Wikipedie

Hoko žlutozobý

druh ptáka rodu Crax
(přesměrováno z Crax fasciolata)

Hoko žlutozobý (Crax fasciolata) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, jehož habitatem jsou tropické a subtropické lesy střední části Jižní Ameriky. Jedná se o jednoho z nejčastěji chovaných zástupců hoků v zoologických zahradách po celém světě.

Jak číst taxoboxHoko žlutozobý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rodhoko (Crax)
Binomické jméno
Crax fasciolata
Spix, 1825
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika a rozšíření editovat

Druh poprvé popsal Johann Baptist von Spix v roce 1825.[2] Vyskytuje se ve třech poddruzích s následujícím rozšířením:[2]

  • C. f. fasciolata Spix, 1825 – střední a jihozápadní Brazílie, Paraguay, severovýchodní Argentina
  • C. f. pinima Pelzeln, 1870 – severovýchodní Brazílie (někdy považován za samostatný druh[3][4])
  • C. f. grayi Ogilvie-Grant, 1893 – východní Bolívie

Popis editovat

Jedná se o statného ptáka dosahujícího délky 82–92 cm. Samec a samice se vzhledově liší. Opeření samce je na horní části těla tmavé s jemným olivově zeleným odleskem. Jeho tváře jsou neopeřené, takže je viditelná nažloutlá barva kůže. Spodina je bílá. Zobák samce je šedý, mírně zduřelé ozobí sytě žluté. Chocholka má černou barvu.[5][6]

Samice má černou hlavu, krk a horní část šíje. Hruď je černá s bílými proužky. Zbývající horní části těla jsou zelenavě černé s jemným příčným bílým či okrovým pruhováním. Černý ocas má bílý či okrový konec. Břicho je žluté či okrové, kůže ve tvářích jsou černé. Samičí zobák je šedý. Chocholka je bílá s černými konečky.[5][6]

  •  
    Hlava samce
  •  
    Hlava samice

Biologie editovat

Druh obývá nížinaté vlhké i suché lesy pralesovitého typu v subtropickém a tropickém podnebném pásu. Vyskytuje se i v jižní části Amazonského pralesa, v pantanalu a cerradu.[7]

Živí se hlavně ovocem, avšak sezobne i semena, květy a bezobratlé živočichy.[8] Krmí se především na zemi; v místech svého rozšíření hraje důležitou roli roznašeče semen. Žije převážně samotářským životem, i když samci se někdy sdružují do nepočetných hejn.[9]

Status editovat

Hoko žlutozobý zaznamenal od 2. poloviny 20. století rapidní úbytek habitatu následkem kácení pralesů a lovu. Zvláště nominátní poddruh fasciolata je silně ohrožen brazilskými lovci. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí hoka žlutozobého jako zranitelný druh.[8]

Brazilská Nadace Crax (Fundação Crax) chová hoky žlutozobé v zajetí, odkud je po odchovu vypouští zpět do volné přírody.[7] Jedná se o jednoho z nejčastěji chovaných zástupců hoků v zoologických zahradách po celém světě. Odchov mláďat se podařil mj. v Německu, Belgii a Francii.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Belem Curassow (Crax pinima) [online]. BirdLife species factsheet (Birdlife International Datazone) [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b KIRWAN, Guy M.; DEL HOYO, Josep; COLLAR, Nigel. Bare-faced Curassow (Crax fasciolata), version 1.1. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. DOI 10.2173/bow.bafcur1.01.1. (anglicky) 
  6. ↑ a b BLAKE, Emmet Reid. Manual of neotropical birds. Chicago: University of Chicago Press, 1977. Dostupné online. ISBN 0-226-05641-4, ISBN 978-0-226-05641-8. OCLC 2283275 S. 433. 
  7. ↑ a b GONÇALVES, Evonnildo C.; FERRARI, Stephen F.; BASTOS, Heitor B. Comparative Genetic Diversity of Wild and Captive Populations of the Bare-Faced Curassow (Crax fasciolata) Based on Cross-Species Microsatellite Markers: Implications for Conservation and Management. Biochemical Genetics. 2010-06, roč. 48, čís. 5–6, s. 472–479. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. ISSN 0006-2928. DOI 10.1007/s10528-010-9330-7. (anglicky) 
  8. ↑ a b Crax alberti [online]. BirdLife International, 2021 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T45092100A193978116.en. (anglicky) 
  9. ↑ GOMES, Ana Paula Nascimento; FORNITANO, Larissa; COSTA, Rômulo Theodoro. The importance of protected areas for conservation of bare-faced curassow (Crax fasciolata spix, 1825) (Galliformes: Cracidae) in the São Paulo State, Brazil. Biota Neotropica. 2018-11-14, roč. 18. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. ISSN 1676-0611. DOI 10.1590/1676-0611-BN-2018-0524. (anglicky) 
  10. ↑ PEREIRA, Sérgio Luiz; WAJNTAL, Anita. Estimates of the genetic variability in a natural population of Bare-faced Curassow Crax fasciolata (Aves, Galliformes, Cracidae). Bird Conservation International. 2001-12, roč. 11, čís. 4, s. 301–308. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. ISSN 1474-0001. DOI 10.1017/S095927090100034X. (anglicky) 

Externí odkazy editovat


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hoko_žlutozobý&oldid=23837068“