Eibentál

Eibentál (též Tisové Údolí nebo Jeventál, německy a rumunsky Eibenthal, maďarsky Tiszafa) je jedna z českých vesnic založených českými kolonisty v rumunském Banátu počátkem 19. století. Dodnes zde žije asi 300 českých obyvatel a také několik rumunských rodin. Společně se sousední vsí Nové Doly (též Ujbánye (z maďarštiny), rumunsky Baia Nouă) tvoří v současné době největší českou komunitu v Rumunsku. Eibenthal nemá svůj obecní úřad (primăria), spadá pod střediskovou obec Dubova. Starostou zde je však český krajan Viktor Doskočil z Eibenthalu.

Eibentál
Eibenthal
Eibentál s kempem.JPG
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 400 m n. m.
Stát RumunskoRumunsko Rumunsko
Historický region Banát
Župa Mehedinți
Eibentál
Eibentál
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 285 (2019)
Etnické složení Češi
Náboženské složení katolíci
Správa
Starosta Victor Doscocil
Oficiální web www.eibenthal.eu
Telefonní předvolba 02 52
PSČ 227172
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Své německé jméno dostala vesnice podle někdejších rozsáhlých porostů tisu, které již však dnes téměř zcela vymizely. Obec leží pouhých 6 km od Dunaje, respektive přehrady Železná vrata, která zde tvoří přirozenou hranici se Srbskem. Nejbližší město Oršova (cca 10 000 obyvatel) je vzdáleno 40 km. Vesnice se rozkládá v malebném úzkém údolí říčky Tisovice, které je ohraničené strmými stráněmi a táhne se směrem nahoru až k dolům Baia Nouă.

Český jazyk je v Eibentálu na poměrně dobré úrovni a ve většině rodin je používán jako jazyk mateřský. Je však obohacen mnoha rumunismy vzniklými jak překladem, tak přímým převzetím, a oproti současné češtině také mnoha archaickými výrazy, dnes již v Česku nepoužívanými. Kvůli izolaci od vlasti a poměrně malému počtu řečníků nemají obyvatelé vesnice velkou slovní zásobu. Ve vesnici funguje základní škola (1-8. třída) a v roce 2020 jí navštěvovalo 15 dětí. Ačkoliv je ve škole úředním jazykem rumunština, škola má i české učitele vyslaného z programu MŠMT, ten zde vyučuje hodiny češtiny, historie a má na starosti mnoho volnočasových aktivit. V roce 2018 byla opět otevřena i malá mateřská školka, která reaguje na zvýšení populace dětí předškolního věku.

HistorieEditovat

 
Festival Banát 2018 v Eibentálu

V roce 1718 byla po rakousko-turecké válce oblast Banátu přidělena Habsburské monarchii, později za Rakouska-Uherska se dostala pod správu Uherska. Protože to byla hraniční provincie, kterou bylo v případě nebezpečí třeba bránit, byla masivně kolonizována.

Do Eibenthalu přišli čeští osadníci z Plzeňska, Klatovska, Čáslavska a Berounska v takzvané druhé vlně kolonizace v letech 18261827. Doma prodali své veškeré statky a vydali se na strastiplnou cestu přes Vídeň po Dunaji až ke Staré Moldavě (Moldova Veche). Odtud byli povozy přepravováni až na místo určení.

Od přesídlení si slibovali zlepšení svých životních podmínek, byly jim totiž nabídnuty velké výhody: 10 let osvobození od služby v zemské obraně, 10 let daňových prázdnin a k tomu navíc zdarma obilí, dříví na stavbu domků a každé rodině 12 jiter půdy. Mnohé z těchto podmínek nebyly dodrženy, většina slibované obdělávatelné půdy byla například ještě zalesněná. Protože však přistěhovalci neměli finance na cestu zpátky, museli se s novou situací vyrovnat, postavit nové domy, vykácet lesy a přeměnit je v pastviny a pole. Samotný Eibenthal se několikrát stěhoval, první vesnice se rozkládala na kopci nad polohou té dnešní. Poté, co došly zásoby podzemní vody, se postupně přesunula až do údolí říčky Tisovice.

V roce 1912 zde byl vystavěn římskokatolický kostel, který je zasvěcen Sv. Janu Nepomuckému. Do roku 2016 zde působil farář Václav Mašek, který v roce 2002 obdržel cenu Jana Masaryka za dlouholetou záslužnou práci pro krajany. V současné době dojíždí na bohoslužby z další české vesnice Bígr a střídá se s rumunským katolickým knězem z většího města Oršava.

Do roku 2006 bylo mnoho místních obyvatel zaměstnáno v Baia Nouă v dole na antracit. Po havárii v srpnu 2006, kdy zde po sesuvu půdy v šachtě zahynuli dva horníci, byl však důl uzavřen a dnes je zde většina lidí bez práce. Ještě v roce 1934 zde žilo 600 obyvatel, poté již jen okolo 300 a mnoho z nich stále odcházelo za prací do Česka nebo Rumunska. Až v posledních letech se podařil exodus díky rozvoji turistiky zastavit a v roce 2019 se několik rodin vrátilo zpět do své vesnice.

TuristikaEditovat

Vlivem pádu antracitových dolů v roce 2006 zasáhla vesnici velká krize, vlivem ztráty zaměstnání mnoho českých krajanů odešlo zpět do České republiky nebo Rumunska. V roce 2008 se však ve vesnici podařil spustit koncept rozvoje šetrné turistiky a byla založena hospoda českého stylu U Medvěda, kolem které vzniklo první turistické zázemí a infocentrum. Ještě v roce 2008 podle statistik do vesnice přijelo 40 turistů. Od této doby se začali značkovávat místní turistické trasy, vytvářet nové cíle, celá oblast byla zmapována a také zde zásadně začalo být řešeno odpadové hospodářství a celková čistota této přírodní destinace. V roce 2019 dle statistik zavítalo do Eibenthalu přes 3000 návštěvníků. Počet lůžek ve vesnici se během deseti let zvýšil ze třiceti na téměř tři stovky. Vesnice leží kousek nad známou přírodní soutěskou Kazane Mare a Mici, tedy nejužším místem na spodním toku Dunaje. Právě nádherná oblast přehrady Železných vrat posunula tuto lokalitu mezi TOP 10 nejzajímavějších míst celého Rumunska dle hodnocení rumunského ministerstva turistiky. Pro Rumuny oblíbený cíl je pak v populární rybářské zátoce Mraconia největší skalní socha v Evropě Decebala (dácký vůdce).

Roku 2012 se v Eibentálu podařilo založit novou tradici: krajanský Festival Banát,[1] organizovaný českým sdružením Člověk v tísni ve spolupráci s místními lidmi. První ročník festivalu navštívilo cca 800 diváků. V roce 2017 nahradili organizátoři původní společnou autobusovou dopravu speciálně vypraveným vlakem, který dojede z Prahy až do rumunské Oršovy. Odsud se návštěvníci akce přesunují autobusy a loděmi po Dunaji. V roce 2018 se pak festival rozšiřuje i do další české vesnice Gerník a o rok později překračuje tento projekt rumunsko-srbské hranice a v další české vesnici Češko Selo pořádá Paprikašijádu. Právě díky organizaci tohoto festivalu se původně zapadlá vesnice dostala do popředí zájmu nejen v České republice, ale i v Rumunsku. Festival, který má uměle omezenou kapacitu na 1500 osob, v současné době láká ty největší české kapely jako je Wohnout, PSH, Prago union, Vlasta Redl, Zrní, Divokej Bill, ale i osobnosti, kteří přednáší v místním kulturním domě zvaném Kamín. Banát tak pravidelně navštěvuje ekonom Tomáš Sedláček, lékař Tomáš Šebek, cestovatel Ladislav Zibura nebo Janek Rubeš.

V roce 2019 dochází k Eibenthale k důležitému zlomu, kdy po deseti letech rozvoje místní šetrné turistiky kolem party osob z hospody U Medvěda (Tiberiu Pospíšil, Štěpán Slaný, Jan Duben), byla otevřena první restaurace v českém Banátu nesoucí název vesnice Eibenthal. K této budově pak přibude v dalších letech pivovar a manufaktura, která již zahájila svojí činnost a formou družstva sbírá kolem vesnice byliny a dál je zpracovává a vytváří tak první obchodní cestu do České republiky.

Právě díky rozvoji turistiky se tato vesnice jako jediná může pochlubit s úspěšnou návratovou politikou, kdy v roce 2019 se vrátilo do této české vesnice několik rodin z České republiky i Rumunska. V tomto roce se také uskutečnil první extrémní běžecký závod pod názvem Adrenalin Banát, který vede přes pět českých vesnic a končí právě v Eibenthale. Trať o vzdálenosti 82km byla zdolána za necelých 17h. Přístupová asfaltová cesta do vesnice, která nahradila starou šotolinovou cestu je v poslední době oblíbená také u motorkářů, kteří devět kilometrů klikatou cestou vyjíždějí na návštěvu české komunity, i proto mezi motorkáři zdomácněl název cesty jako "Transeibenthal", který naráží na slavné motorkářské trasy v Rumunsku Transalpina a Transfagaras. Ve vesnicí lze také využít program myslivosti v místním revíru Svinita, rybolov na blízkém Dunaji a půjčovnu kol a koloběžek.

V posledních letech se Eibenthal stal známým po celém Rumunsku i díky televizní reportáži rumunského státního kanálu o místním zvyku, kdy se nechávají na nákupní tašky zavěšeny na pouličních lampách a pojízdný pekař sem vkládá dle lístku a peněz objednávku a zpět vrátí zbylou hotovost.

Zajímavosti v okolíEditovat

V okolí Eibenthalu bylo zahájeno kolem roku 2010 turistické mapování. Všechny trasy se v současné době dají najít na mapovém serveru mapy.cz. Sedm kilometrů od vesnice je ve výšce 809m známá vyhlídka Znamana, ze které je vidět "dunajský mys" a srbský národní park Djerdap. Přes Znamana se dá dále pokračovat přes rozlehlé eibenthalské polnosti Rávna až do další české vesnice Bígr. Do Bígru se dá dostat ještě přes nejvyšší vrchol této oblasti, Kopřivu 912m, případně z této cesty sejít a dostat se až na skalní útvar Trescovat 755m. Další významnou vyhlídkou je Cucujova 793m, ze které je opět vidět až na hladinu Dunaje a přehradu Železná vrata. Kolem této vyhlídky je možné sejít až do vesnice s významnou srbskou menšinou Svinita, kde vznikl za přispění horolezců z Teplic lezecký resort se třiceti cestami a obtížnosti od 2 do 8+. Kolem Eibenthalu je v současné vyznačeno přes 50km tras pro pěší turistiku i cyklistiku. U Dunaje pod Eibenthalem je pak možno navštívit nejužší a nejhlubší místo na Dunaji, Kazane Mare a Mici, skalní sochu Decebala v zátoce Mraconia nebo velkou krápníkovou jeskyni Ponicova, o které píše Alois Jirásek v knize Na Krvavém kameni.

Významní rodáci a občanéEditovat

  • Václav Mašek - rodák z Gerník a katolický kněz, který působil do roku 2016 v Eibenhale
  • Tiberiu Pospíšil - rodák z Eibenthalu, vůdčí osobnost českých krajanů, který stojí za rozvojem obce v posledních letech
  • Jan Jäger - eibenthalský výrobce loukoťových kol
  • Jan Kocman - spisovatel a historik, jeho kniha Putování s Janem je kompletní zmapování historie českých krajanů v Eibenthalu

PoznámkyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat