Cipi Livniová

izraelská ministryně zahraničí

Cipora Malka „Cipi“ Livni (hebrejsky ציפורה מלכּה „ציפי“ לבני, anglicky Tzipi Livni, narozena 8. července 1958 Tel Aviv) je izraelská politička, předsedkyně strany ha-Tnu'a, za níž byla zvolena poslankyní Knesetu, a bývalá ministryně izraelské vlády.

Cipi Livniová
ציפי לבני
Livniová během konference v roce 2009
Livniová během konference v roce 2009
23., 26. a 29. ministryně spravedlnosti
Ve funkci:
18. března 2013 – 4. prosince 2014
PředchůdceJa'akov Ne'eman
Ve funkci:
29. listopadu 2006 – 7. února 2007
PředchůdceMe'ir Šítrit
NástupceDaniel Friedmann
Ve funkci:
5. prosince 2004 – 4. května 2006
PředchůdceTommy Lapid
NástupceChajim Ramon
19. ministryně zahraničních věcí
Ve funkci:
18. ledna 2006 – 31. března 2009
PředchůdceSilvan Šalom
NástupceAvigdor Lieberman
Stranická příslušnost
ČlenstvíLikud
Kadima
ha-Tnu'a
Sionistický tábor

Narození8. července 1958 (65 let)
Izrael Tel Aviv, Izrael
Kneset15., 16., 17., 18., 19., 20.
ChoťNaftali Spitzer
RodičeEjtan Livni a Sára Rosenberg
PříbuzníEjtan Livni (otec)
SídloTel Aviv
Alma materBar-Ilanova univerzita
Ironi Alef High School
Profesepolitička, advokátka, diplomatka, advokátka, chief executive officer, špiónka a účastník mezinárodního fóra
Náboženstvíjudaismus
PodpisCipi Livniová ציפי לבני, podpis
CommonsTzipi Livni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Před vstupem do politiky pracovala jako důstojnice Mosadu. V roce 1999 byla zvolena poprvé poslankyní Knesetu za Likud, a tuto stranu několikrát reprezentovala ve vládě jako ministryně bydlení a výstavby, ministryně zemědělství a ministryně absorpce imigrantů. V roce 2005 Likud opustila spolu s předsedou Arielem Šaronem, a vstoupila do jeho nové strany Kadima. Tu v letech 2006 až 2009 v Olmertově vládě zastupovala coby ministryně zahraničních věcí. Mezi zářím 2008 a březnem 2012 byla předsedkyní Kadimy a po prohře v primárkách založila stranu ha-Tnu'a. Po parlamentních volbách v roce 2013 se stala členkou Netanjahuovy vlády, v níž zastávala post ministryně spravedlnosti.

Biografie editovat

Narodila se v Tel Avivu do rodiny významných členů revizionistického hnutí Irgun, Ejtana Livniho a Sáry Rosenbergové.[1] V hodnosti poručíka sloužila u Izraelských obranných sil (IOS) a v 80. letech pracovala v Mosadu. V srpnu 1983 však rezignovala, aby dokončila studia práv a vdala se. Říká se o ní, že jako agentka Mosadu byla lovkyní teroristů,[2] ale pozdější zjištění ukázala, že byla agentkou nižší úrovně. Absolvovala právnickou fakultu Bar-Ilanovy univerzity a poté se jako právník deset let specializovala na veřejné a obchodní právo.[3] Žije v Tel Avivu. Je vdaná za účetního Naftaliho Spitzera, se kterým má dvě děti, Omriho a Juvala. Podle jejího přítele z dětství Mirla Gala je Livni vegetariánka.[4] Hovoří anglicky a francouzsky.

Politická kariéra editovat

 
Americký viceprezident Dick Cheney a Cipi Livni v Bílém domě

Počátky editovat

Poprvé byla Livni do Knesetu zvolena za Likud v roce 1999. Když se roku 2001 stal předseda Likudu Ariel Šaron premiérem, byla Livni jmenována ministryní regionální spolupráce a poté vystřídala několik vládních postů, včetně ministryně zemědělství a rozvoje venkova, ministryně absorpce imigrantů a ministryně bydlení a výstavby.[5] V roce 2004 obdržela cenu Abirat ha-Šilton („Kvalita vládnutí“). 1. října 2005 byla jmenována ministryní spravedlnosti.[6]

V Šaronově kabinetu byla Livni horlivou zastánkyní premiérova plánu na stažení z Pásma Gazy a obecně byla považována za příslušníka „holubičí“ části Likudu. Často se jí podařilo mezi „holubičím“ a „jestřábím“ křídlem strany zprostředkovat dohody. Za své snahy dosáhnutí míru získala uznání, zejména pak za úspěšné snahy při prosazení stažení se z Pásma Gazy v Knesetu. 12. listopadu 2005 se stala prvním pravicovým politikem, který mluvil na každoroční vzpomínkové akci u příležitosti atentátu na Jicchaka Rabina.[4]

 
Cipi Livni na Světovém židovském kongresuJeruzalémě (2008)

Vstup do Kadimy editovat

20. listopadu 2005 Livni následovala Šarona a Ehuda Olmerta při jejich odchodu z Likudu do Šaronem nově založené strany Kadima. V důsledku masové rezignace členů Likudu z vládních postů byla již před parlamentními volbami konanými 28. března jmenována novou ministryní zahraničních věcí a nadále vykonávala i úřad ministryně spravedlnosti.[7]

Při sestavování kandidátky do březnových voleb do Knesetu v roce 2006 se dostala na třetí místo, což jí zaručilo zvolení.[8]

4. května 2006 složila přísahu jako členka 31. izraelské vlády. V té době se rovněž stala vicepremiérkou a ministryní zahraničí. Na pozici ministryně spravedlnosti skončila, ale od 29. listopadu 2006 do 7. února 2007 tuto pozici opětovně zastávala, avšak primárně se věnovala své práci na ministerstvu zahraničí.[8]

Po březnových parlamentních volbách v roce 2006 byla Livni označena jako „druhý nejmocnější politik v Izraeli.“[9] Livni je po Goldě Meirové v pořadí teprve druhá žena, která zastává funkci ministryně zahraničí. V roce 2007 byla časopisem Time zařazena do stovky nejvlivnějších lidí na světě.[10] Časopis Forbes ji označil jako 52. nejmocnější ženu světa.[11]

Livni se stala prvním ministrem vlády, který odlišil partyzánské útoky Palestinců proti armádním cílům a teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. V rozhovoru pro americkou televizi prohlásila:

Ten, kdo bojuje proti izraelským vojákům, je nepřítel a my proti němu budeme bojovat, ale já věřím, že pod definici terorismu nepatří útoky proti vojákům.
— Cipi Livni, 28. března 2006[12]
 
Livniová s palestinským premiérem Salámem Fajádem na Světovém ekonomickém fóruDavosu (2008)

V roce 2007 se setkala s palestinským premiérem Salámem Fajádem, aby prodiskutovali „zlepšení života palestinského lidu, bez omezení izraelské bezpečnosti“.[13]

V květnu 2007 vyzvala, v důsledku zveřejnění zprávy Winogradovy komise, k odstoupení premiéra Ehuda Olmerta. Zároveň se v případě, že by Olmert odstoupil, nabídla jako možná vůdkyně Kadimy a vyjádřila svou jistotu, že v případě stranických voleb by Olmerta porazila.[14][15] Její žádost však byla Olmertem ignorována a její rozhodnutí i na vzdory tomu setrvat ve vládě vyvolalo spory.[16]

Na 8. vyjednávacím mítinku s palestinskou stranou z 13. listopadu 2007 na téma mezinárodní právo, nadhozené Ahmedem Quereim, řekla:

Byla jsem ministryní spravedlnosti. Jsem právník. Ale jsem proti právu. Mezinárodnímu právu, zejména. Právu obecně.
— Cipi Livni, 13. listopadu 2007[17]

Tím chtěla naznačit, že Palestinci ve skutečnosti [v kontextu mírové dohody] nepotřebují mezinárodní právo.[zdroj?] Palestinci ale s tímto závěrem nesouhlasí.

Předsedkyně Kadimy editovat

Ve stranických volbách konaných 17. září 2008 se Ehud Olmert rozhodl nekandidovat a oznámil své rozhodnutí, že po těchto volbách rezignuje na post premiéra. Hlavními rivaly ve volbě o předsedu strany byla Livniová a Šaul Mofaz.[18] Livniová nakonec zvítězila těsnou většinou 431 hlasů a stala se tak předsedkyní strany.[18] Ehud Olmert rezignoval 21. září 2008.[19] Stranu pak vedla do předčasných voleb v únoru 2009, které vyhrála. Nepodařilo se jí však získat dostatečnou podporu pro koalici, a poté, co strany Šas a Sjednocený judaismus Tóry odmítly účast v její vládě, tuto skutečnost oznámila prezidentu Peresovi.[20] Premiérem se nakonec stal Benjamin Netanjahu a Livniová skončila v opozici.

V prosinci 2009 na ni byl vydán ve Velké Británii zatykač kvůli obvinění z válečných zločinů, v souvislosti s válkou v Gaze.[21] V únoru 2010 se vyjádřila k zabití předního vůdce teroristické organizace Hamás v Dubaji, které měl mít údajně na svědomí Mosad, když prohlásila: „Každý terorista musí vědět, že jej nikdo nebude podporovat, když se jej voják, a nezáleží na tom jaký voják, pokusí zabít.“[22]

V březnu 2012 prohrála ve vnitrostranických volbách a předsednický post předala Šaulu Mofazovi. Koncem listopadu 2012 oznámila vznik nové centristické strany ha-Tnu'a,[23] s níž úspěšně kandidovala v předčasných parlamentních volbách v lednu 2013. Její strana získala šest poslaneckých mandátů a stala se součástí třetí Netanjahuovy vlády, v níž Livniová získala post ministryně spravedlnosti. V prosinci 2014 ji premiér z této pozice odvolal. Jako důvod uvedl její neustálé napadání vládní politiky. Zároveň navrhl rozpustit parlament a uspořádat předčasné parlamentní volby.[24]

Poslanecký mandát obhájila ve volbách v roce 2015, nyní za Sionistický tábor, tedy za alianci Strany práce a strany ha-Tnu'a, kterou Livniová dojednala koncem roku 2014 s předsedou Strany práce Jicchakem Herzogem.[25] Sionistický tábor si ještě v lednu a únoru 2015 udržoval silnou podporu v průzkumech veřejného mínění. Poslední průzkumy publikované před volbami mu dokonce dávaly náskok několika mandátů před hlavní pravicovou silou Likudem.[26] Podle původní dohody o vytvoření Sionistického tábora se předpokládalo, že pokud tato formace uspěje a sestaví vládu, dojde k rotaci v jejím čele, kdy po jistou dobu měl být premiérem Herzog a pak Livniová. V poslední fázi kampaně ale byla Livniová v politickém marketingu Sionistického tábora upozaděna a důraz byl kladen na propagaci Jicchaka Herzoga. 16. března, tedy den před volbami, oznámila Cipi Livniová, že nebude trvat na původní dohodě o rotaci premiérského křesla mezi ní a předsedou Strany práce. Sionistický tábor tak chtěl přilákat další voliče, kterým osoba Livniové coby možné budoucí premiérky nevyhovovala.[27] Ve volbách ovšem nakonec Likud výrazně zvítězil nad Sionistickým táborem poměrem mandátů 30:24 a sestavením vlády byl pověřen předseda Likudu Netanjahu.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tzipi Livni na anglické Wikipedii.

  1. News in Brief [online]. Haaretz [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-22. (anglicky) 
  2. Terrorist Hunter [online]. Times [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tzipi Livni Knesset Biography [online]. Kneset [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Her Jewish State [online]. The New York Times [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Tzipi Livni Government Roles [online]. Kneset [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Behind the Lines: And who, may we ask, is Tzipi Livni? [online]. The Jerusalem Post [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. MACINTYRE, Donald. Tzipi Livni: Agent of change [online]. The Independent [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Tzipi Livni (1958- ) [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Tzipi Livni Named Vice Premier in Israel [online]. Washington Post [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. RICEOVÁ, Condoleezza. Tzipi Livni [online]. Time [cit. 2008-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-20. (anglicky) 
  11. The 100 Most Powerful Women [online]. Forbes [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Portrét izraelské političky Cipi [online]. Genderová tisková a informační agentura [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. 
  13. BENN, Aluf. Livni and Fayad meet, discuss improving Palestinians' lives [online]. Haaretz [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Olmert's Survival Prospects Dim Amid Livni Challenge [online]. Bloomberg [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. I have the qualifications to be PM [online]. The Jerusalem Post [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-03. (anglicky) 
  16. VENTER, Yossi. PM Olmert to tell deputy Livni: Stop undermining me, or resign. Ha'arec [online]. Haaretz Daily Newspaper [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Archivovaná kopie. transparency.aljazeera.net [online]. [cit. 2011-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-27. 
  18. a b Izrael povede žena. Stranické volby vyhrála Livniová. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2008-08-19]. Dostupné online. 
  19. Ehud Olmert rezignoval. Šanci dostane Livniová. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. 
  20. Cipi Livni hází ručník do ringu, Izrael čekají předčasné volby. Eretz.cz [online]. Eretz, 2008-10-26 [cit. 2008-10-26]. Dostupné online. 
  21. Britský soud vydal zatykač na izraelskou exministryni Cipi Livniovou. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2009-12-15]. Dostupné online. 
  22. HOFFMAN, Gil. Livni: Int’l community must back Dubai hit [online]. The Jerusalem Post, 2010-02-24 [cit. 2010-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. KARNI, Yoval. Amram Mitzna joins Livni's new party [online]. Ynetnews, 2012-12-01 [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. BEN ZION, Ilan. Netanyahu fires Lapid, Livni from ministerial posts [online]. The Times of Israel, 2014-12-02 [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Final polls show Likud trailing behind Zionist Union [online]. Times of Israel, 2015-03-13 [cit. 2015-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Livni forgoes rotating premiership with Herzog [online]. Times of Israel, 2015-03-16 [cit. 2015-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Bibliografie editovat

Externí odkazy editovat