Otevřít hlavní menu

Bernard Drahoslav Říský

český teolog a římskokatolický duchovní

Bernard Drahoslav Říský (23. září 1925, Praha12. dubna 2004), byl český katolický kněz, františkán, lektor tajné teologie, oblíbený duchovní vůdce a exercitátor, externí manželský a rodinný poradce při Centru pro rodinu, spisovatel článků a statí s náboženskou tematikou, spirituál bohoslovců a politický vězeň komunistické totality.

P. Bernard Drahoslav Říský OFM
řeholní kněz
Bernard Drahoslav Říský při své poslední návštěvě v klášteře Vyšší Brod
Bernard Drahoslav Říský
při své poslední návštěvě
v klášteře Vyšší Brod
Církev římskokatolická
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut františkáni
Sliby  
            doživotní 1946
Svěcení
Kněžské svěcení 4. července 1948
Marce-en-Ardene
světitel André Marie Charue
Osobní údaje
Datum narození 23. září 1925
Místo narození Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 12. dubna 2004
(ve věku 78 let)
Místo úmrtí ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Vysoká u Mělníka
Národnost česká
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

StudiumEditovat

Narodil se v Praze a dostal jméno Drahoslav. Jeho otec se jmenoval Augustin a byl četnickým strážmistrem, maminka Marie byla v domácnosti. Navštěvoval obecnou školu v letech 19311936 v Přerově nad Labem, poté Staré Boleslavi. V letech 19361945 studoval na reálném gymnáziu v Berouně, poté v Kroměříži. Během gymnaziálního studia pobýval v kroměřížském Juvenátě sv. Antonína. Po maturitě požádal se svolením rodičů o přijetí do noviciátu bratrů františkánů. Dostal řádové jméno Bernard a složil dočasné řádové sliby. Od roku 1945 studoval na bohosloveckých fakultách UK v Praze a CMBF v Olomouci. V roce 1946 složil slavné sliby věčné a poté byl provinciálem řádu vyslán do Bruselu, kde studoval v řádovém institutu. Dne 4. července 1948 přijal v Marce-en-Ardene od tamního biskupa Msgre. Charua kněžské svěcení a na to se ihned vrátil do Prahy, aby dne 11. července 1948 ve Staré Boleslavi sloužil svoji primiční mši svatou v kostele Panny Marie. Koncem roku 1948 byl jmenován prefektem na koleji sv. Antonína v Kroměříži.

Internace a PTPEditovat

Když v rámci Akce K komunistický režim v Československu přistoupil ke svévolnému rušení katolických řádů a kongregací, byl 14. dubna 1950 spolu s dalšími spolubratry františkány násilně odvlečen do soustřeďovacího tábora v Hejnicích a později do Bohosudova. Po kratší internaci byl povolán do armády k PTP. Jako příslušník PTP byl asi desetkrát přeložen do různých míst v republice. Následkem špatného zacházení vážně onemocněl plicní chorobou. Z toho důvodu byl 31. srpna 1951 od PTP propuštěn do civilu. Po dvouměsíčním léčení v nemocnici nastoupil v listopadu 1951 do státní traktorové stanice jako pomocný dělník. Tam pracoval do 20. března 1952, kdy byl Státní bezpečností zatčen a byla na něj uvalena vazba.

Soudní proces a vězeníEditovat

Důvodem zatčení byl jeho styk s bývalým studentem Aloisem Khodlem, který po svém propuštění z internace založil v roce 1951 v Ostravě, kde pracoval, tajný kroužek JOC. V době, kdy byl Říský na vojně na Slovensku jej o tom Khodl informoval a dokonce plánoval, že členové kroužku pojedou Říského navštívit. Vyšetřování prováděly orgány KV StB České Budějovice a Ostrava. Ve dnech 12. – 13. srpna 1952 byla skupina „Jaroslav Kašpar a spol.“ (ve které byli Říský i Khodl souzeni) postavena před senát Státního soudu v Praze.[1] Říský byl v tomto procesu odsouzen pro velezradu a vyzvědačství na 12 let odnětí svobody nepodmíněně a řadě vedlejších trestů. Z vězení byl propuštěn až po více než osmi letech, v květnu 1960.[2] Ještě před svým propuštěním z vězení na amnestii byl dne 24. března 1960 Říský zaregistrován jako agent.[3] Ve vězení (Nápravně pracovní tábor Leopoldov) byl postupně „připoutáván“ nuceným stykem s orgány StB a tak dostatečně kompromitován před svými spoluvězni. III. správa plánovala jeho operativní využití ještě před propuštěním z výkonu trestu (jeho ŘO por. Miloslav Najman poznamenává: „Není mu lhostejné, zda si zbytek trestu odpyká až do konce.“)[4]

Po propuštění z vězeníEditovat

Říský po propuštění z vězení nastoupil 1. června 1960 jako pomocný dělník do n.p. Opravny zemědělských strojů ve Vinoři. Tam pracoval do roku 1968. V průběhu zaměstnání se vyučil strojním zámečníkem a složil státní zkoušku svářeče plamenem a elektrickým obloukem. Na svobodě byl Státní bezpečností úkolován do „problematiky tajného františkánského řádu“. V roce 1962 byla spolupráce hodnocena ze strany StB s výhradami kladně. Dále se však konstatuje, že dosavadní styk byl „převážně zaměřen k jeho připoutání, sám neprojevil zatím nějakou zvláštní iniciativu“, a že spolupráce měla pouze informativní charakter. Řídící orgán (ŘO) pak navrhl převést Říského pouze do kategorie informátorů (nerealizováno).

Situace se nezměnila ani po dalších dvou letech. V návrhu na ukončení spolupráce z 22. listopadu 1964 se uvádí, že se „nepodařilo dosud naší výchovou změnit charakterové a povahové vlastnosti spolupracovníka, kterými je plně oddán církvi“. Výsledky spolupráce jsou hodnoceny jako minimální. Kpt. Jaroslav Ebr, který byl od 1. října 1962 ŘO agenta, dále uvádí: „Kromě toho se vymlouvá, že se neumí přetvařovat, když s někým jedná. ... Několikráte na schůzkách žádal o přerušení spolupráce a zdůvodňoval to tím, že neustále myslí na to, že dělá něco, co církev zakazuje, a že se s tím nemůže ve svém svědomí vypořádat. K odstranění těchto nezdravých jevů byla na spolupracovníka ... napojena společenská agentura z řad žen. Výsledek této kombinace je ten, že spolupracovnice, která je velmi schopná, nedokázala za dobu jednoho roku získat spolupracovníka na svoji stranu a změnit jeho povahové vlastnosti tak, aby mu dovolily plnit naše úkoly. ... Po celkovém zhodnocení všech dosažených výsledků, které jsou neúměrné k vynaloženému úsilí ze strany pracovníků MV a po zhodnocení povahových vlastností spolupracovníka, který nevidí a nechce vidět nic jiného než církev a Boha, navrhuji spolupráci ukončit.“

RehabilitaceEditovat

Plně rehabilitován byl výnosem Ministerstva spravedlnosti ČR,[5] kterým se ruší rozsudek Státního soudu z roku 1952 s odůvodněním, že proces byl politicky manipulován a obvinění vykonstruováno.

Návrat do duchovní správyEditovat

V roce 1968 získal jako františkán zpovědní jurisdikci pro území pražské arcidiecéze. V roce 1969 byl jmenován kaplanem při kostele sv. Petra a Pavla na Mělníce. V roce 1970 byl jmenován administrátorem farnosti Vysoká u Mělníka. V roce 1993 byl jmenován litoměřickým biskupem Josefem Kouklem spirituálem Teologického konviktu v Litoměřicích. Od roku 1994 působil rovněž jako magistr bratří s časnými sliby v Pražském františkánském konventu. Je autorem mnoha statí a článků. V roce 1999 se stal farářem ve farnosti Vysoká u Mělníka, jejímž byl dlouhá léta administrátorem. Zároveň byl také administrátorem excurrendo farností Medonosy a Šemanovice. Z duchovní správy byl uvolněn k 31. lednu 2004 a přestěhoval se ke Školským sestrám sv. Františka do Seči u Chrudimi.

Zemřel v pondělí velikonočního oktávu 12. dubna 2004 ve věku 78 let života, v 61. roce řeholních slibů a 56. roce kněžství. Vězněn byl 8 let, duchovním správcem ve Vysoké u Mělníka 34 let. Ve Vysoké u Mělníka byl také 16. dubna 2004 pochován.

BibliografieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Předseda senátu Státního soudu JUDr. Jan Chvojka, soudci z povolání: JUDr. Zdeněk Kaláb, Miroslav Tlapák, soudci z lidu: Anna Součková a Josef Hromadník, Státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek – č. j. 4 Ts I 60/52
  2. AMV, a. č. V-454 České Budějovice. V procesu byli dále pro aktivitu v kroužcích JOC odsouzeni: Jaroslav Kašpar – 12 let o. s., Miroslav Tělupil – 10 let o. s., Arnošt Bindač – 4 roky o. s., Jan Dušek – 2 roky o. s. a mladiství: Alois Khodl – 2 roky o. s. a Štěpán Kaňák – 1,5 roku o. s. Zároveň dostali řadu vedlejších trestů.
  3. 1. odd. 3. odb. III. správy MV s krycím jménem MĚLNICKÝ (r. č. 11 187 III. S)
  4. AMV, a. č. 602 727 MV.
  5. č.j. US SNV-FS/187/25 ze dne 23. března 1992

LiteraturaEditovat

  • Acta Curiae Litomericensis 2004, Litoměřice 2004.
  • Vzpomínka na Otce Bernarda Říského OFM, Sv. Ludmila – farní časopis, Mělník, 2010, str. 2.
  • SECURITAS IMPERII 11, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2005, ISBN 80-86621-16-2, str. 59–60.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat