Hanuš Folkmann

český akademický sochař, ilustrátor, pedagog a loutkář

Hanuš Folkmann, křtěný Jan Alexandr Adolf (30. prosince 1875 Praha[1]10. května 1936 Praha[2]), byl český akademický sochař, ilustrátor, pedagog a loutkář.

Hanuš Folkmann
ak. sochař, prof. Hanuš Folkmann
ak. sochař, prof. Hanuš Folkmann
Narození30. prosince 1875
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. května 1936 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Akademie výtvarných umění v Mnichově
Povolánísochař, ilustrátor, učitel a loutkář
RodičeAlois Folkmann otec
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Praze v rodině akademického sochaře Aloise Folkmanna. Již v mládí měl Hanuš nesporný umělecký talent a jeho otec mu poskytl dobré podmínky k jeho rozvíjení. V letech 1897–1900 studoval Akademie výtvarných umění v Praze u prof. J. V. Myslbeka, kterému pomáhal při dokončovacích pracích na pomníku sv. Václava. V letech 1900–1901 pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora W. Rümanna, kde za plastiku "Vrchol hory" obdržel cenu bavorské akademie. Následně pobýval dva roky v Paříži, kde se zabýval studiem francouzského sochařství, pronajal si ateliér a pracoval zde na dekorativních zakázkách. Přivydělával si na různých zakázkách portrétů i náhrobků a postupně zapadl do pařížského života tak, že se stal členem společnosti "Société académique d’histoire internationale". Poté odjel do Frankfurtu, do Berlína a obesílal své plastiky do vídeňských výstav.

Mezitím se roku 1902 v Poděbradech oženil[3] s Boženou Birnbaumovou.[4] Měli spolu tři dcery, Boženu (1903–1960)[5], Annu (1905–1996)[6] a Hanu (1912–1987).[7] V roce 1903 se vrátil do Prahy a věnoval se zakázkám dekorativního a portrétního charakteru, vystavoval ve Vídni a Wiesbadenu, pracoval pro Berlín a Frankfurt nad Mohanem, v Německu portrétoval členy rodiny významného výrobce koncertních křídel F. W. C. Bechsteina.

V roce 1910 založil s malířem O. Bubeníčkem Loutkové divadlo „Umělecké výchovy“[8] na Vinohradech a pro své dcery vyřezal loutky,[9] které byly patrně jako první v Čechách zavěšené na nitích na pohyblivém vahadle. V roce 1911 získal cenu České akademie věd a umění za plastiku "Poznání" a v následujícím roce se stal členem spolku "Umělecká výchova"[8]. První představení se konalo ve "Folkmanové divadélku", které se nacházelo v salóně obchodního domu ve Vodičkové ulici a hrála se Lermontovova hra "Ašik Kerib"[10] ve prospěch Červeného kříže. V roce 1913 spolu s otcem pracoval na výzdobě budovy Wilsonova nádraží v Praze.

V roce 1916 se rozhodl, že se bude věnovat kantorské profesi a obhájil docenturu v modelování na České technice v Praze. Za pět let byl jmenován řádným profesorem modelování na ČVTU, fakulta architektury a pozemního stavitelství a v témže roce uskutečnil se svými žáky sochařskou exkurzi na Balkán. V roce 1925 pak uspořádal první výstavu jejich žákovských prací. V roce 1922 po zásadních neshodách opustil "Uměleckou výchovu" a loutky prodal do Ameriky. Mezi jeho studenty patřili např. Karel Šmíd, Oldřich Zezula, Jaroslav Bureš a další.

Hanuš Folkmann zemřel v Praze roku 1936 a pohřben byl do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově pod náhrobkem, který sám navrhl.

Hanuš Folkmann patřil k sochařům převážně dekorativního zaměření, vypracoval se však ve vynikajícího a vysoce ceněného portrétistu. Byl autorem pamětních desek básníka R. Pokorného a lékaře L. Fritze, portrétů gynekologů V. Rubešky a K. Pawlíka, knihtiskaře A. Wiesnera, portrétu mineraloga K. Vrby pro Národní muzeum v Praze, figurální výzdoby pražského hlavního nádraží a Zemské banky[11] v ulici Na Příkopě č. 20, "Piety" na Vyšehradském hřbitově, erotické plastiky "Eva po hříchu", sochařské výzdoby pro okresní soud v Českém Těšíně a mnoha dalších.

Galerie (sochy) editovat

Galerie (ilustrace) editovat

Výstavy (výběr) editovat

Společné editovat

  • 1921–1922 – Loutkářská výstava, Topičův salon, Praha
  • 1928 – Československé výtvarné umění 1918–1928, Brno (Brno-město), Brno

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • 1936 – Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic)
  • 1984 – Benešová Marie, Česká architektura v proměnách dvou století 1780–1980, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., Praha
  • 1986 – Vlček Tomáš, Praha 1900 (Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890–1914), Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha
  • 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A–K)
  • 2005 – Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950 (A–L)
  • 2011 – Jirásek Pavel, Jirásková Marie, Loutka a moderna (Vizualita českého loutkového rodinného divadla, spolkového divadla a uměleckých scén v první polovině dvacátého století jako osobitý odraz avantgardních a modernistických snah českých výtvarných umělců), Arbor vitae, Řevnice (Praha-západ)

Reference editovat

Externí odkazy editovat