Otevřít hlavní menu

Cosimo II. Medicejský

toskánský velkovévoda
(přesměrováno z Cosimo II. de Medici)

Cosimo II. Medicejský (12. května 1590 Florencie28. února 1621 Florencie) byl v letech 1609–1621 toskánský velkovévoda. Za své krátké vlády držel ochrannou ruku nad svým dětským učitelem Galileem Galileim. Zemřel ve věku 30 let na tuberkulózu.

Cosimo II. medicejský
Velkovévoda toskánský
Portrét Cosima II. od Justa Sustermanse
Portrét Cosima II. od Justa Sustermanse
Doba vlády 17. únor 160928. únor 1621
Korunovace 17. únor 1609
Narození 12. května 1590
Palác Pitti, Florencie, Toskánsko
Úmrtí 28. února 1621
Palác Pitti, Florencie, Toskánsko
Pohřben bazilika San Lorenzo
Předchůdce Ferdinand I. Medicejský
Nástupce Ferdinand II. Medicejský
Královna Marie Magdalena Štýrská
Potomci Ferdinand II
Gian Carlo
Margherita
Mattias
Francesco
Anna
Leopold
Rod Medicejové
Otec Ferdinand I. Medicejský
Matka Kristina Lotrinská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Jeho otec, toskánský velkovévoda Ferdinand I. Medicejský, mu ihned v mládí zajistil kvalitní vzdělání: hvězdář Galileo Galilei ho vyučoval v letech 16051608. V roce 1608 si vzal Marii Magdalenu Habsburskou, dceru arcivévody Karla II. Štýrského. Společně měli osm dětí. Během své vlády si čile dopisoval se svým dětským učitelem.[1] Zemřel v pouhých 30 letech. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn Ferdinand II. Sám hrál jednu z důležitějších rolí ve válce o mantovské dědictví, ale zabránil zahraniční intervenci. Sám byl zdrženlivý ve vnitrostátní politice, ale vybudoval silné loďstvo[2]. Toto loďstvo pod vedením admirálů Jacopa Inghiramiho a Giulia di Montaut kontrolovalo pohyb Turků ve Středozemním moři a díky tomu měl dobré vztahy s emírem Fakhrem ad-Dinem, prvním libanonským princem, a toto mu také přineslo obchodní výhody v Levantě[3].

PotomciEditovat

  1. Maria Kristýna (1609–1632), zemřela nevdaná
  2. Ferdinand II. (1610–1670), následující toskánský velkovévoda, manželkou Vittoria della Rovere, se kterou měl čtyři potomky
  3. Gian Carlo (1611–1663), jakožto duchovní zemřel bezdětný
  4. Margherita (1612–1679), vzala si Odoarda Farnese, vévodu parmského, se kterým měla čtyři děti
  5. Mattias (1613–1667), zemřel neoženěn
  6. Francesco (1614–1634), zemřel neoženěn
  7. Anna (1616–1676), vzala si Ferdinanda Karla Tyrolského, se kterým měla dvě děti
  8. Leopold (1617–1675), jakožto duchovní zemřel bezdětný

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat