František Krátký (voják)
Brig. gen. František Krátký (21. února 1893 Kožušany[1] – 7. května 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl československý legionář,[2] voják a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
| brig. gen. František Krátký | |
|---|---|
| Narození | 21. února 1893 Kožušany  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. května 1942 Koncentrační tábor Mauthausen  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven |
| Bydliště | Kožušany |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Vysoká škola válečná |
| Povolání | voják |
| Rodiče | František Krátký, Anna Aclerová |
| Příbuzní | šest sourozenců |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Před první světovou válkou editovat
František Krátký se narodil 21. února 1893 v Kožušanech v okrese Olomouc v rodině rolníka Františka Krátkého a Anny, rozené Aclerové. Vychodil pět tříd obecné školy a poté studoval osm let na gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1912 maturoval, a jeden rok na obchodní akademii v Prostějově. Zaměstnáním byl bankovní úředník Ústřední záložny rolnické v Olomouci.
První světová válka editovat
V první světové válce bojoval František Krátký v rámci c. a k. armády v 97. pěším pluku[2] na ruské frontě, kde byl v hodnosti kadeta 21. června 1915 zajat. V březnu 1917 se přihlásil do Československých legií,[2] zařazen byl 26. 7. téhož roku[2]. Absolvoval sibiřskou anabázi a dosáhl hodnosti poručíka.[2] Do Československa se vrátil v roce 1920 přes Kanadu.
Mezi světovými válkami editovat
František Krátký se stal vojákem z povolání. Sloužil v posádkách v českém Slezsku, mezi lety 1922 a 1924 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. Po jejím absolvování sloužil na velitelských funkcích v Olomouci a dále se vzdělával. Mezi lety 1928 a 1937 působil u hlavního štábu v Praze s ročním mezidobím mezi lety 1932 a 1933, kdy velel praporu v Jičíně. Od listopadu 1937 do září 1938 sloužil jako zatímní velitel Pěšího pluku 13 v Šumperku[3] Během všeobecné mobilizace na podzim 1938 zastával post podnáčelníka pro zásobování a dopravu ve štábu Hlavního velitelství ve Vyškově, poté se opět krátce vrátil k velení pěšího pluku 13, který byl po odstoupení pohraničí přesunut do Boskovic. Od 31. října 1938 do likvidace Československé armády působil jako zatímní přednosta 4. oddělení u hlavního štábu v Praze. Dosáhl hodnosti plukovníka.
Druhá světová válka editovat
Po německé okupaci vstoupil do odbojové organizace Obrana národa, kde zastával funkci velitele kraje Olomouc - venkov, od počátku roku 1942 pak nadřízené oblasti Morava - východ. Zároveň s tím spolupracoval s organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme. Za svou činnost byl v 22. října 1941 zatčen gestapem ve svém olomouckém bytě. Během výslechů nic neprozradil, což vedlo k tomu, že se zatýkání u něj zastavilo. Dne 20. ledna 1942 stanným soudem v Brně odsouzen k trestu smrti. Následně byl 2. února převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 7. května 1942 rozsudek vykonán.
Ocenění editovat
Vyznamenání editovat
- Československý válečný kříž 1914–1918
- Československá revoluční medaile
- Československá medaile Vítězství
- Řád sv. Stanislava III. třídy
Posmrtná ocenění editovat
- František Krátký byl dne 26. dubna 1946 in memoriam jmenován čestným občanem města Šumperka, v severní části města po něm nese název jedna z ulic.[4]
- František Krátký byl dne 5. listopadu 1947 in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála.
- Františku Krátkému byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 148–149.
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2021-07-07]. Heslo Krátký František. Dostupné online.
- ↑ Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-07-07]. Heslo brigádní generál in memoriam František Krátký. Dostupné online.
- ↑ Skýpala, Marek. Pamětní nápis František Krátký [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-07-07]. Dostupné online.
