Otevřít hlavní menu

Hebrejské jméno je takové jméno, které má původ z hebrejštiny. Hebrejská jména jsou často používána lidmi žijícími v židovském nebo křesťanském světě, ale řada z nich byla adaptována pro potřeby arabštiny v islámském světě, což se týká především biblických jmen uvedených v Koránu.

Ne všechna hebrejská jména jsou čistě hebrejská v původu. Některá jména mohou být vypůjčena z jiných jazyků od časů starověku, např. z egyptštiny, aramejštiny nebo perštiny.

Biblická jménaEditovat

Jména hebrejského původuEditovat

Jména, která dnes označujeme jako „hebrejská“, pochází většinou z Tanachu, křesťanům známého jako Starý zákon.

Hodně z těchto jmen vychází z hebrejských frází a výrazů, které jim propůjčují zvláštní význam nebo z jedinečných okolnosti narození toho, kdo jméno ponese. Příklad jména s osobním významem je יהודה Juda (Jehuda „ten který vzdává díky“), אברהם Abrahám (Avraham) - „otec mnohých národů“. Příklad jména označující okolnosti porodu je ראובן Reuben (Re'uven), což znamená „Hleďte, syn“ nebo בנימין Benjamín (z původního Ben Jamin - „syn zdaru“ (dosl. „syn pravice“) jako opak a slovní hříčka k Ben Oni („syn mého zmaru“)). Někdy je význam kombinován a jméno tak charakterizuje jak událost, tak i charakter - יעקב Jákob - (Ja'akov - „ten, kdo se drží za patu“ ale i „úskočný“). Řada jmen nemusí mít ani jeden z těchto významů, příkladem je asi nejznámější hebrejské jméno דוד David, které znamená „milovaný“, „miláček“.

Teoforní jménaEditovat

Řada hebrejských jmen je označována jako vyznavačská - mají náboženský podtext. Ten se vyznačuje tzv. teoforními příponami nebo předponami. Jméno tohoto typu signalizuje, že jeho nositel je vyznavačem určitého kultu. V Bibli je zaznamenáno několik jmen pohanských králů, jež jsou vyznavačská ve vztahu k božstvu, které vyznávali - např. Meríb-baal, Jezábel (vyznavačská jména božstva Ba'al) nebo Hadad-ezer (dosl. „Hadad pomůže“, vyznavačské jméno starosemitského boha Hadada). V izraelském a posléze židovském prostředí se oddanost k Bohu je často naznačována přidáváním předpon a přípon אל -el (Bůh) nebo יה Jah (Hospodin).

Tato jména patří k nejznámějším a také nejpopulárnějším biblickým jménům - např. מיכאל Michael, גבריאל Gabriel, אלי Eli, případně ישׁעיהו (Ješajahu - Izajáš), צדקיהו (Cidkijahu - Sidkijáš) ירמיהו (Jirmejahu - Jeremjáš). Rovněž i zde může dojít ke kombinacím - např. אליהו Elijáš (Elijahu).

V nežidovském světě se používají tvary vzniklé při překladech Bible do evropských jazyků, zejména řečtiny, kde je teoforní koncovka -ja(hu) nahrazena -ιας (-ias), a tvoří jména jako Τωβιας (Tobiáš) a Ιερεμίας (Jeremiáš).

Jména babylónského a perského původuEditovat

Mezi nejznámější jména babylónského původu patří velmi oblíbená jména אסתר Ester (pravděpodobně od jména bohyně Ištar) a מרדכי Mordechaj (pravděpodobně od jména boha Marduka). Židovská tradice samozřejmě uvádí jiný pramen, podle kterého jsou jména buď hebrejská (Ester od סתר - skrýt) nebo aramejská (Mordechaj od sousloví Marej dachej - vonné koření). Řadu jmen perského původu nacházíme ve jménech andělů a démonů (Ašmodaj, Šemchazaj) nebo v dobách předislámských (Bustanaj)

Jména aramejského původuEditovat

Na konci období prvního Chrámu bylo judské království zničeno a jeho obyvatele byli vzati do zajetí do Babylónu. Zde přestali používat hebrejštinu jako běžný dorozumívací jazyk a začali používat aramejštinu. Aramejština se udržela jako lingua franca Blízkého východu až do nástupu arabštiny v 7. stol. Je také jazykem, kterým jsou zapsané některé biblické pasáže z knih Daniel a Ezdráš a je jazykem Gemary. Jména, která v této literatuře nacházíme, jsou vesměs arameizované varianty původních hebrejských jmen („Danijel“ místo Dani'el, Šešbacar, Zerubavel, Rava, Zejra apod.

Jména egyptského původuEditovat

Bezesporu nejznámějším takovým jménem je משה Moše, Mojžíš. Židovská tradice toto jméno vykládá jako hebrejské s významem „vytahující“ nebo „vytažený“, ale většina badatelů se domnívá, že se jedná o tradiční součást egyptských teoforních jmen, kterou můžeme najít například ve jménech Thutmose nebo Ramesse. Mezi zvláštní případy patří i jméno Pinchas (Pinkas), které je dnes jedním z populárních hebrejských jmen, ačkoli jeho základ je pravděpodobně rovněž egyptský s významem „Núbijec“, „černoch“.

Hebrejsko-řecká jménaEditovat

Helenizace východního středomoří způsobila, že mnoho hebrejských jmen bylo přizpůsobeno řečtině. To se týká i biblických jmen, jejichž řecká podoba byla zafixována v Septuagintě.

Mnoho jmen v Novém zákoně je hebrejského nebo aramejského původu, ale byla též přejata do řečtiny, jako např. jména Ἰησοῦς Iésús - Ježíš (původně z ישׁוע Ješua'), Ἰωάννης Ioannés - Jan (původně יוחנן Jochanan) nebo Ἄννα Anna (původně חנה Chana).

Hebrejsko-latinská jménaEditovat

Mnoho hebrejských jmen bylo přizpůsobeno do latiny, ale většinou přes řečtinu, např. Marie (z řeckého Μαριαμ Mariam, původně z hebrejského מרים Mirjam).

Hebrejsko-arabská jménaEditovat

Některé arabské kmeny, které konvertovaly k judaismu, předtím než přešly k islámu, používaly hebrejská jména v arabských tvarech (např. Salám - Šalom - mír, což bylo jméno, které užívali výhradně Židé). Se vzestupem islámu a ustanovení arabského Kalifátu se stala arabština hlavním dorozumívacím jazykem Blízkého východu a severní Afriky. Řada hebrejských jmen, která nacházíme v Koránu, přešla do arabštiny z řečtiny, některá mají ovšem vlastní tvar, což svědčí o jejich vysokém stáří a pravděpodobně i určitém starosemitském základě.

Některá hebrejsko-arabská jména jsou:

  • Ajjúb أيّوب (z hebrejského איוב Ijov, Job)
  • Jusúf يوسف (z hebrejského יוסף Josef)
  • Dáwúd داؤد (z hebrejského דוד David)
  • Ismá'íl اسماعيل (z hebrejského ישׁמעאל Jišma'el, pravděpodobně přes řecké Ισμαηλ Ismael (Izmael))
  • Ischáq اسحاق (z hebrejského יצחק Jicchak, Izák)
  • Ja'qúb يعقوب (z hebrejského יעקב Ja'akov, Jákob)
  • Adam آدم (z hebrejského אדם Adam)
  • Chawa' حواء (z hebrejského חוה Chava, Eva)
  • Hárún هارون (z hebrejského אהרון Aharon, Áron)

Související článkyEditovat