Otevřít hlavní menu

Dohalští z Dohalic

český šlechtický rod

Dohalští z Dohalic jsou starou českou vladyckou rodinou, později panskou a hraběcí patřící k rodu Bořkovskému. Stejného původu jsou Bořkové z Dohalic, Bořkové z Miletínka, Nepolisští ze Záchrašťan, Hamzy a Obědovic, Bořkové z Poličan, Nové vsi a z Hrádku.

Dohalští z Dohalic
Bořkové z Dohalic
Erb Bořků z Dohalic
Erb Bořků z Dohalic
země České království
tituly hrabě
zakladatel Bořek z Dohalic

HistorieEditovat

Nejstarší zmínka pochází z roku 1395 a vyskytuje se v ní Bořek z Dohalic, vesnice nedaleko Hradce Králové. S týmž příjmením vyskytuje se pak Václav, Tluksa (1437), Prokop (1440-60) a Jan, kteří pomáhali straně Poděbradské, a Jarek (1453-84). Posloupnost rodu se však odvozuje od Bořka, který od roku 1497 kupoval rozličné statky a roku 1512 koupil Mokrovousy. Bořkův syn Václav starší se stal hejtmanem hradeckého kraje. Do konce 16. století se rozvětvili do mnoha linií.

Na Moravě přichází 1594 Bořek Dohalský z Dohalic na svobodném dvoře ve Třěnici. Na svobodném dvoře v Budkovicích byla 1614 Markéta Bořkovna (asi z Dohalic). Tvrz v Nosislavi dědila po bratru Jiříkovi. Alžběta Bořkovna Dohalská z Dohalic – druhá manželka Jana Oujezdeckého z Morašic. Přišla na plumlovské panství někdy po 1579 (úmrtí první ženy Anny Ostromířské z Rokytníka) do roku 1602, kdy umírá. V Plumlovském kostele Nejsvětější trojice má mramorový náhrobek s šestierbovním vývodem.

Po roce 1620 bratři Václav a Pavel, který v cizině zemřel, emigrovali. Václav vstoupil do švédských služeb, roku 1631 se domů vrátil spolu se saským vojskem, po šesti letech přešel na císařovu stranu, v jehož armádě působil jako podplukovník. Spolu s bydlištěm musel několikrát změnit i svou víru.

Václava Vratislava roku 1726 povýšili do panského stavu a v roce 1729 do hraběcího stavu. Císařský rada Jan Kryštof spolupracoval s bavorským kurfiřtem Karlem Albrechtem při okupaci Čech, císařovna Marie Terezie na něj kvůli tomu zanevřela, později mu odpustila a povýšila do hraběcího stavu.

 
Památeční deska v Domažlicích

Ve 20. století žili v Domažlicích a na Miletínsku. Hrabě Dohalský z Dohalic měl tři syny. Antonín se stal kanovníkem u sv. Víta v Praze, za války zemřel koncentračním táboře. Zdeněk Bořek Dohalský pracoval v redakci Lidových novin, za války působil v odboji, za tuto činnost byl chycen, vězněn v koncentračním táboře a několik týdnů před koncem války zastřelen. František Bořek-Dohalský působil v diplomatických službách v Londýně a po válce pracoval jako vyslanec ve Vídni až do roku 1948. Jeho synové zde žijí dodnes. Antonín Bořek Dohalský žil do své smrti 12.11.2017 v Lysé nad Labem.

MajetekEditovat

Drželi vsi Dlouhé Dvory, Dohalice, Ještětice, Lípa (před 1540–1599), Líšťany (1799–1825, Mlékosrby (do 1527), Mokrovousy (1512–1651), Mžany, Nadějkov (1724–1730), Podhorní Újezd (do 1663), Přívozec, statek Slatina (1563–1576), Sobčice (od 1586), Sobětuchy, Stračov, Střezetice, Třesovice, Vlčeves, Volanice (od 1650), Vysoké Veselí (od 1533) a další.

ErbEditovat

Je rozdělen na dvě svislé části, jedna je zlatá, druhý díl vyplňuje zlatočerná šachovnice. V klenotu dříve byla černá panna, po povýšení do panského stavu ji vyměnili za mouřenína.

PříbuzenstvoEditovat

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dohalští z Dohalic, s. 43-44. 
  • Ottův slovník naučný, díl VII, heslo Dohalský z Dohalic

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat