Bitva na Neštětické hoře

Bitva na Neštětické hoře byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly zemské hotovosti pod velením Pavla Michny z Vacínova a Sezimy z Vrtby a selskými povstalci ze středočeských a východočeských panství, vedenými Adamem Hodějovským z Hodějova během selských povstání v Čechách v letech 1626–1628 na pozadí třicetileté války. Odehrála se začátkem září 1627 na Neštětické hoře v okolí městečka Neveklov poblíž Benešova, jejímž přímým důsledkem bylo finální zlomení odporu tohoto oddílu rebelujících sedláků a potrestání jejich účastníků. Výsledek střetnutí je považováno za největší bojovou operaci v rámci tehdejšího selského povstání a zároveň nejdrastičtějším zásahem proti regionálnímu lidovému povstání v historii českých zemí.

Bitva na Neštětické hoře
konflikt: Selské povstání v Čechách (1626–1628), Třicetiletá válka
{{{alt}}}
Rozhledna na Neštětické hoře s pamětní deskou bitvy z r. 1927
trvání: začátek září 1627
místo: Neštětická hora, České království
zeměpisné souřadnice:
výsledek: drtivá porážka selských povstalců a obsazení vrchu císařskými vojáky
strany
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie selští povstalci z panství na Kouřimsku a Čáslavsku
velitelé
Pavel Michna z Vacínova
Sezima z Vrtby
Adam Hodějovský z Hodějova

síla
neznámá neznámá
ztráty
neznámé značné

PozadíEditovat

Jakožto výsledek dlouhodobě neutěšené hospodářské a náboženské situace monarchie, zhoršené krutými robotními povinnostmi, vypukly v červnu 1626 na Chrudimsku a Čáslavsku selské nepokoje. Poddaní v houfech prchali do lesů, ozbrojovali se a plenili statky svých katolických pánů.[1] V květnu 1627 bylo císařem Ferdinandem II. vydáno Obnovené zřízení zemské, které nadále odmítlo tolerovat protestantské vyznání na území Habsburské monarchie, což nadále zhoršilo vztahy mezi katolíky a protestanty.

V červnu se v lesích mezi Kouřimí a Čáslaví zformovalo několik set ozbrojených sedláků. Do jejichž čela se postavil šlechtic a vojenský velitel Adam Hodějovský z Hodějova,[2] postižený bělohorskými konfiskacemi, a také kališnický kněz Matouš Ulický, někdejší děkan hlavního čáslavského městského kostela sv. Petra a Pavla,[3] nedávno se v tajnosti navrátivští z emigrace. Ulický svolával k účasti na povstání další poddané a vystupoval pak jako jeho hlavní duchovní. Během léta jeho počet povstalců narostl až na několik tisíc[4] a v srpnu pak ozbrojený houf napadl kouřimské statky a nadále pak pokračoval v plenění cestou na Rataje nad Sázavou,[5] Český Šternberk, Domašín a Vlašim[6] na panství Pavla Michny z Vacínova. Přitáhl až k Benešovu a hradu Konopiště, odkud musel Pavel Michna uprchnout do Prahy. Začátkem září byl pak povstalci vypleněn zámek ve Svojšicích.[7]

 
Památník Matěje Ulického z roku cca 1925 od arch. Bohumíra Kozáka v Čáslavi

Z Prahy bylo pak vypraveno vojsko zemské hotovosti pod vedením Pavla Michny a majitele panství Votice Sezimy z Vrtby. Zpráva o jeho přiblížení se k povstaleckým pozicím vyvolala mezi špatně vyzbrojenými paniku a vedla k četným dezercím.

BitvaEditovat

Následně povstalecké vojsko vedené Adamem Hodějovským a plukovníkem Christiensem před panským vojskem ustupovalo, až začátkem září dosáhlo pozic na Neštětické hoře, vzdálené asi 4 kilometry od Konopiště v Michnově majetku. Zde pak oddíly Michny a Sezimy z Vrtby proti povstalcům provedli definitívní úder. Zprávy o výsledku bitvy hovoří o rozhodném vítězství zemské hotovosti a pobití či zajetí většiny povstaleckých vojáků. Zbylí se pak rozutekli směrem ke Kouřimi a Čáslavi, kde se skryli do lesů. Adamovi Hodějovskému se zdařilo se z bojiště s malým oddílem probít. Není zcela jisté, zda se bitvy zúčastnil také samotný Matouš Ulický.

Hodnocení bitvyEditovat

Jako hlavní viník povstání byl určen Matouš Ulický. Ten se po bitvě ukrýval v Krchlebech, byl však následně zatčen a dopraven do Čáslavi. Zde byl dvakrát krutě mučen a následně pak 11. září 1627 popraven rozčtvrcením na městského popraviště Na Stínadlech.[8] Popravě byl osobně přítomen také Pavel Michna a další úředníci. Tělo pak rok nesmělo být pohřbeno a bylo zde veřejně vystaveno.[8]

Adam Hodějovský se svými muži unikl z Čech k dánskému vojsku, do kterého pak se svými muži narukoval. Řada starších pramenů však mylně hovoří o jeho smrti v bitvě.[5]

Roku 1628 proběhla ještě krátká série akcí ozbrojených sedláků na Královéhradecku na Jany Magdaleny Trčkové.[5]

Na stěně rozhledny na Neštětické hoře byla jako připomínka bitvy u příležitosti 500. výročí bitvy okolo roku 1927 odhalena pamětní deska.[9] Osobnost a mučednickou smrt Matouše Ulického pak v Čáslavi mj. připomíná Památník Matěje Ulického z roku cca 1925 od arch. Bohumíra Kozáka.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BAMBAS, Vaclav. Osudove Cechu po bitve Belohorske ze souvekich pameti. (Die Schicksale der Böhmen nach der Schlacht am Weissenberge.) (boh.). [s.l.]: Seyfried 116 s. Dostupné online. Google-Books-ID: DeyG4EAZ6goC. 
  2. REZEK, Antonín. Dějiny prostonárodního hnutí náboženského v Čechách od vydání tolerančního patentu až na naše časy. [s.l.]: A. Rezek 168 s. Dostupné online. Google-Books-ID: IpQDAAAAYAAJ. 
  3. Vzpomínka na významnou postavu dějin (nejen) Čáslavi Matouše Ulického - Obzory Kutnohorska. www.obzorykutnohorska.cz [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  4. JIREČEK, Josef. Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho. [s.l.]: [s.n.] 82 s. Dostupné online. Google-Books-ID: CKUDAAAAYAAJ. 
  5. a b c Česko-moravská kronika. [s.l.]: Kober 650 s. Dostupné online. Google-Books-ID: SQFLAAAAYAAJ. 
  6. CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Vlašim - popis zámek, historie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  7. Povstání poddaných /1627/ - posazavi.com. tourist.posazavi.com [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  8. a b 450. schůzka: Matouš, řečený Ulický, rebel. Dvojka [online]. 2004-02-08 [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  9. STREDOVEK.COM - rozhledny - Nesteticka rozhledna. www.stredovek.com [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 
  10. pomník Matouše Ulického - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat