Gabriela Hejdová-Horváthová

chorvatsko-česká operní pěvkyně

Gabriela Hejdová-Horváthová[1] (25. prosince 1877 Varaždín29. listopadu 1967 Praha) byla chorvatsko-česká operní pěvkyně.

Gabriela Horvátová
Základní informace
Narození25. prosince 1877
Varaždín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. listopadu 1967 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníoperní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový obormezzosoprán a soprán
OceněníStátní cena za životní dílo v operní reprodukci
Řád svatého Sávy
Řád práce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodila se do hudebně založené učitelské rodiny. Chtěla být klavíristkou, ale během přijímacích zkoušek na záhřebském Zemském hudebním ústavu jí bylo doporučeno, aby jako hlavní obor studovala sólový zpěv, který absolvovala roku 1899.[2]

Svou profesionální operní dráhu začala jako host v opeře v Záhřebu. Potom hostovala ve Štýrském Hradci, v Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a ve Vídni, kde studovala zpěv u Johanna Resse. Po ročním hostování (1903) v Národním divadle v Praze, zůstala v Národním divadle až do svého odchodu do penze v roce 1929. Pohostinsky tam vystoupila ještě v letech 1930, 1934 a 1947. Dále se věnovala koncertní tvorbě, až do roku 1952. Na koncertech byla propagátorkou moderní české písňové tvorby. Svou kariéru ukončila 12. března 1961 na koncertě v Domě umělců.[2]

Byla významnou členkou souboru opery za působení Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila. Postupně svůj hlasový obor rozšířila z altového na mezzosopránový, sopránový a velkodramatický. Do svých úloh v českém i světovém repertoáru vkládala sílu pěveckého podání, temperamentní jihoslovanský herecký výraz, smysl pro uměleckou pravdivost a citovost.[2]

Díky svému přátelství s Leošem Janáčkem se z ní stala historická postava. Ve zpodobnění Valérie Zawadské se objevila, jako jedna z lásek, v Jirešově životopisném filmovém portrétu Leoše Janáčka Lev s bílou hřívou (1986).[3] Kromě filmu se objevila v rozhlasových hrách Listy důvěrné (1990) Jiřího Blažka (Jaroslava Kretschmerová) a Hra o Janáčkovi (2004) Ludvíka Kundery (Zuzana Slavíková). A také v divadelní inscenaci Hry o Janáčkovi v podání Národního divadla v Brně s Ivou Valešovou (2008).[2]

Provdaná se jmenovala Hejdová. V Praze II bydlela na Národní třídě.

Zemřela roku 1967 v Praze. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Operní role

editovat

Filmové role

editovat

Gramofonové desky

editovat
  • Leoš Janáček. Kostelnička Buryjovka: Její pastorkyňa aj.

Ocenění

editovat

Reference

editovat
  1. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 148. 
  2. a b c d www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  3. Český Film – znalostní databáze. libri.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-19. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat