Elektrická jednotka 420.95

Elektrická jednotka 420.95 je úzkorozchodná elektrická jednotka používaná v síti Tatranských elektrických železnic v letech 19672006, kdy byla nahrazena jednotkami řady 425.95.

Elektrická jednotka řady 420.95
(dříve EMU 89.0)
Jednotka EMU 89.0009 u zastávky Nová Lesná
Jednotka EMU 89.0009 u zastávky Nová Lesná
Řada dle Kryšpína (ČSD)EMU 89.0
Řada dle UIC (SR)420.95
Základní údaje
VýrobceVagonka Tatra Smíchov, ČKD Trakce
Výroba v letech1965, 19681970
Počet vyrobených kusů18
ProvozovatelČSD, ŽSR, ZSSK
Období provozu19652006
Míst k sezení120+14/156
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě47 400 kg
Délka přes nárazníky37 534 mm
Rozchod1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo´ Bo´ Bo´ Bo´
Trvalý výkon320 kW
Maximální povolená rychlost50 km/h
Napájecí soustava1,5 kV ss
Regulace výkonukontaktní
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Dvě jednotky 420.95 ve stanici Starý Smokovec v roce 2000

Potřeba výroby nových moderních jednotek pro Tatranské elektrické železnice se projevila při přípravách na pořádání mistrovství světa v lyžování v roce 1970, protože tehdejší jednotky řad EMU 48.0 a EMU 49.0 nebyly již kapacitně ani technicky dostačující.

První prototyp EMU 89.0001 vyrobila v roce 1965 smíchovská ČKD Tatra, která vyráběla tramvaje. Cena prototypu byla 890 050 Kčs[1] a od půlky dubna roku 1965 byly zahájeny testovací jízdy. Po přibližně půlročním testování byl prototyp převezen zpět do Prahy, kde do něj byly dosazeny nové kompresory a provedeny drobné úpravy například na topení. Do pravidelného provozu se první prototyp dostal 5. května 1967.

V pořadí druhá jednotka se sériovým číslem 0002 byla dodána v lednu roku 1969 a v rychlém sledu za ní následovalo dalších dvanáct jednotek s čísly 0003–0014. Zbylé čtyři jednotky 00150018 byly dodány během roku 1970. V začátcích svého provozu měly jednotky problémy s měchy mezi jednotlivými částmi jednotky a s gumovou izolací střechy.[1] Celkem včetně prototypu bylo jednotek vyrobeno 18 kusů.

Během přeznačení hnacích vozidel v roce 1988 byly lokomotivy z řady EMU 89.0 přeznačeny na řadu 420.95.

Řada 420.95 byla v Tatrách provozována až do let 20012002, kdy začala být postupně nahrazována moderními jednotkami řady 425.95. V současnosti se v lokomotivním depu Poprad nachází čtyři jednotky staré řady, které byly v roce 1999 rekonstruovány – do pravidelného provozu však již nasazovány nejsou. Se dvěma jednotkami se počítá pro muzejní účely.[2]

VlastnostiEditovat

Celá koncepce jednotky vychází z tehdejších tramvají řad T a K. Jednotka se skládá ze tří ocelových článků, které jsou kloubově spojeny v jeden průchozí celek. Klouby jsou neseny Jakobsovými podvozky. Dveře jsou umístěny po obou stranách krajních článků. V jednom z krajních článků je umístěn zavazadlový prostor. Celá jednotka nabízí 134 míst k sezení (32 (+7 sklopných) + 48 + 40 (+ 7 sklopných)) a 156 míst k stání. Sezení je na rozdíl od prototypu 2+2 proti sobě na plastikových sedačkách. Trakční motory o výkonu 320 kW jsou umístěny v podvozcích. Jednotka má rozchod 1 000 milimetrů. Pantografové sběrače jsou umístěny nad krajními podvozky.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b KUKUČÍK, Pavol. Elektrické jednotky 420.9 / EMU 89.0 [online]. RailPage.net, 2007-09-29 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (slovenčina) 
  2. BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha: Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. 

LiteraturaEditovat

  • BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha: Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat