciolata) Based on Cross-Species Microsatellite Markers: Implications for Conservation and Management. Biochemical Genetics. 2010-06, roč. 48, čís. 5–6, s. 472–479. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. ISSN 0006-2928. DOI 10.1007/s10528-010-9330-7. (anglicky) 
  8. a b Crax alberti [online]. BirdLife International, 2021 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T45092100A193978116.en. (anglicky) 
  9. GOMES, Ana Paula Nascimento; FORNITANO, Larissa; COSTA, Rômulo Theodoro. The importance of protected areas for conservation of bare-faced curassow (Crax fasciolata spix, 1825) (Galliformes: Cracidae) in the São Paulo State, Brazil. Biota Neotropica. 2018-11-14, roč. 18. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. ISSN 1676-0611. DOI 10.1590/1676-0611-BN-2018-0524. (anglicky) 
  10. PEREIRA, Sérgio Luiz; WAJNTAL, Anita. Estimates of the genetic variability in a natural population of Bare-faced Curassow Crax fasciolata (Aves, Galliformes, Cracidae). Bird Conservation International. 2001-12, roč. 11, čís. 4, s. 301–308. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. ISSN 1474-0001. DOI 10.1017/S095927090100034X. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat