Emil Probszt von Ohstorff
Emil svobodný pán Probszt von Ohstorff (7. května 1838 Košice – 18. listopadu 1913 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1857 a zúčastnil se několika válek, později několik let mimo jiné strávil u posádek v Praze. Svou kariéru završil jako velitel 12. armádního sboru (1896–1905). V roce 1898 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1905 byl povýšen na barona.
Emil Probszt von Ohstorff | |
---|---|
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu | |
Ve funkci: 1896 – 1905 | |
Předchůdce | Theodor Galgóczy von Galántha |
Nástupce | Josef Gaudernak von Kis-Demeter |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1890), generálmajor (1885) |
Narození | 7. května 1838 Košice |
Úmrtí | 18. listopadu 1913 (ve věku 75 let) Štýrský Hradec |
Titul | svobodný pán (1905) |
Děti | Günther von Probszt |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatByl synem c. k. podplukovníka Wilhelma Probszta povýšeného v roce 1870 do šlechtického stavu. Emil studoval v letech 1850–1857 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako poručík vstoupil do aktivní služby k pěšímu pluku č. 34. V hodnosti nadporučíka se jako pobočník velitele armádního sboru zúčastnil války se Sardinií (1859). Jako štábní důstojník Severní armády v hodnosti kapitána u 3. hulánského pluku se zúčastnil v roce 1866 prusko-rakouské války. V letech 1870–1873 působil v císařské vojenské kanceláři. V roce 1873 byl povýšen na majora a sloužil u 11. husarského pluku. Od roku 1876 byl v hodnosti podplukovníka štábním důstojníkem 9. pěší divize v Praze, odkud byl později převelen do Košic. V roce 1879 byl povýšen na plukovníka a v letech 1881–1885 byl šéfem štábu armádního sboru ve Štýrském Hradci.[1]
V roce 1885 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 24. pěší brigády v Krakově,[2] odkud byl převelen k 12. pěší brigádě ve Štýrském Hradci (1887–1888) a následně velel 53. pěší brigádě v Terstu (1888–1890).[3] V roce 1890 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a dalších šest let strávil v Praze jako velitel 9. pěší divize (1890–1896).[4][5] Nakonec v letech 1896–1905 zastával funkci velitele 12. armádního sboru v Sibiu.[6][7][8] V roce 1898 dosáhl druné nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra.[9][10] K datu 1. srpna 1905 byl penzionován, později ještě obdržel titulární hodnosti generála pěchoty.[11]
Tituly a ocenění
editovatOd roku 1870 spolu s otcem užíval šlechtický titul. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1897 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Od roku 1897 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 51.[13][14] Při příležitosti odchodu do penze byl v roce 1905 povýšen do stavu svobodných pánů.[15] Během vojenské kariéry získal také několik ocenění, byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy, rytířem Leopoldova řádu, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Dále byl nositelem několika zahraničních vyznamenání, pruského Řádu koruny I. třídy, Řádu württemberské koruny I. třídy a komandérem Řádu rumunské hvězdy.[16]
Rodina
editovatV roce 1875 se ve Štýrském Hradci oženil s Mariannou Gasteigerovou von Rabenstein (1853–1888).[17] Z manželství se narodily dvě děti.[18] Dcera Valerie (1876–1951) se provdala za plukovníka barona Wilhelma Reichlina von Meldegg (1876–1947).[19] Syn Günther (1887–1973) byl důstojníkem c. k. armády, později se uplatnil jako spisovatel a byl autorem řady odborných prací z oboru historie a numismatiky ve vztahu k rakouským zemím.[20]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 93, 126 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 125 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 99, 138 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 17, 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 89, 232 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 138, 157 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 261 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 132, 149 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Emila Probszta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 144 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 209 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 51 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 480 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 718–719 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Emila Probszta von Ohstorff in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904, Vídeň, 1904; s. 269 dostupné online
- ↑ Emil Probszt von Ohstorff na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 749 dostupné online
- ↑ Wilhelm Reichlin von Meldegg in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- ↑ Životopis Günthera Probszta dostupné online