František Pospíšil (výsadkář)

český voják (1919-1944)

František Pospíšil (23. listopadu 1919, Rešice[1]28. října 1944, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Bivouac.

František Pospíšil
Rotný František Pospíšil
Rotný František Pospíšil
Narození 23. listopadu 1919
Rešice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 28. října 1944 (ve věku 24 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost Češi
Vojenská kariéra
Hodnost rotný pěchoty
(nadporučík in memoriam)
Doba služby 1937 – 1944†
Sloužil ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
FrancieFrancie Francie
Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka Československá armáda (1937-1944)
Cizinecká legie (1939)
Jednotka Pěší pluk 24 Znojmo
1. pluk Cizinecké legie
11. pluk senegalských střelců
Pěší pluk 1 (1940)
Velel výsadková skupina Bivouac
Války druhá světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

MládíEditovat

Narodil se 23. listopadu 1919 v Rešicích jako nemanželský syn Marie Pospíšilové. Ta se později přestěhovala do Miroslavi a provdala se za příslušníka finanční stráže. František v Rešicích a později v Miroslavi navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Ve ZlíněBaťových závodech absolvoval odbornou gumárenskou školu. Krátce pracoval v oboru, ale ze zdravotních důvodů později odešel pracovat do zemědělství.

Vojenská službaEditovat

1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku ve Znojmě. Po absolvování poddůstojnické školy byl 1. dubna 1938 povýšen na svobodníka a 16. listopadu 1938 na desátníka. 1. dubna 1939, po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem 15. března 1939 byl propuštěn mimo službu.

V exiluEditovat

26. června 1939 společně se svým bratrancem Adolfem Opálkou přešel do Polska, kde se dostal do tábora v Malých Bronowicích. Odtud se po moři přeplavil do Francie. Tam podepsal závazek do Cizinecké legie. V jejích řadách sloužil v Sidi bel Abbes. Po vstupu Francie do války s Německem 3. září 1939 vstoupil 7. října 1939 do československé armády ve Francii a v řadách 1. pěšího pluku se zúčastnil její obrany. 1. ledna 1940 byl povýšen na četaře. Po pádu Francie (koncem června 1940) byl evakuován do Velké Británie.

V Anglii byl zařazen k 1. pěšímu praporu a 28. října 1940 povýšen na rotného. V roce 1941 se přihlásil do programu výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. srpna do 7. listopadu 1941 absolvoval sabotážní kurz, parašutistický výcvik a kurz průmyslové sabotáže. Po dalším doškolovacím kurzu byl jmenován velitelem výsadku Bivouac.

NasazeníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Bivouac.

Pospíšil jako velitel výsadku Bivouac s rotným Čoupkem a des. Zapletalem byli 28. dubna 1942 vysazeni poblíž hospodářského dvora Požáry na Křivoklátsku.[2] Zapletal se společně s Pospíšilem přemístil do Zlína, kde 2. května 1942 Pospíšil kontaktoval svého bývalého spolužáka a kamaráda Jana Chvátala z Malenovic, ten však je udal českým strážnikům. Pospíšil jednoho četníka postřelil a utekl, ale Zapletal byl zatčen, donucen k výpovědi a druhý den byl v Brně zatčen Čoupek s rodinou.[3] Udavač Chvátal si vysloužil odměnu 10000 korun, po válce byl odsouzen a popraven.[4] Pospíšil, který byl také lehce postřelen, se poté ukrýval v dalešickém mlýně[5], později i na Telčsku a Táborsku.[6] Odtud se pokusil o ilegální přechod do Švýcarska. Po neúspěchu se v prosinci 1942 vrátil do Brna a ukrýval se u manželů Adamcových.[7] 10. února 1943 se zde setkal s konfidenty gestapa Karlem Čurdou a Jaroslavem Nachtmannem, kterými byl vylákán do Prahy a 12. února 1943 zatčen. Ve vazbě odmítl nabídku ke spolupráci a byl proto převezen nejdříve do pankrácké věznice a poté koncem roku 1943 do Terezína. Pod jménem Petr Švec zde byl držen až do 28. října 1944, kdy byl bez soudu zastřelen.[1]

 
Rešice: památník parašutistů

Za pomoc výsadkáři Františku Pospíšilovi byli 19. dubna 1944 sťati v Praze na Pankráci tito vlastenci:[1]

  • Bohumil David, mlynář z Dalešic[8]
  • Oldřich Potůček, řeznický pomocník z Dalešic
  • Rudolf Padělek, zemědělský dělník z Dalešic[9]
  • František Hejkal, zednický pomocník z Rešic
  • Karel Denemarek, rolník z Dolních Vilémovic
  • rodiče Antonín a Marie Denemarkovi zemřeli koncem války v koncentračních táborech.

Jejich další syn Alois Denemarek přežil, svoje úspory věnoval na rekonstrukci muzea Jana Kubiše.[10]

Po válceEditovat

1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam a zároveň povýšen na poručíka pěchoty. 17. července 1947 byl in memoriam povýšen na nadporučíka pěchoty.

VyznamenáníEditovat

 
Brno
 
Rešice č. 67

ReferenceEditovat

  1. a b c MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1.. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15-17. 
  2. ANDREJS, Jaroslav. Tři cesty k smrti. 1.. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1968. 192 s. S. 125-135. 
  3. Výsadek Bivouac na valka.cz valka.cz
  4. Málo známé válečné drama. V centru Zlína honili parašutisty. idnes.cz
  5. Dalešický, Stejskalův, Davidův mlýn vodnimlyny.cz
  6. Parašutista František Pospíšil se ukrýval na Telčsku a Táborsku jihlavske-listy.cz
  7. František Pospíšil na encyklopedii města Brna encyklopedie.brna.cz
  8. Bohumil David v Osobnosti Hrotovicka na webu muzeumhrotovice.cz
  9. Rudolf Padělek v Osobnosti Hrotovicka na webu muzeumhrotovice.cz
  10. Zemřel Alois Denemarek, soused a kamarád Jana Kubiše vhu.cz

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat