František Otakar Starhemberg

František Otakar hrabě ze Starhembergu (německy Franz Ottokar Graf von Starhemberg; 9. května 1662, Vídeň21. října 1699, Stockholm) byl rakouský šlechtic, dvořan a diplomat. Od mládí působil u císařského dvora, v diplomatických službách se prosadil jako dlouholetý vyslanec ve Švédsku (1690–1699). Na významných postech v diplomacii se prosadili i jeho potomci ve třech generacích a v roce 1765 získal rod titul knížat.

František Otakar
hrabě ze Starhembergu
Erb rodu Starhembergů
Erb rodu Starhembergů
Císařský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci:
1690 – 1699
PanovníkLeopold I.
PředchůdceAntonín Jan Nostic
NástupceGotthard Helfried Welz
Tajný rada
PanovníkLeopold I.
Císařský komorník
PanovníkLeopold I.

Narození9. května 1662
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí21. října 1699 (ve věku 37 let)
Stockholm
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Choť(1687) Marie Cecílie z Rindsmaulu (1664–1737)
RodičeKonrád Baltazar ze Starhembergu (1612–1687) a
Kateřina z Cavriani (1640–1716)
Děti1. Konrád Zikmund (1689–1727)
2. Leopold Ansgar (1693–1769)
3. Gundakar (1696–1716)
4. Marie Eleonora (1691–1745)
5. Bedřich (1698–1698)
6. Marie Ernestina (Arnoštka) (1698–1724)
Příbuzníbratr: Gundakar Tomáš ze Starhembergu (1663–1745)
nevlastní bratr: Arnošt Rüdiger ze Starhembergu (1638–1701)
vnuk: Jiří Adam ze Starhembergu (1724–1807)
vnuk: Maxmilián z Hamiltonu (1714–1776)
zeť: Antonio Rambaldo di Collalto e San Salvatore (1681–1741)
zeť: Julius z Hamiltonu (1687–1759)
Zaměstnánídiplomat
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Pocházel z rakouského rodu Starhembergů,[1] narodil se jako starší syn dlouholetého dolnorakouského místodržitele Konráda Baltazara Starhemberga (1612–1687) z jeho druhého manželství s hraběnkou Kateřinou, rozenou Cavrianiovou (1640–1716).[2] Dosáhl kvalitního vzdělání a absolvoval kavalírskou cestu, mimo jiné pokračoval ve studiu v Itálii. Po návratu do Vídně se připojil k císařskému dvoru, kde byl jmenován císařským komorníkem a tajným radou. V roce 1690 byl jmenován císařským vyslancem ve Švédském království, kde strávil devět let až do své předčasně smrti. Před odjezdem se setkal s českým nejvyšším purkrabím Adolfem Vratislavem ze Šternberka, který měl se Skandinávií bohaté zkušenost. Pokračoval přes Čechy do Drážďan, kde jej hostil vyslanec Jan Jiří Marek Clary-Aldringen, poté se v Hamburku setkal s dosavadním vyslancem ve Švédsku Antonínem Janem Nosticem. Úspěšně se zhostil úkolu přivést Švédsko mezi spojence proti Francii v devítileté válce. I když švédská podpora měla spíše jen symbolický charakter, diplomatické vztahy mezi Stockholmem a Vídni byly v té době nadstandardní. Ve Stockholmu byl mimo jiné propagátorem katolické víry a s finanční podporou příbuzných usiloval o zřízení jezuitského vzdělávacího ústavu v Linci určeného pro konvertity ze Skandinávie. Zemřel ve věku 37 let ve Stockholmu, jeho tělo bylo převezeno k pohřbení na rodové panství Eferding v Horních Rakousích. Jeho patronem ve Vídni byl říšský vicekancléř Dominik Ondřej z Kounic. Díky jejich vzájemné korespondenci dochované v Moravském zemském archivu v Brně jsou poměrně podrobně zmapované Starhembergovy aktivity ve Švédsku.

RodinaEditovat

V roce 1687 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Cecílií Rindsmaulovou (1664–1737). Měli spolu šest dětí.[3] Nejstarší syn Konrád Zikmund (1689–1727) byl též diplomatem a v letech 1722–1726 císařským vyslancem ve Velké Británii. Dcera Marie Eleonora (1691–1745) se provdala za hraběte Antonína Collalta (1681–1741), majitele Brtnice. Další dcera Marie Ernestina (1698–1724) byla manželkou hraběte Julia Hamiltona (1687–1759), který vlastnil statky v západních Čechách.

Jeho mladší bratr Gundakar Tomáš (1663–1745) byl významným státníkem a dlouholetým prezidentem dvorské komory. Jejich starší nevlastní bratr Ernst Rüdiger (1638–1701) byl polním maršálem a proslul především obranou Vídně před Turky v roce 1683. V další generaci v osobě Jiřího Adama (1724–1807) získali Starhembergové knížecí titul.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
  2. Rodokmen Starhembergů dostupné online
  3. Potomstvo Františka Otakara Starhemberga dostupné online

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat