Carl Gustav Rehnskiöld

švédský polní maršál

Hrabě Carl Gustav Rehnskiöld  (6. srpna 1651 Stralsund - 29. ledna 1722) byl švédský polní maršál ( Fältmarskalk ) a královský rada. Byl hlavní vojenský poradce švédského krále Karla XII. a sloužil jako zástupce vrchního velitele švédské armády, měl na starosti vzdělávání a rozvoj. Následkem porážky v bitvě u Poltavy strávil v ruské zajetí. Za své služby v armádě získal titul hraběte.

hrabě Carl Gustav Rehnskiöld
Carl Gustaf Rehnskiöld.PNG
Narození6. srpna 1651
Stralsund
Úmrtí29. ledna 1722 (ve věku 70 let)
Strängnäs
Manžel(ka)Elisabeth Funck
RodičeGerdt Antoniison Rehnskiöld, Birgitta Torskeskål
Vojenská kariéra
Hodnostpolní maršál
VálkySkånská válka, Velká severní válka
BitvyBitva u Narvy (1700),Bitva u Fraustadtu Bitva u Poltavy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Erb hraběte Rehnskiölda. Převládající částí erbu je běžící sob. Nad ním vzpřímený meč obklopený vavřínovými věnci , symbolizující vítězství u Fraustadtu.

ŽivotopisEditovat

Carl Gustav Rehnskiöld se narodil 6. srpna 1651 ve Stralsundu ve Švédském Pomořansku. Jeho rodiči byli vládní rada Pomořanska Gerdt Antoniison Rehnskiöld (1610–1658), původně Keffenbrinck a Birgitta Torskeskål. Potomci otce pocházeli z Vestfálska a jejich sídlem byl hrad Rehne v severní části provincie Münsterland. Gerdt Rehnskiöld původně sloužil jako písař v Kammarkollegiu (orgán státní správy, dnes podřízen ministerstvu financí) a později jako zástupce koruny u krále Gustava Adolfa II. (správní doprovod během královského vojenského tažení v Německu). Díky jeho úsilí o údržbu švédských vojsk během třicetileté války se stal v roce 1639 s přispěním královny Kristiny naturalizovaným švédským šlechticem a po svém rodinném sídle přijal jméno Rehnskiöld. Carl Gustav Rehnskiöld byl osmým z jedenácti dětí. Po otcově smrti v roce 1658 měl Carl Gustav dva bratry a dvě sestry. Vládní rada Philip Christoff von der Lancken a regionální rada Joachim Cuhn von Owstien byli blízcí přátelé Gerdta Rehnskiölda před jeho smrtí a stali se po jeho smrti jejich opatrovníky. Sourozenci trpěli finančními potížemi, částečně kvůli finančním problémům jejich otce a kvůli sporům o dědictví mezi sourozenci a třetí manželkou a vdovou Annou Catharinou Gärffeltovou. Opatrovníkům byla poskytnuta nedostatečná finanční pomoc z dědictví, na kterou si sourozenci opakovaně stěžovali u švédské vlády. Švagr Carla Gustava Rehnskiölda Anders Appelman se později aktivněji zapojil do výchovy sourozenců a dal prostředky na další vzdělávání Carla Gustava a jeho bratrů. Carl Gustav Rehnskiöld se věnoval domácímu vzdělávání a ve věku 20 let nastoupil na university v Lundu. Zde studoval teologii, historii, jazyky a filozofii. Zúčastnil se přednášek s historikem a filozofem Samuelem von Pufendorfem, který si toho nadšeného studenta všiml a pod jeho vedením mu nabízel individuální lekce. Carl Rehnskiöld přepsal Pufendorfovo dílo: Einleitung zur Historie der vornehmsten Reichen und Staaten in Europa (vytištěno ve Frankfurtu až v roce 1682), poskytl rukopis Pufendorfovy osobní poznámky a uchovalo si ho po zbytek svého života.

 
Carl Gustaf Rehnskiöld

Rehnskiöld vstoupil do švédské armády ve věku 22 let a v roce 1673 získal místo u praporu kapitána Reinholda Anrepa v pluku Närke-Värmland. Již v následujícím roce byl jmenován poručíkem pluku královny vdovy Hedviky Eleonory Holštýnsko-Gottorpské. V roce 1675 přešel k Upplandskému pluku a 12. února 1676 se stal důstojníkem pěšího pluku - Svea livgarde.

Kariéra v armáděEditovat

 
bitva u Narvy 1700

V roce 1676 se účastnil ve Skånské válce svého první vojenského tažení u města Tostebro proti dánské armádě. Účastnil se bitev u Halmstandu, Lundu, Landskrona. Byl jmenován králem Karlem XI. rytmistrem. V bitvě u Lundu převzal velení pluku a byl povýšen na majora díky své statečnosti. V roce 1677 se stal podplukovníkem. Následně sloužil na norské frontě v provincii Bohuslän. V roce 1679 byla s dánské podepsána mírová smlouva a švédská armáda byla demobilizována. V roce 1690 až 1692 působil v Nizozemí jako pozorovatel a vojenský instruktor. Po návratu do Švédská byl jmenován generálem kavalerie. V opatství Herrevad a Ljungbyhed organizoval pro svůj pluk rozsáhlé výcvikové aktivity a tvrdě pracoval na tom, aby byl dobře vybavený a efektivní v boji. Pod jeho vedením se pluk (Skanska husarregementet) stal vzorovým plukem ve švédské kavalérii. Když zemřel král Karel XI. v roce 1697, přidělil nový král Karel XII. Carlu Rehnskiöldovi titul barona a jmenoval jej generální guvernérem provincie Skåne a také generálporučíkem jezdectva. Rehnskiöld se zasloužil o rozvoj bojové taktiky, která sama vycházela z útočné taktiky navržené Gustavem Adolfem, Johanem Banérem a Karlem X. Gustavem . V roce 1701 se stal hlavním vojenským poradcem a mentorem krále. Rehnskiöld obhajoval, aby byla pěchota organizována do praporů po 600 vojácích, jedna třetina byli pikenýři a dvě třetiny mušketýři. Po salvě z blízka následoval rychlý pochody s hroty a tasenými meči. Jízda by byla rozdělena na roty po 125 jezdcích, které se nabíraly v seskupených klínových formacích plnou rychlostí. Tato taktika byla v příkrém kontrastu s kontinentálním vzorem, který obhajoval protiútok během taktiky střelby a karakoly. Švédské jednotky měli pocházet ze stejné oblasti, aby tak vytvářet silné vazby mezi vojáky a důstojníky. Přísná disciplína a vysoká morálka mezi jednotkami by byla udržována prostřednictvím křesťanského náboženství a věrnost se přísahala králi a jeho pluku na standartu. Dokončil vojenské přidělení provincie Skåne a měl za úkol stanovit plán obrany království před nadcházející válkou s Dánskem. Dánsko mělo napjaté vztahy s vévodstvím Holštýnsko-Gottorpským na jihu, které bylo spojeno se Švédskem. Rehnskiöld prosazoval, aby každá provincie by byla bráněna svými vlastními přidělenými pluky. Východní provincie byly posíleny přidělenými finskými pluky a více než 100 stálými pevnostmi, které střežily poddůstojnické pluky. Aby království mělo úspěšnou obranu, švédské námořnictvo muselo mít nadvládu nad Baltským mořem. Vzhledem k tomu, že armáda neměla dragounské pluky, rozhodl se zřídit svůj vlastní pluk. Rehnskiöld z něj chtěl udělat elitní jednotku bojující po boku krále a sestávala by se pouze z mužů z pevninského Švédska. V roce 1697 se oženil s Elisabeth Funck. V roce 1699 se manželům narodila dcera, která zemřela v následujícím roce. V roce 1700 začala Velká severní válka, jeho armáda po krátkém působení v dánské provincii Zéland na pobaltskou frontu, kde ruská armáda obléhala švédskou základnu Narva. V bitvě u Narvy bylo ruské vojsko poraženo, sám Carl Gustav Rehnskiöld vedl útok švédské armády společně se švédským králem. V roce 1702 až 1703 vedl polské tažení proti polskému králi Augustu II.. V létě roku 1705 převzal velení armády ve Velkopolsku, skládající se z asi 10 000 mužů. Měl za úkol chránit krále Karla XII. a zadní část švédské hlavní armády před Augustem II. a jeho saskou hlavní armádou. Saské síly zahrnovaly celkem 25 000 mužů, posílených ruskými pomocnými silami. V roce 1706 zvítězil bitvě u Fraustadtu nad sasko-ruským vojskem, po bitvě bylo údajně zmasakrováno 500 ruských zajatců. Následoval přesun přes Slezsko a obsazení Saska. Téhož roku byla podepsána mezi Švédském a Saskem Altranstädtská smlouva. V roce 1707 se švédskou armádou pod vedení krále zaútočili na Rusko, kde se střetli v několika bitvách, které skončili bez rozhodujícího vítězství a taktickým ústupem cara Petra I. Velikého a ponecháním území spálené země. Po přezimování se rozhodli zaútočit švédská vojska u Poltavy. V bitvě u Poltavy v roce 1709 zvítězili ruská vojska na švédskými. Carl Gustav Rehnskiöld byl zajat. V roce 1718 byl propuštěn z ruského zajetí. Po propuštění byl členem královské rady. Zemřel v roce 1722 na následky šrapnelu způsobené za ruského tažení.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Gustav Rehnskiöld na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Bain, Robert Nisbet (1895), Charles XII and the Collapse of the Swedish Empire, 1682–1719, New York: G.P. Putnam's sons, ISBN 978-1514632680
  • Englund, Peter (1988), Poltava: Berättelsen om en armés undergång [The Battle that Shook Europe: Poltava and the Birth of the Russian Empire] (in Swedish), Stockholm: Atlantis, ISBN 91-7486-834-9
  • Ericson Wolke, Lars (ed); Iko, Per (2003), Svenska slagfält [Swedish battlefields] (in Swedish), Stockholm: Wahlström & Widstrand, ISBN 91-46-21087-3
  • Eriksson, Ingvar (2007), Karolinen Magnus Stenbock [Carolean Magnus Stenbock] (in Swedish), Stockholm: Atlantis, ISBN 978-91-7353-158-0
  • From, Peter (2007), Katastrofen vid Poltava - Karl XII:s ryska fälttåg 1707-1709 [The disaster at Poltava - Charles XII's Russian campaign 1707-1709] (in Swedish), Lund: Historiska Media, ISBN 978-91-85377-70-1
  • Hatton, Ragnhild Marie (1985), Karl XII av Sverige [Charles XII of Sweden] (in Swedish), Köping: Civiltryck, ISBN 91-7268-105-5
  • Hjärne, Harald (1902), Karl XII. Omstörtningen i Östeuropa 1697-1703 [Charles XII. The overthrow of Eastern Europe 1697-1703] (in Swedish), Stockholm: Ljus förlag
  • Konow, Jan von (2001), Karolinen Rehnskiöld, fältmarskalk [Carolean Rehnskiöld, Field Marshal] (in Swedish), Stockholm: J. von Konow, ISBN 91-631-1606-5
  • Kuylenstierna, Oswald (1899), Striderna vid Göta älfs mynning åren 1717 och 1719 [The skirmishes at the mouth of Göta älv between 1717 and 1719] (in Swedish), Stockholm: Norstedt
  • Laidre, Margus; Melberg, Enel (1996), Segern vid Narva: början till en stormakts fall [The victory at Narva: the beginning of the end of a great power] (in Swedish), Stockholm: Natur & Kultur, ISBN 91-27-05601-5
  • Liljegren, Bengt (2000), Karl XII: en biografi [Charles XII: a biograpfy] (in Swedish), Lund: Historiska Media, ISBN 91-89442-65-2
  • Massie, Robert K. (1986), Peter den store: hans liv och värld [Peter the Great: His Life and World] (in Swedish), Stockholm: Bonniers, ISBN 91-34-50718-3
  • Moltusov, Valerij Aleksejevitj (2009), Poltava 1709: Vändpunkten [Poltava 1709: The turning point] (in Swedish), Stockholm: Svenskt Militärhistoriskt Bibliotek, ISBN 978-91-85789-75-7
  • Norrhem, Svante (2010), Christina och Carl Piper: en biografi [Christina and Carl Piper: a biography] (in Swedish), Lund: Historiska media, ISBN 978-91-86297-11-4
  • Palmgren, Sebell (1845), Biographiskt lexicon öfver namnkunnige svenska män: Tolfte bandet [Biographical dictionary of well-known Swedish men: Volume Twelve] (in Swedish), Uppsala: Wahlström & Widstrand
  • Quennerstedt, August (1903), Karolinska krigares dagböcker jämte andra samtida skrifter / 2. J. Lyths & L. Wisocki-Hochmuths dagböcker [Diaries of Carolean warriors along with other contemporary writings / 2. J. Diaries of Lyth & L. Wisocki-Hochmuth] (in Swedish), Lund
  • Rosander, Lars (2003), Sveriges fältmarskalkar: svenska fältherrar från Vasa till Bernadotte [Sweden's field marshals: Swedish commanders from Vasa to Bernadotte] (in Swedish), Lund: Historiska media, ISBN 9189442059
  • Sjöström, Oskar; Nilsson, Bengt (2008), Fraustadt 1706: ett fält färgat rött [Fraustadt 1706: a field tinted with red] (in Swedish), Lund: Historiska media, ISBN 978-91-85507-90-0
  • Wetterberg, Gunnar (2006), Från tolv till ett: Arvid Horn (1664-1742) [From twelve to one: Arvid Horn (1664-1742)] (in Swedish), Stockholm: Atlantis, ISBN 91-7353-125-1
  • Åberg, Alf (1998), Av annan mening: karolinen Axel Gyllenkrok [A different opinion: carolean Axel Gyllenkrok] (in Swedish), Stockholm: Natur & Kultur, ISBN 91-27-07251-7
  • Åstrand, Göran (1999), Här vilar berömda svenskar [Here rests famous Swedes] (in Swedish), Bromma: Ordalaget, ISBN 91-89086-02-3