Pryšec tuhý
Pryšec tuhý (Euphorbia stricta) je jednoletá žlutavá bylina s málo větvenou, přímou lodyhou vysokou 30 až 60 cm. Tento v české přírodě původní druh je planě rostoucí rostlina bez ekonomického významu. Je toxická, neboť při poranění roní hořké bílé mléko, jež má sloužit pro odpuzení býložravců, v rostlině je pod tlakem a z pochroumaného místa přímo stříká. Lidem může po potřísnění vážně podráždit kůži a způsobit akutní dermatitidu či poškodit zrak. Dřívější přiřazení do rodu Tithymalus je považováno za neoprávněné.
 Pryšec tuhý | |
|---|---|
_IMG_6544.JPG) Pryšec tuhý (Euphorbia stricta) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | pryšcovité (Euphorbiaceae) |
| Rod | pryšec (Euphorbia) |
| Binomické jméno | |
| Euphorbia stricta L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V české přírodě je následkem úbytku přirozených stanovišť pryšec tuhý na ústupu a je tudíž považován za ohrožený druh (C3), zákonem ale chráněný není.[1][2][3]
Rozšíření editovat
Druh s převážně evropským areálem rozkládajícím se od západní Evropy přes střední, jižní a severní Evropu až po Ukrajinu a jih Ruska na východě. Izolované lokality má na Severním Kavkaze, jižním Kavkaze a v Íránu. Druhotně byl zavlečen do Spojených států amerických a na Nový Zéland.
V České republice roste pouze řídce, nejvíce je jeho výskyt koncentrován do oblasti Beskyd na severovýchodě Moravy, kde je rozšířený hlavně na naplaveninách v povodí řeky Morávky. Jeho semena jsou vodními toky šířena na střední a jihovýchodní Moravu, kde ale nebývá častou bylinou. Více se vyskytuje také v moravské části Českomoravské vrchoviny.[1][4][5]
Ekologie editovat
Rostlina roste na půdách mokrých a na živiny bohatých, na vlhkých loukách, v příkopech, na březích vodních ploch a podél potoků, na rumištích a někdy i jako polní plevel ve vytrvalých pícninách nebo okopaninách. Tento terofyt se obvykle nevyskytuje hromadně, a proto není považován za nebezpečný plevel. Kvete postupně od května do srpna, v teplých oblastech s výživnou zeminou až do konce září. Počet chromozomů 2n = 14.[1][2][4][6]
Popis editovat
Jednoletá až krátce vytrvalá bylina s lodyhou v době květu vysokou 30 až 60 cm, jež vyrůstá z jednoduchého kořene. Lodyha je lysá, přímá až vystoupavá, nerozvětvená nebo pouze řídce větvená a porostlá ve spodní části přisedlými, střídavými, podlouhlými až kopinatými listy a v horní části hojnými úžlabními květenstvími, cyathiy. Listy mají čepel vejčitou až podlouhle obvejčitou, dlouhou 2 až 3 cm a širokou od 0,5 do 1 cm, na bázi klínovitě přisedlou, na vrcholu špičatou, po obvodě drobně pilovitou a oboustranně sytě zelenou s tmavými tečkami. Podpůrné listeny lichookolíků jsou podobné listům.
Květenství cyathia vyrůstající v koncových i úžlabních lichookolících jsou bohatě větvená, koncový lichookolík mívá tři až pět dále rozvětvených větví. Nesrostlé zákrovní listence jsou světlezelené bez bílého lemu, trojúhelníkovité či vejčité a mají vyniklou střední žilku končící krátkým hrotem. Květy jsou jednopohlavné a bezobalné, samčí (umístěné po obvodě) mají jednu krátkou tyčinku s prašníkem, ve středu umístěný květ obsahuje třemi plodolisty tvořený semeník se třemi vajíčky a čnělku s rozeklanou bliznou. Čtyři příčně oválné žlázky květů jsou hnědožluté. Květy produkují nektar a jsou opylovány létajícím hmyzem, nejčastěji blanokřídlými.
Plody jsou kulovité, žlábkovité, trojpouzdré, explozivně pukající, 2 mm velké tobolky, které jsou na povrchu pokryté válcovitými bradavkami. Vypouštějí vejčitá, asi 1,5 mm velká semena, která jsou hladká, červenohnědá a obsahují toxické kyanogenní sloučeniny, po požití lidem způsobují ostrý průjem.[1][2][4][6][7][8]
Možnost záměny editovat
Často bývá pryšec tuhý zaměňován s pryšcem plocholistým (Euphorbia platyphyllos), který má ovšem listy žlutozelené (nikoliv sytě zelené) a bradavky na tobolkách polokulovité (a ne válcovité). Tvar bradavek se považuje za základní rozlišovací znak.[4][7]
Rozmnožování editovat
Bylina se rozmnožuje výhradně pohlavně, semeny, která klíčí poměrně pozdě, až za vyšší teploty půdy. Pukající tobolky vystřelují zralá semena do vzdálenosti několika metrů. Jen o málo dál semena roznášejí mravenci, pro které je lákavá sladká tekutina na povrchu semene. Vypadaná semena může také šířit přívalová voda nebo poryvy větru.[1][4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Pryšec tuhý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2014-07-18 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Tithymalus strictus, s. 331.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2021-10-31]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603.
- ↑ a b c d e DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Pryšec tuhý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 2009-09-17 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online.
- ↑ POWO: Euphorbia stricta [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2021 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Pryšec tuhý, s. 220–221.
- ↑ a b FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2021-10-31]. Kapitola Tithymalus serrulatus. (slovensky)
- ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Euphorbia stricta [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu pryšec tuhý na Wikimedia Commons 
Taxon Euphorbia stricta ve Wikidruzích
