Dolní Údolí

část obce Zlaté Hory v okrese Jeseník

Dolní Údolí (do 1949 Dolní Grunt,[1] něm. Nieder-Grund, Niedergrund, Nieder Grund[2]) je osada (místní část) města Zlaté Hory. Leží 6 km jihozápadně od Zlatých Hor, na úpatí Hrubého Jeseníku, na středním toku potoka Olešnice.

Dolní Údolí
Dolní Údolí
Dolní Údolí
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 19 (2001)
Domů 60
Nadmořská výška 515 m
Lokalita
PSČ 793 76
Obec Zlaté Hory
Okres Jeseník
Historická země Slezsko
Katastrální území Dolní Údolí (6,48 km²)
Zeměpisné souřadnice
Dolní Údolí
Dolní Údolí
Další údaje
Kód části obce 193135
Zaniklé obce.cz 10227
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEdit

Dolní Údolí je poprvé jistě zmiňováno roku 1450 jako Dolní Olešnice (něm. Nieder-Olsnitz), počátkem 16. století již pod jménem Nieder Grund. Je však možné, že se ho týkají již starší zmínky k letům 1337 a 1338. Těžba zlata a železné rudy, doložená v okolí archeologicky již v 13. století, ranému vzniku vesnice nasvědčuje. Byla to původně především hornická osada v zázemí horního města Zlaté Hory. Roku 1673 zde byl postaven hamr na méně kvalitní železo, působila tu též mincovna a huť na výrobu vitriolu. V 18. století zde stál pivovar. Hornictví bylo po roce 1848 nahrazeno částečně přadláctvím a průmyslem místního významu. Nacházela se zde od roku 1893 respektive 1895 parní pila a pivovar E. Heina. Další pily a dva mlýny. K roku 1925 se připomíná strojírna. Roku 1900 zde byla záložna. K roku 1900 zde byl hasičský spolek, dále zde byl zemědělský a katolický spolek. Obecná škola připomínána roku 1848, měla k roku 1900 jednu třídu.[3]

Až do zrušení patrimoniální správy roku 1850 patřila většina Dolního Údolí k panství Cukmantl (Zlaté Hory), které bylo v majetku vratislavských biskupů, ale část patřila nejpozději od roku 1531 k samostatnému statku Ondřejovice. V letech 18501869 byla obec součástí Horního Údolí a od roku 1949 byly obě obce spojeny pod názvem Údolí. Roku 1960 bylo připojeno jako osada ke Zlatým Horám.[3]

V roce 1770 byla v obci postavena dřevěná kaple sv. Acháce. Ta byla roku 1819 nahrazena novou dřevěnou stavbou. Kvůli poškození povodněmi však musela být roku 1913 stržena a nahrazena dnešním zděným kostelíkem stejného zasvěcení na jiném místě.

Roku 1938 připojena obec k Německu a 8. května 1945 obsazena Rudou armádou. Až do roku 1945 byla obec čistě německou. Po odsunu původních německých obyvatel po roce 1945 byla v Dolním a Horním Údolí usazena řada řeckých rodin, které se uchýlily do Československa v důsledku občanské války. Mnozí z nových obyvatel se však vrátili do Řecka po změně poměrů v roce 1975.

V roce 1953 zde havarovala stíhačka polského vojenského letectva.

Ve vsi je zachováno několik dřevěných lidových staveb z 19. století. Od roku 2004 je Dolní Údolí spolu s vedlejším Horním Údolím (a podobně jako sousedící Rejvíz) vesnickou památkovou zónou.

Vývoj počtu obyvatelEdit

Počet obyvatel Dolního Údolí podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[4]:

Rok 1822 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 529 499 534 542 572 552 508 451 469[p 1] 493 153 214 138[p 2] 132 66 26 19
  1. z toho: 6 Čechoslováků, 577 Němců; 586 řím. kat., 1 evang.
  2. spolu s Horním Údolím

V Dolním Údolí je evidováno 60 adres : 53 čísla popisná (trvalé objekty) a 7 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[5] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 47 domů, z toho 11 trvale obydlených.

ZajímavostiEdit

  • římskokatolický filiální kostel (kaple) sv. Acháce z roku 1912, s mramorovým mariánským oltářem od Josefa Obetha a malbami od Emila Brendla

ReferenceEdit

  1. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 858. 
  3. a b BARTOŠ, Josef aj. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, XIII. 1.. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. ISBN 80-7067-402-4. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 652-653.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 31.  http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 978-979. 
  5. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 12. lednu 2010

Externí odkazyEdit