Helena Koželuhová

Helena Koželuhová, též Helena Koželuhová-Procházková (7. května 1907 Brno – 6. května 1967 Boston), byla československá politička, členka Československé strany lidové a představitelka jejího pravicového křídla, odpůrkyně politiky KSČ a poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 žila v exilu.

JUDr. Helena Koželuhová
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1946
Stranická příslušnost
Členství	ČSL
Narození	7. května 1907 Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. května 1967 (ve věku 59 let) Boston, Massachusetts Spojené státy americké Spojené státy americké
Choť	Adolf Procházka
Rodiče	František Koželuha a Helena Čapková
Děti	Marta, Helena
Příbuzní	Josef Čapek (strýc z matčiny strany) Karel Čapek (strýc z matčiny strany) Antonín Čapek (dědeček z matčiny strany) Jarmila Čapková (žena matčina bratra) Alena Dostálová (sestřenice) Olga Scheinpflugová (žena matčina bratra) Pavel Brázda (synovec)
Alma mater	Masarykova univerzita
Profese	politička, spisovatelka, advokátka, novinářka, publicistka, právnička, prozaička a vysokoškolská učitelka
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třída (1992)
Commons	Helena Koželuhová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí a účast v protinacistickém odboji

Byla druhou dcerou brněnského advokáta Františka Koželuhy a Heleny Čapkové-Koželuhové, byla tedy neteří Josefa a Karla Čapka. V Brně absolvovala obecnou školu a gymnázium. V roce 1928 získala doktorát obojího práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Posléze pracovala v advokátní kanceláři Adolfa Procházky, významného člena a později i ministra Československé strany lidové, se kterým se seznámila během studií a za kterého se v říjnu 1930 provdala. Oddal je strahovský opat Metoděj Jan Zavoral a za svědka jim šel Karel Čapek. V lednu roku 1935 složila advokátní zkoušky a stala se řádnou advokátkou v manželově kanceláři. Narodily se jim dvě dcery (1931, 1936).

V roce 1938 si manželé Procházkovi koupili dům v Roztokách u Prahy. Adolf Procházka počátkem německé okupace působil v odbojové organizaci Politické ústředí jako jeden z hlavních zástupců lidovců. Po prozrazení činnosti uprchl na začátku roku 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Paříže a poté do Velké Británie. Helenu Koželuhovou zatklo gestapo, ale protože tvrdila, že ji manžel kvůli rozepřím opustil, podařilo se jí z vězení dostat na svobodu. Byla propuštěna a oficiálně rozvedena, ovšem i nadále byla sledována. Za heydrichiády ji nacisté znovu zatkli a deportovali do Terezína, odkud se dostala pod podmínkou, že se provdá. Vzala si dlouholetého rodinného přítele Jiřího Wilda. Spolu s ním a svými dcerami přesídlila na jaře 1943 do Bratislavy. Jiří Wild na Slovensku působil jako odborník na ministerstvu dopravy a veřejných prací. Byl v kontaktu s odbojem. Když vypuklo Slovenské národní povstání, odešel s rodinou do Banské Bystrice. Po porážce povstání se manželé uchýlili zpět do Bratislavy, kde zůstali do konce války.

Poválečná politická kariéra

V květnu 1945 se z exilu vrátil Adolf Procházka a obnovil svazek s Helenou Koželuhovou, přičemž fiktivní manželství s Jiřím Wildem soud uznal za neplatné. Po válce vstoupila do obnovené lidové strany, kde se stala jednou z vůdkyní ostře protikomunistického křídla strany. Oblíbena byla zejména mezi studenty a mladší generací. Razila protikomunistický kurs, větší demokratizaci strany, omezení její klerikální politiky a spojenectví se slovenskou Demokratickou stranou.

Byla nadanou žurnalistkou, autorkou řady úvodníků, fejetonů a jiných článků publikovaných na stránkách Lidové demokracie a později také Obzorů. Její publicistika se vyznačovala precizním jasným stylem a logickým přístupem. Kriticky upozorňovala na nejrůznější omyly, přehmaty a tehdejší negativní společenské jevy.

V parlamentních volbách v roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. Slib však nesložila a mandát nepřevzala. Během června 1946 na členství v parlamentu rezignovala. Místo ní do Národního shromáždění nastoupil Josef Herl.

Už před volbami se roku 1946 zabývala plánem na odstavení dosavadní skupiny okolo předsedy ČSL Jana Šrámka (měl se stát čestným předsedou). V dubnu 1946 se pokusila iniciovat personální změny ve vedení, ale nebyla úspěšná a vedení strany dokázalo zmanipulovat volby do výkonného výboru ČSL tak, aby pravicové křídlo bylo eliminováno. Po neúspěšných volbách v roce 1946 Koželuhová nicméně ve své kritice pokračovala. Obvinila vedení strany ze zanedbání předvolební kampaně a požadovala ostřejší protikomunistický kurs, laicizaci strany (menší vliv kněží), zpochybňovala zahraniční orientaci ČSR na Sovětský svaz a inspirovala se křesťansko demokratickými soudobými proudy v západní Evropě. O svých plánech mluvila s některými členy ČSL, ale dva méně významní regionální politici lidové strany její aktivity nahlásili Františku Hálovi. Následovala protiakce a v červnu 1946 byla Koželuhová ze strany vyloučena. To vedlo k ostrému rozštěpení voličské základny, jejíž podstatná část odmítala její vyloučení a požadovala jeho přešetření. Klub lidových akademiků i většina krajských organizací ČSL požadovala svolání mimořádného sjezdu. Tomu ale Jan Šrámek a František Hála dokázali zabránit. I po vyloučení ze strany se podílela na publicistické činnosti a neúspěšně se snažila o vytvoření nové politické strany.

Poúnorový život v exilu

Po únorovém převratu v roce 1948 uprchla v březnu s manželem a oběma dcerami za dramatických okolností do zahraničí. Z Německa se v létě roku 1948 s manželem přesunula do Velké Británie. S manželem se rozešla. Žila nejdříve v Paříži, od roku 1950 v Německu (Mnichov) a v 60. letech se přestěhovala do USA, kde učila a přednášela na vysokých školách (tehdejší Dean Junior College ve Franklinu u Bostonu) jako profesorka francouzštiny a němčiny.

Politicky se angažovala v československém exilu. Dočasně se vrátila do lidové strany a neúspěšně usilovala o obnovu meziválečné Československé národní demokracie. V prosinci 1948 se stala předsedkyní Sdružení československých žen v exilu. Od roku 1949 byla členkou Rady svobodného Československa. Během mnichovského pobytu redigovala časopis Návrat. V letech 1951–1955 byla spolupracovnicí rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V Mnichově také dokončila třídílnou knihu Čapci očima rodiny (Hamburk: A. Vlach, 1961 a 1962, edice Skizeň). Zemřela na rakovinu.

S manželem měla dvě dcery, Martu (1931) a Helenu (1936). Marta se v USA provdala za T. Kastnera, se kterým měla tři děti. Jejich dcera Katherine Kastnerová se přestěhovala do Prahy, kde spolu s Camille Huntovou založila galerii Hunt Kastner Artworks.

Odkazy

Literatura

• DRÁPALA, Milan, a kol. Na ztracené vartě Západu: antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948. Praha: Prostor, 2000. 682 s. ISBN 80-7260-046-X. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• PROCHÁZKOVÁ-KASTNEROVÁ, Marta a PEHR, Michal, ed. S odvahou k pravdě: život političky Heleny Koželuhové, neteře bratří Čapků. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2019. 394 s. ISBN 978-80-88292-27-2.
• RENNER, Jan. Československá strana lidová 1945–1948. Překlad Miroslava Kühnová. Brno: Prius, 1999. 101 s. Prameny a studie k dějinám československého exilu 1948–1989, sv. 1. ISBN 80-238-5221-3.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl : K-P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 153. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Koželuhová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Koželuhová
• Helena Koželuhová v Encyklopedii dějin města Brna

Autoritní data	AbARTP: 3317 Biblio: c1ec84df-f48c-4c42-9eb8-c1609cf0a30c NKC: jk01062641 GND: 119519739X ISNI: 0000 0000 7260 4728 LCCN: n85357677 NTA: 071357505 PLWABN: 9810689975705606 SNK: 164156 SUDOC: 079459412 VIAF: 100380988 WorldCat Entities: E39PBJpV3Qq6fBTmfR98RdJVYP

Portály: Brno | Lidé | Politika