Henri Michaux
Henri Michaux (24. května 1899 – 19. října 1984) byl belgicko-francouzský malíř, spisovatel a básník.
| Henri Michaux | |
|---|---|
| Rodné jméno | Henri Eugène Marie Michaux |
| Narození | 24. května 1899 Namur |
| Úmrtí | 19. října 1984 (ve věku 85 let) 14. pařížský obvod |
| Povolání | malíř, básník, spisovatel, ilustrátor, fotograf a kreslíř |
| Alma mater | Svobodná univerzita v Bruselu |
| Ocenění | Velká národní cena za literaturu |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Vystudoval jezuitskou střední školu, kde ho ovlivnil jezuitský mysticismus. Zde začal psát první básně. Po maturitě se prohloubil jeho zájem o mysticismus, uvažoval dokonce o studiu teologie, na přání otce však začal studovat medicínu. Již po roce (roku 1920) však studia opustil. Stal se topičem na francouzské obchodní lodi. Opustil ji zhruba za rok, pár dní před tím, než se potopila. Poté nastoupil vojenskou službu, byl však brzy propuštěn kvůli srdeční vadě. Při jejím léčení začal znovu psát básně. V té době také začal trpět depresemi.
Roku 1924 odešel do Paříže. Zde se živil jako nakladatelský redaktor. Roku 1937 měl v Paříži první samostatnou výstavu v galerii Pierre. Za války obrátil svou pozornost k literatuře. Jeho dílo bylo nacisty zakázáno, což mu paradoxně dopomohlo k popularitě.
Roku 1948 tragicky zahynula jeho žena, když vzplály její večerní šaty a ona zemřela na následky popálenin. Po této události se Michaux upnul k tvorbě a také k drogám. V 50. letech užíval meskalin. Pod jeho vlivem se výrazně změnil jeho styl, stal se přímočařejším. S mezcalinem experimentoval deset let. I kvůli tomu brzy patřil ke kultovním postavám hnutí Beatniků.
V roce 1955 získal francouzské občanství. Roku 1965 získal Velkou francouzskou cenu za literaturu. Odmítl ji však přijmout s tím, že není spisovatel, ale pouze zaznamenává své vnitřní pochody.
Dílo editovat
Z jeho díla se staly nejznámějšími jeho knihy věnované ezoterismu a mystice (byl silně ovlivněn buddhismem). Z beletrie se proslavily jeho příběhy o panu Plumeovi, který bývá považován za jednoho z nejzvláštnějších hrdinů světové literatury.[1] Psal také básně a cestopisy (Japonsko, Nepál, Cejlon, Čína, Indie, Ekvádor, Brazílie). V malířství je jeho dílo řazeno k tzv. Informelu.
Bibliografie editovat
- Cas de folie circulaire (1922)
- Les Rêves et les jambes (1923)
- Fables des origines, Disque vert (1923)
- Qui je fus (1927)
- Mes propriétés (1929)
- Ecuador (1929)
- Un barbare en Asie (1933)
- La nuit remue (1935)
- Voyage en Grande Garabagne (1936)
- La Ralentie (1937)
- Lointain intérieur (1938)
- Plume (1938)
- Peintures. GLM (1939)
- Au pays de la Magie (1941)
- Arbres des Tropiques (1942)
- L'Espace du dedans (1944)
- Épreuves, exorcismes (1944)
- Ici, Poddema (1946)
- Peintures et dessins. Le point du jour (1946)
- Meidosems. Le point du jour (1948)
- Ailleurs (1948)
- Nous deux encore (1948)
- La Vie dans les plis (1949)
- Poésie pour pouvoir (1949)
- Passages (1950)
- Mouvements (1952)
- Face aux verrous (1954)
- L'Infini turbulent (1957)
- Paix dans les brisements (1959)
- Connaissance par les gouffres (1961)
- Vents et poussières (1962)
- Les Grandes Épreuves de l'esprit et les innombrables petites (1966)
- Façons d'endormi, façons d'éveillé (1969)
- Poteaux d'angle (1971)
- Misérable miracle (La mescaline) (1972)
- En rêvant à partir de peintures énigmatiques (1972)
- Émergences, résurgences (1972)
- Moments, traversées du temps (1973)
- Quand tombent les toits (1973)
- Par la voie des rythmes (1974)
- Idéogrammes en Chine (1975)
- Coups d'arrêt (1975)
- Face à ce qui se dérobe (1976)
- Les Ravagés (1976)
- Jours de silence (1978)
- Saisir (1979)
- Une voie pour l'insubordination (1980)
- Affrontements (1981)
- Chemins recherchés, chemins perdus, transgressions (1982)
- Les Commencements (1983)
- Le Jardin exalté (1983)
- Par surprise (1983)
- Par des traits (1984)
- Déplacements, dégagements (1985)
- Rencontres (1991)
- Jeux d'encre. Trajet Zao Wou-Ki (1993)
- En songeant à l'avenir (1994)
- J'excuserais une assemblée anonyme... (1994)
- À distance (1996)
Česky vyšlo editovat
- Jistý Plume (Un certain Plume), překlad: Patrik Ouředník, Praha : Volvox Globator, 1995
- Prostor uvnitř (výbor z básnického i prozaického díla), překlad: Václav Jamek, Praha: Mladá fronta 2000; Cena Josefa Jungmanna 2000 pro překladatele
- Barbar v Asii (Un barbare en Asie), překlad: Hana Zahradníčková, Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2010
- Cesta nepoddajnosti (Une voie pour l'insubordination), překlad: Tereza Maňhalová, Praha: Rubato 2011
- Tvář se ztracenými ústy (výbor z díla), překlad: Jan Vladislav, Praha: Malvern 2014
- Ecuador (Ecuador), překlad: Moe Binarová, Lukáš Prokop, Praha: Rubato 2017
Odkazy editovat
Reference editovat
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Henri Michaux
- Životopis Henri Michauxa na stránkách Artmuseum.cz Archivováno 9. 8. 2007 na Wayback Machine.
