Nadějkov

obec v okrese Tábor v Jihočeském kraji

Obec Nadějkov (německy Nadejkow) se nachází v okrese TáborJihočeském kraji. V letech 1960–1990 patřila však pod okres Písek. Žije v ní 716[1] obyvatel. Nadějkov býval v minulosti městysem.

Nadějkov
Pohled na náměstí Prokopa Chocholouška
Pohled na náměstí Prokopa Chocholouška
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0317 549631
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíTábor
Okres (LAU 1)Tábor (CZ0317)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel716 (2022)[1]
Rozloha24,22 km²
Nadmořská výška535 m n. m.
PSČ398 52, 399 01
Počet domů351 (2021)[2]
Počet částí obce18
Počet k. ú.8
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa obecního úřadunám. Prokopa Chocholouška 6
398 52 Nadějkov
urad@nadejkov.cz
StarostaIng. Arnošt Novák
Oficiální web: www.nadejkov.cz
Nadějkov
Nadějkov
Další údaje
Kód obce549631
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název obceEditovat

Podle jedné varianty je jméno obce odvozeno od slova naděje. V dřívějších dobách tady v těchto končinách pátrali horníci po zlatě a odtud je odvozen i název – naděje po kovu - zlatě. Podle druhé verze je jméno odvozeno od chorvatského jména Dějek, Dějko, Dějan a postupně Dějkův dvůr.

HistorieEditovat

 
Nadějkovský zámek

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1373. Ve 14. století byl vlastníkem Ahník z Nadějkova, který je uvedený jako svědek ve smírčích smlouvách, když se soudil milevský opat s Jaroslavem z Vepic ohledně sporných hranic pozemků.[3]

V obci stávala tvrz ze 14. století. Počátkem 16. století se dostal Nadějkov pánům Doudlebským z Doudleb. V roce 1542 se při dělení majetku mezi bratry dostala ves i s příslušenstvím Bedřichovi z Doudleb. Ten v roce 1570 nechal přestavět tvrz na barokní zámek. V roce 1576 rozšířil svůj majetek a přikoupil Branišovice, Hněvanice, Záluží a Zhoř od Švamberků. Po jeho smrti 1596 připadl Nadějkov jeho synovi Oldřichovi.[3] V držení jejich rodu byl Nadějkov do roku 1668. Poté se majitelé střídali.

V roce 1724 koupil panství Jiří Bořek Dohalský z Dohalic. Od roku 1730 byl majitelem hrabě Václav Ignác Deym za Stříteže do roku 1753. V roce 1761 koupil panství Antonín Feuerstein, zbrojmistr a maršál Marie Terezie, který se sem po 52 letech vojenské služby uchýlil na zasloužený odpočinek. Zemřel v obci ve věku 88 let. Byl pochován ve zdejším kostele Nejsvětější Trojice, kde byla také umístěna jeho busta. Maršál Feuerstein byl filantrop a cítil s chudinou. Po jeho smrti v roce 1780 dědictvím připadlo nadějkovské panství jeho synovci, který je v roce 1803 prodal pražskému měšťanovi, Janu Tuskanymu, jenž si nechal postavit dvůr u Vlksice, který nesl jeho jméno Tuskánka. Poté se majitelem stali jeho dědicové, vnuci. V roce 1840 koupil Nadějkov pražský měšťan Josef Plešner, který zanedlouho 1843 prodal nadějkovské panství hraběti Karlu Vratislavu z Mitrovic. Ten však rok na to zemřel a Nadějkov odkázal své nezletilé dceři Karolíně. Ta se později 1858 provdala za hraběte Ludvíka Kokořovce a od roku 1862 se ujala správy panství jako hraběnka Karolína Vratislavová z Kokořova. Žila poměrně nákladný způsob života, a z původně rozsáhlého panství (1 pivovar, lihovar, 3 ovčíny, 9 dvorů, 9 hospod, 6 mlýnů, 1 cihelna, 20 rybníků, 18 vesnic) jí zůstal pouze Nadějkov a dvorec Větrov. Žila zde až do své smrti 15. března 1917 a je pohřbena na místním hřbitově. Po ní se dalším majitelem až do roku 1937 stal akademický malíř Karel Beck.[4]

31. května roku 1848 byla ves císařem Ferdinandem V. povýšena na městys s právem čtyř výročních a každotýdenních trhů. V témže roce zde byla zřízená pošta.[5]

Prvním starostou obce byl farář Antonín Čechoslav Fikar, jenž se zasloužil o založení pošty (1848), knihovny, ochotnického souboru. Čtenářsko-ochotnický spolek založený roku 1898 nesl jeho jméno po celou dobu své existence, až do roku 1964. Později byla jeho činnost znovu obnovena. Osvětový a divadelní spolek nese název Fikar.

PamětihodnostiEditovat

PověstEditovat

Pověst se vztahuje k bustě Antonína Feuersteina, která se nachází v místním kostele. Byl to maršál Marie Terezie a ke svým poddaným se údajně choval špatně. Za své nedobré chování se musel v pravé poledne projíždět po zámeckém parku v ohnivém kočáře taženém čtyřspřežím. Strašil tak dlouho, dokud jeho synovec nevěnoval místnímu kostelu tuto bustu a ještě nový zvon.

GalerieEditovat

Části obceEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 157. 
  4. a b Kytka, str. 158
  5. a b c d Kytka, str. 159

Externí odkazyEditovat