Franciscus de Neve (II)

vlámský malíř a rytec

Franciscus de Neve (II) (1632, Antverpy – po 1704), (také: Frans de (II) Neve, Fraciscus de Neuff, Francesco della Neve byl vlámský malíř a rytec. Je známý svými pozdně barokními náboženskými a mytologickými kompozicemi a krajinomalbou. Žil v Itálii, jižním Německu a Rakousku, kde pracoval pro aristokratické patrony a pro církev. Později se vrátil do svých rodných Flander.

Franciscus de Neve (II)
Narcissus a Echó
Jiná jména Fraciscus de Neuff
Narození 1632
Antverpy
Úmrtí po 1704
Národnost vlámská
Znám jako malíř a rytec
Hnutí Bentvueghels, Cech Svatého Lukáše
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Franciscus de Neve (II) se narodil v Antverpách, kde byl pokřtěn 23. února 1632. Byl synem Franciscuse de Neve (I), který byl také malířem. Protože starší umělečtí historici jako Arnold Houbraken a Jean-Baptiste Descamps si neuvědomili, že existují dva umělci jménem Franciscus de Neve, vytvořili zmatek a sloučili životy otce a syna. Po roce 1660 Francesca nesprávně umístili do Říma. Zmatky v biografii mezi těmito dvěma umělci trvají dodnes. Teprve v nedávné době se historici umění pokoušejí oddělit životopisy a díla otce a syna.[1][2]

 
Ukřižování

O malířských počátcích neexistují žádné informace. Pobýval v Římě v letech 1660 až 1670, kde se stal členem Bentvueghels, sdružení převážně nizozemských a vlámských umělců pracujících v tomto městě. Pro členy spolku Bentvueghels bylo obvyklé přijmout charakteristickou přezdívku, tzv. „Ohnuté jméno“. De Neve dostal přezdívku Bloosaerken (také psáno Blaserken).[3]

V Římě žil nejprve s Pieterem van Manderem, poté v letech 1661–1662 s Hieronymusem Gallem a později s Lodewijkem Snaijersem.[3] Podle Houbrakena byl v Římě velmi oceňován za jeho schopnost malovat podle přírody.[4] V roce 1661 vytvořil obrazy pro Palazzo Doria-Pamphili. Jednalo se o prestižní zakázku, pracoval společně s významnými malíři, jako je Pietro da Cortona. Vlámští malíři Cornelis de Wael a Abraham Brueghel, kteří tehdy pracovali v Římě, působili také jako obchodníci s uměním. Pomáhali podporovat kariéru de Neveho v Itálii.[1] V letech 1667 a 1668 byl de Neve pravděpodobně v Neapoli. Z Itálie odcestoval do Německa. Pracoval v Augsburgu a Mnichově. Poté odcestoval do Rakouska, kde v letech 1669 až 1689 maloval oltářní obraz na objednávku salcburského arcibiskupa a benediktinských opatství Kremsmünster, Garsten a Admont. V Bavorsku maloval v letech 1669 a 1689 oltářní obrazy pro arcibiskupa z Pasova. Nějaký čas mezi roky 1679 až 1681 strávil v dnešní České republice. Zde pracoval z pověření knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna na oltáři na Moravě. Pro tohoto šlechtice pracoval také jako restaurátor a obchodník.[1] Na konci let 1680 se vrátil do Antverp a v letech 1690–1691 se stal mistrem antverpského Cechu Svatého Lukáše. Zemřel po roce 1704. Byl učitelem Johannese Drueho.[3]

DíloEditovat

Franciscus II de Neve je nyní známý hlavně svými oltářními obrazy a mytologickými scénami, i když maloval také portréty. Měl pověst vynikajícího krajináře a jeho mytologické scény často zahrnují rozsáhlé krajiny ve stylu připomínajícím Clauda Lorraine. Příkladem je obraz Narcissus a Echó. Malíř byl již v době svého pobytu v Římě proslulý svými kompozicemi římské krajinuy a zejména pro podrobné vykreslování stromů a listoví. Většina jeho krajin je známa pouze jako rytiny, málo v jejich původní olejové verzi. Velké množství malých, nepodepsaných krajin bylo rozdáno téměř výhradně v podobě rytin, které vytvořil kolem roku 1660 v Římě Giovanni Giacomo de Rossi alla Pace. Našli si mnoho zákazníků a stali se součástí raných sbírek.[1]

Jeho styl oltářních obrazů míchá vlámské, benátské a římské klasické modely odvozené od Rubense, Raffaela, Tiziana, Tintoretta, Poussina a Pietra da Cortony. Pozoruhodný je vlámský realismus, zbarvení v diferencovaných hnědých a červených tónech, které se vyvíjelo po roce 1680 stále více k červeným tónům a ke konci jeho pobytu ve střední Evropě se měnilo na jemný tón s více růžovými barvami. Barevná schémata jeho olejomaleb i jeho portrétní umění, které se dochovalo hlavně v mědirytinách, jeho současníci velmi oceňovali.[1]

Historička umění Brigitte Fassbinder je toho názoru, že obraz Massacre of the Innocents přisuzovaný Rubensovi a datovaný roku 1611-12 je ve skutečnosti dílo Franciscuse de Neve.[5]

 
Krajina s pastýřem hrajícím na tamburinu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franciscus de Neve (II) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Stillfried, Silvia (2008) Frans de Neve, ein flämischer Maler im 17. Jahrhundert auf Wanderschaft in Süd- und Mitteleuropa
  2. Franciscus de Neve (I) na stránkách RKD
  3. a b c Franciscus de Neve (II)
  4. Franciscus de Neve Biography in: Arnold Houbraken, De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen, 1718
  5. Brigitte Fassbinder, 'Rubens oder nicht Rubens, das ist hier die Frage', Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege, 2003, 57, 2

Externí odkazyEditovat