Wikipedie

Gabriel Serényi († 1664)

hrabě Serényi z Kis-Serény

Gabriel hrabě (od 1656) Serényi z Malého Serenu (Gabriel/Gábor Graf Serényi von Kis Serény)[pozn. 1] (1598/1615[pozn. 2] – 6. května 1664, Brno) byl moravský šlechtic a politik uherského původu. V mládí sloužil v císařské armádě, za třicetileté války zastával vysoké úřady na Moravě, nakonec byl v letech 1655–1664 moravským zemským hejtmanem a v roce 1656 byl povýšen do dědičného hraběcího stavu. Zděděný majetek po rodičích na jižní Moravě rozšiřoval dlouhodobě dalšími nákupy (Luhačovice, Zlín) a vytvořil tak majetkové zázemí rodu Serényiů až do 20. století.[2]

Hrabě Gabriel Serényi
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1655 – 1664
PanovníkFerdinand III., Leopold I.
PředchůdceJan z Rottalu
NástupceFerdinand z Ditrichštejna
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1648 – 1655
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJan z Rottalu
NástupceFerdinand z Ditrichštejna
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci:
1644 – 1648
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceBaltazar ze Žerotína
NástupceFrantišek z Magni
Tajný rada
Ve funkci:
1644 – ?
PanovníkFerdinand III.
Hejtman hradištského kraje
Ve funkci:
1641 – 1644
Narození1598
Úmrtí6. května 1664 (ve věku 65–66 let)
Brno
ChoťAlžběta Zahrádecká ze Zahrádek († 1665)
RodičeFrantišek Serényi († 1621)
Dorota Jakušičová
DětiFrantišek Gabriel (1636–1677)
Jan Karel (1640–1691)
Markéta, provdaná Horecká z Horky
Anna Marie, provdaná Petřvaldská z Petřvaldu
PříbuzníJan František Antonín z Walseggu[1] (vnuk)
Profesekomorník a politik
1638 stav svobodných pánů
7. dubna 1656 hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

editovat

Pocházel z uherského šlechtického rodu usazeného od 16. století na Moravě, byl synem Františka Serényiho († 1621) a jeho manželky Doroty Jakušičové. František Serényi byl účastníkem stavovského povstání, zemřel krátce poté během vyšetřování, za jeho protihabsburské aktivity zaplatil Gabriel spolu se starším bratrem Pavlem pokutu ve výši 5 000 zlatých.[3] Gabriel Serényi od roku 1629 zasedal na moravském zemském sněmu a v roce 1638 byl povýšen do stavu svobodných pánů, v letech 1641–1644 byl hejtmanem hradištského kraje. V roce 1644 byl jmenován tajným radou a v letech 1644–1648 byl nejvyšším sudím na Moravě, poté postoupil do úřadu moravského nejvyššího komorníka (1648–1655) a nakonec byl zemským hejtmanem na Moravě (1655–1664) s ročním platem 4 000 zlatých. Krátce po nástupu do funkce zemského hejtmana byl povýšen do hraběcího stavu (7. dubna 1656). Během své kariéry využíval vazeb na olomouckého biskupa arcivévodu Leopolda Viléma, v jehož službách působil, blízké kontakty udržoval také s knížecím rodem Ditrichštejnů. Zatímco se svým vrstevníkem Maxmiliánem z Ditrichštejna udržoval korektní vztahy, s jeho synem Ferdinandem se od konce 50. let dostával do častých kompetenčních sporů (Ferdinand z Ditrichštejna byl od roku 1655 moravským nejvyšším komorníkem). Své postavení přecenil Gabriel Serenyi v roce 1661, kdy pro staršího syna Františka Gabriela požadoval hodnost císařského komorníka proti zažitým pravidlům a tehdy se dostal do konfliktu s nejvýše postavenými dvořany ve Vídni.[4] Z pozice zemského hejtmana prosadil v roce 1659 stavbu Tribunálního domu, který měl po definitivním ustanovení Brna jako hlavního města Moravy sloužit jako sídlo zemské správy, projekt byl ale realizován až po jeho smrti.[5] V šedesátých letech se podílel na organizaci obrany proti vpádu Turků. Zemřel v roce 1664 v rodovém paláci v Panské ulici v Brně, ve funkci moravského zemského hejtmana jej nahradil Ferdinand z Ditrichštejna.

Majetkové a rodinné poměry

editovat

Spolu se starším bratrem Pavlem převzal po otci panství panství Nový Světlov, k němuž bylo v roce 1629 přikoupeno panství Luhačovice.[6] Při dělení majetku v roce 1633 mezi bratry si Gabriel ponechal panství Nový Světlov a v roce 1636 rozšířil městu Bojkovice městská privilegia. Světlovské panství úspěšně odolalo útokům Švédů (1645–1646) a Turků (1663–1664).[7] Rodový majetek začal Gabriel Serenyi významněji rozšiřovat po skončení třicetileté války, kdy na různých místech Moravy koupil několik velkých panství. V roce 1648 koupil za 35 000 zlatých zpustošené Milotice u Hodonína, které se později staly jednou z rodových rezidencí. V roce 1650 získal panství Pohořelice na Zlínsku, které ale v roce 1655 prodal svému zeti Františku Horeckému z Horky. Naopak v roce 1655 koupil panství Zlín a téhož roku Kunvald na severní Moravě. Budování rodového majetku završil zakoupením Lomnice u Tišnova v roce 1662.[8] Lomnice byla ze serényiovských statků nejblíže k Brnu a do budoucna se měla stát hlavním rodovým sídlem.[9] V rámci zlepšení hospodaření začal Gabriel Serényi organizovat přesuny obyvatelstva do válkou zdevastovaných lokalit poblíž Brna ze Zlínska a severní Moravy. Migrace obyvatel mezi vzdálenými rodovými majetky, budování rezidenčního městečka v Lomnici[10] a nového sídla v Miloticích pokračovalo pak i za jeho synů.

Gabriel Serenyi byl ženatý s Alžbětou Zahrádeckou ze Zahrádek († 1665) ze starobylé moravské vladycké rodiny. Měli spolu osm dětí, z nichž byli dva synové. Starší František Gabriel (1636–1677) zdědil Lomnici, z níž začal budovat rezidenční rodové sídlo a zastával úřady v moravské zemské správě.[11] Mladší syn Jan Karel (1640–1691) sloužil v armádě, vyznamenal se v bitvě u Vídně a dosáhl hodnosti polního maršála.[12] Jan Karel byl dědicem Nového Světlova a Milotic, kde pak v následující generaci vzniklo druhé hlavní sídlo rodu.[13] Z dcer se starší Markéta provdala za Františka Horeckého z Horky (1618–1665), který svého tchána následoval ve funkci hejtmana hradištského kraje. Mladší dcera Anna Marie byla manželkou Jana Zikmunda Petřvaldského z Petřvaldu (1626–1688), královského rady a přísedícího moravského zemského soudu.[14]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ V literatuře uváděn jako Serenyi nebo Serényi.
  2. ↑ Dostupné zdroje uvádějí jako datum narození Gabriela Serenyiho různé roky v rozmezí let 1598–1615. Vzhledem k tomu, že se již krátce po Bílé hoře jako důstojník císařské armády angažoval v záchraně rodového majetku před konfiskací, je pravděpodobné, že se narodil již koncem 16. století.

Reference

editovat
  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXII.; Praha, 1904 (reprint 2000), s. 875–876 ISBN 80-7203-305-0
  3. ↑ KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Masarykova univerzita, Brno, 2006 s. 788 ISBN 80-210-4130-7
  4. ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I.; Jihočeská univerzita, České Budějovice, 2009 s. 228–229 ISBN 978-80-7394-165-9
  5. ↑ KROUPA, Jiří: Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku; Národní památkový ústav, Brno, 2005 s. 28 ISBN 80-7364-016-3
  6. ↑ KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Masarykova univerzita, Brno, 2006 s. 181–182 ISBN 80-210-4130-7
  7. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 1., Libri, Praha, 1996 s. 178–180 ISBN 80-85983-13-3
  8. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3., Libri, Praha, 1998 s. 323–325 ISBN 80-85983-13-3
  9. ↑ Kolektiv: Lomnice. Příroda, historie, osobnosti, památky (Kapitola Lomnice za vlády Serényiů s. 76–101); Tišnov, 2006 279 s. ISBN 80-7323-140-9
  10. ↑ VORÁLKOVÁ, Lucie: Morový sloup v Lomnici u Tišnova, bakalářská práce; Masarykova univerzita, Brno, 2014 s. 11–18 dostupné online
  11. ↑ KUNDRATOVÁ, Miroslava: Sňatková politika v 17. a 18. století na příkladu rodin Serenyi, Chorinských a Petřvaldských (diplomová práce); Masarykova univerzita, Brno, 2011 s. 21–25
  12. ↑ PRCHAL, Vítězslav: Z rytíře důstojníkem aneb k proměnám militární maskulinity v raném novověku in: Symbolické jednání v kultuře raného novověku; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2019 s. 186–188 ISBN 978-80-7422-666-3
  13. ↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2015 s. 305–306 ISBN 978-80-7422-279-5
  14. ↑ STIBOR, Jiří: Vývod Marie Eleonory Petřvaldské z Petřvaldu na hradě Buchlově; Zpravodaj Klubu heraldiků a genealogů, Ostrava, 1982 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Jan Antonín z Rottalu 		  Moravský zemský hejtman
1655–1664 		  Nástupce:
Ferdinand Josef z Ditrichštejna
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gabriel_Serényi_(†_1664)&oldid=24061646“