František Nechvátal

český básník a překladatel

František Nechvátal (22. října 1905, Velký Újezd (u Olomouce)[1]10. září 1983, Tanvald) byl český básník a překladatel, autor nejprve nábožensky meditativní a později i socialisticky orientované lyriky a básní, opěvujících smyslový život a rodnou zemi.[2]

František Nechvátal
Narození22. října 1905
Velký Újezd (u Olomouce)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. září 1983 (ve věku 77 let)
Tanvald
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov Neředín
Povoláníučitel, básník, překladatel
Národnostčeská
Témataliterární tvorba, publicistika, náboženská výchova, překladatelská činnost a diplomacie
Oceněnízasloužilý umělec (1975)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v rodině sezónního dělníka. Roku 1924 maturoval na učitelském ústavu v Olomouci a pak vstoupil do Československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě z finančních důvodů nedokončil a od roku 1926 učil náboženství na různých obecných a měšťanských školách. Za svého působeni v Prostějově v letech 19291935 se seznámil s Bedřichem Václavkem, který jej výrazně názorově ovlivnil a přivedl ho k levicovému smýšlení. Společně s ním patřil mezi zakladatele skupiny Blok, která usilovala o socialistický realismus. Během okupace spolupracoval s Bedřichem Václavkem v odboji.[3] V letech 1936–1945 vyučoval náboženství v Praze. V Praze se definitivně rozešel s křesťanstvím a v roce 1945 vstoupil do KSČ.[4]

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[5] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[6] Dále připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[7] Od března 1948 byl členem Ústředního akčního výboru Národní fronty a členem akčního výboru za literární odbor v Umělecké besedě.[4]

V letech 1945–1948 pracoval na Ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím; v letech 1948–1953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a v letech 19591962 v Sofii. Mezitím byl v letech 1954–1958 redaktorem literárního měsíčníku Nový život. Pak byl až do svého odchodu do důchodu roku 1965 zaměstnán v Památníku národního písemnictví.[8] Komunistickým režimem byl oceněn až v roce 1975 titulem zasloužilý umělec.[9]

Jeho básnické dílo je značně rozsáhlé a námětově různorodé. Ve svém knižním debutu, sbírce básní s náboženskými motivy Vichřice (1932), vycházel z mysticizmu Otokara Březiny, ale již jeho druhá sbírka Slunovrat (1933) obsahuje touhu po sociální spravedlnosti, která ve sbírce Oheň a meč (1934) vyústila až v neurčité revoluční sny. Sbírka Vedro na paletě (1935) vychází formálně z poetismu Vítězslava Nezvala. Za druhé světové války našel inspiraci v rodné Moravě a v národní písni, využíval opět náboženské symboly a převládaly u něho pesimistické nálady.[3]

Brzy po válce a v následných letech se jeho poezie dočasně obrátila k socialistickému optimismu. Báseň Říjen (1947) věnoval V. I. Leninovi a ve sbírce Slova lásky (1953) vyjádřil i lásku k vůdcům socialismu. V červnu 1955 na celostátní konferenci o poezii, jež se konala v Praze pod heslem „Za socialistickou poezii, za poezii velkých myšlenek a citů“ a konala se před II. sjezdem Svazu československých spisovatelů, ve svém příspěvku trval na právu umělce na bolest a zoufalství, které v poezii nemusí vyústit v radostné nalezením východika.[10] Později se opět navrátil k motivům přírody, lidského osudu, milostného citu a k básním vyznávajícím lásku k ženě, k rodné zemi a k mateřskému jazyku. Sbírka Bílá holubice (1978) tak obsahuje barvité obrazy života. Ve sbírce sonetů Čas motýlů a hvězd (1982) rekapituluje svůj život a vyjadřuje vyrovnání se smrtí.[8]

Jeho dílo doplňuje básnická tvorba pro děti, příspěvky do celé řady periodik a překlady z ruštiny, polštiny a zejména ze španělštiny.[11]

Bibliografie

editovat
 
Hrob básníka Františka Nechvátala v Olomouci

Básně

editovat
  • Vichřice (1932).
  • Slunovrat (1933).
  • Oheň a meč (1934).
  • Kapka rosy (1934), bibliofilie.
  • Vedro na paletě (1935).
  • Talisman (1936), bibliofilie.
  • Železná mříž (1937).
  • Magnetová hora (1937).
  • Mateřské znamení (1939).
  • Bezručův hlas (1940).
  • Věneček rozmarýny (1943).
  • Vzdechy trávy (1944).
  • Nářky nad Josefem Horou (1945).
  • Popel a dým (1946).
  • Zajetí babylonské (1946).
  • Černá studna (1946).
  • Svatební lože (1946).
  • Říjen (1947).
  • Žlutá růže (1948).
  • Honza Tulipán (1948), básně pro děti.
  • Medová studánka (1948), básně pro děti, přepracováno roku 1960.
  • Slova lásky (1953).
  • Hojivá zřídla (1957).
  • Zelená hudba léta (1958).
  • Blažený pozemšťan (1960).
  • Pod oblohou radovánek (1960), básně pro děti.
  • Říkadla (1966), leporelo.
  • Dary lásky (1967).
  • Tichý oceán (1968).
  • Rosa, rosa, rosička (1972), básně pro děti.
  • Bílá holubice (1978).
  • Mateřština (1978).
  • Balzamína (1982).
  • Čas motýlů a hvězd (1982).
  • Všemi hlasy (1982), leporelo.
  • Zlatý proutek (1983), básně pro děti, vydáno posmrtně.
  • Nesmrtelný život (1984), vydáno posmrtně.
  • Na vrcholu vln (1985), vydáno posmrtně.
  • Nesmírné objetí (1985), vydáno posmrtně.

Překlady

editovat

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Velký Újezd
  2. Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 461
  3. a b Lexikon české literatury 3/1, Praha: Academia 2000, S. 453-456
  4. a b KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 172. 
  5. Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1
  6. KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175, 174. 
  7. Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-11-21]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  8. a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 100-102
  9. Katalog Vědecké knihovny v Olomouci -- NECHVÁTAL František 1905-1983. aleph.vkol.cz [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. 
  10. KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. S. 176. 
  11. František nechvátal – Obec překladatelů

Externí odkazy

editovat