Erwin Piscator

německý divadelní herec, režisér a producent

Erwin Piscator, celým jménem Erwin Friedrich Maximilian Piscator (* 17. prosince 1893 Greifenstein poblíž Ulmu30. března 1966 Starnberg) byl německý divadelní herec, režisér a producent, představitel dokumentárního, politického a epického divadla.

Erwin Piscator
Piscator-Portrait.jpg
Narození 17. prosince 1893
Greifenstein
Úmrtí 30. března 1966 (ve věku 72 let)
Starnberg
Místo pohřbení Waldfriedhof Zehlendorf
Ocenění Goethe-Plakette des Landes Hessen (1953)
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Politická strana Komunistická strana Německa
Manžel(ka) Maria Ley-Piscatorová (od 1937)
Partner(ka) Bertolt Brecht
Podpis Erwin Piscator – podpis
Web www.erwin-piscator.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vystudoval gymnázium v Marburgu a v lednu 1915 byl ze studia na univerzitě v Mnichově povolán do armády. V roce 1917 nastoupil do nově vznikajícího Frontového divadla určeného pro pobavení vojáků. Po válce odešel do Berlína, kde se seznámil s řadou umělců, především dadaistů, jejichž tvorba obsahovala politický, často levicový, přesah. Již roku 1919 otevřel v Königsbergu vlastní divadlo s názvem „Tribunal“, po roce bylo ovšem uzavřeno kvůli nevolím v měšťanských a studentských kruzích.

Následně v Berlíně spoluzakládá Proletářské divadlo (Proletarisches Theater) jako propagační scénu revolučních dělníků a komunistických myšlenek. V průběhu 20. let dále působí v berlínských scénách Divadla Central (Central Theater), Lidovém divadle (Volksbühne) a v roce 1927 zakládá vlastní Piscatorovo divadlo (Piscator-Bühne), které je po nucené pauze znovuotevřeno o dva roky později. Právě zde realizuje Piscator své nejslavnější režie, mezi něž patří mj. Ernsta Tollera hra Hopla, žijeme!, přepracovaný Rasputin Alexeje Tolského nebo také Haškův román Osudy dobrého vojáka.

V době trvání Třetí říše žil Piscator v sovětském a americkém exilu, roku 1951 se vrátil do Západního Německa, kde se stal ředitelem divadla Freie Volksbühne a znovu se obrací k ostře angažovanému politickému dramatu: německému publiku chce znovu důrazně připomenout jeho odpovědnost za nacismus a za hrůzy druhé světové války.

TvorbaEditovat

Jeho obohacení divadelního umění nespočívá pouze v jeho politicky zaměřené tvorbě, ale též v novém a inovačním pojetí technických režijních postupů a experimenty s řadou efektů (projekce filmů, titulky, nápisy, běžící pásy, na kterých se přivážely a odvážely dekorace atd.). Kritika Piscatorovi vyčítala, že není „herecký režisér“ a že své herce „znásilňuje technikou“. Piscator tuto výčitku vyvracel. Problém viděl především v tom, že herci nejsou na divadle zvyklí pohybovat se mezi složitou scénou a na přesné nástupy, k nimž je nutí film.

Důležitým prvkem divadla pro něj byla motivace diváků k politické aktivitě. Jeho na zakázku zinscenované politické revue Rudý povyk a Navzdory všemu pro KPD se tomuto cíli značně přiblížily. Očití svědkové vypráví o masovém návalu proletářského publika, které se s nadšením nechalo strhnout, povzbuzovalo herce a po představení zazpívalo Internacionálu.

Počínaje představením Navzory všemu (Trotz alledem) z roku 1925 rozvíjí koncept dokumentárního divadla, neboli montáže filmu a divadelních výjevů s použitím autentických řečí, článků, novinových výstřižků, provolání, letáků a fotografií.

Totální divadloEditovat

Podle návrhu ředitele Bauhausu Waltera Gropia chtěl Piscator na konci 20. let vytvořit tzv. Totální divadlo (Totaltheatr). Jednalo se o variabilní divadelní prostor, který by se přizpůsoboval podle inscenačních potřeb a záměrů režiséra. Hlediště mělo být tvořeno kombinovanými točnami, Gropius prohlašoval, že chce umístit diváky do středu akce a donutit je, aby se podíleli na zážitku hry. Z důvodu finanční náročnosti i politických změn v Německu 30. let nebyl projekt nikdy realizován.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • PISCATOR, Erwin, Politické divadlo. Praha 1971.
  • GRONEMEYER, Andrea: Divadlo, 2002.
  • BROCKETT, Oscar G.: Dějiny divadla. Divadelní ústav / Nakladatelství lidové noviny 1999.