Messerschmitt
Messerschmitt je značka německého výrobce letadel, známého především výrobou stíhacích letadel za druhé světové války, zejména Bf 109 a Me 262. Společnost přežila i komplikované poválečné období, kdy prošla několika fúzemi a roku 1989 byla pod jménem Messerschmitt-Bölkow-Blohm koupena firmou DASA.
| Messerschmitt | |
|---|---|
 Logo | |
.jpg) | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | akciová společnost |
| Datum založení | 1938 |
| Datum zániku | 1968 |
| Zakladatel | Willy Messerschmitt |
| Adresa sídla | Augsburg, Německo |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl, letecký průmysl, výroba letadel a kosmických lodí a souvisejících zařízení a vehicle construction |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik firmy editovat
Příběh firmy Messerschmitt začíná v době, kdy roku 1927 vstoupil profesor Willy Messerschmitt do bavorské firmy Bayerische Flugzeugwerke a zasloužil se o sestavení vývojového týmu. Prosadil moderní koncept lehké konstrukce, která spočívala v nahrazení masivních částí kostry množstvím menších prvků, čímž se snížila hmotnost a zlepšila odolnost draku. Poprvé byla tato koncepce použita ve sportovním letadle Bf 108 Taifun. Na základě výborných výsledků testů si německá Luftwaffe objednala v roce 1935 vývoj stíhacího letadla na stejném základu, čímž vznikl Messerschmitt Bf 109.
Od té doby se Messerschmitt stal oblíbencem nacistické strany jak pro svůj politický názor, tak pro i konstrukční schopnosti a také pro výhodné umístění jeho továrny v jižním Německu, stranou od spolku leteckých továren na severním pobřeží. Messerschmitt AG vznikla jako samostatná společnost 11. července 1938 a v jejím čele stanul Willy Messerschmitt jako ředitel. Po přejmenování firmy z Bayerische Flugzeugwerke na Messerschmitt AG se následující výrobky označovaly Me namísto Bf. Existující typy jako 109 a 110 se v dokumentaci označovaly stále Bf, ale místy se u nich použilo již nové označení Me. Všechna letadla Messerschmitt řady 108 až 163 mají prefix Bf, všechny další modely se označují Me.
Druhá světová válka editovat
Během války se Messerschmitt stal největším dodavatelem letadel pro německé letectvo. Bf 109 s Bf 110 se staly páteří německého stíhacího letectva v první polovině války. Bylo vyrobeno i několik jiných typů, například obří transportní kluzák Messerschmitt Me 321 Gigant a jeho šestivrtulový následník Me 323. Ve druhé části války se Messerschmitt věnoval téměř výhradně vývoji tryskových letounů, zejména prvnímu funkčnímu proudovému modelu Me 262 Schwalbe (česky Vlaštovka). Vyvinul také Me 163 Komet, první funkční letoun s raketovým motorem.
Messerschmitt měl také neúspěchy. Jeho Me 210, který měl být následníkem Bf 110, byl prakticky katastrofou a téměř způsobil zánik společnosti. Problémy byly vyřešeny následujícím modelem Me 410 Hornisse, ale toho se vyrobilo jen malé množství kusů, než se vývoj zaměřil zcela na Me 262. Koncem války pracoval Messerschmitt také na návrhu strategického bombardéru označovaném také Amerikabomber, oficiálně Messerschmitt Me 264, jehož prototyp sice vzlétl, ale bojového nasazení se nedočkal.
Poválečné období editovat
Po druhé světové válce nesmělo Německo vyrábět zbraně a Messerschmitt letadla. Přežití mu zajistila stavba montovaných domků žádaných po škodách způsobených bombardováním. Potřebné byly také cenově dostupné soukromé dopravní prostředky. Jedním, které Messerschmitt sériově vyráběl, byla dvoumístná motorová kapotovaná tříkolka Kabinenroller (kabinový skútr). Vzešla z tříkolového jednomístného vozu Fend Flitzer (žihadlo), který pro válečné invalidy vyvinul a od roku 1948 ve své továrně v Rosenheimu vyráběl technický důstojník Luftwaffe Fritz Fend. Při poválečném nedostatku si jej ale kupovali i zdatní lidé pro lepší ochranu před počasím než motocykly nebo skútry a Fend hledal silného partnera na zvýšení kapacit.
V únoru 1953 byla u Messerschmitta v Řezně zahájena výroba skútru Messerschmitt KR175 s odklápěcím krytem kabiny jako u letadel a podběhy předních kol, které vypadaly jako pahýly křídel. Měl dvě sedadla za sebou a spolujezdec nohy po stranách řidiče. Na velmi široké sedadlo vzadu se v případě potřeby navíc vešlo i dítě, nebo kufr. Za spolujezdcem byl malý zavazadlový prostor. Další místo mohl poskytnout nosič zavazadel za kabinou nebo na pravém boku vozidla či přívěsný vozík. Po odklopení zadního víka se odkrylo náhradní kolo a pod ním uložený dvoudobý jednoválcový 9 k vzduchem chlazený motor Fichtel & Sachs s převodovkou pohánějící řetězem zadní kolo. Tento motor často sloužil v tehdy značně rozšířených skútrech mnoha výrobců, což ovlivnilo pojmenování vozu Messerschmitt "kabinový skútr". Označení se v Německu přeneslo na celou řadu podobně zvláštních miniaut počínaje nejznámějším BMW Isetta přes Heinkel Kabine nebo Zündapp Janus až po Meyra 200.
Kabinový skútr Messerschmitt s nízkou čelní plochou měl poměrně vysokou maximální rychlost a za počáteční cenu 2100 DM se velmi dobře prodával. Stal se asi jediným na světě s radou, jak správně nastupovat a vystupovat.
V roce 1955 jej nahradil překonstruovaný upravený Messerschmitt KR200 s objemnějším 10 k motorem Fichtel & Sachs za 2395 DM (KR175 tehdy už stál 2470).[1] Pozornost na něj upoutal 24hodinový rychlostní rekord pro tříkolová vozidla zdvihového objemu do 250 cm³ dosažený prototypem KR 200 Super s jednomístnou kabinou se zmenšeným odklápěcím krytem.[2] Tvar "trupu" však stále následoval důsledně aerodynamickou invalidní tříkolku Fritze Fenda s motorem o pouhých 38 cm³.
Se vstupem SRN do NATO 5. 5 1955 mohl Messerschmitt znovu vyrábět letadla a závod v Řezně prodal roku 1956 Fendovi. Jenž vytvořil společnost Fahrzeug- und Maschinenbau Regensburg a pokračoval ve výrobě až do roku 1964 jako FMR, stále ale se znakem Messerschmitt. Zahájil dokonce i export. V roce 1957 přidal sportovní čtyřkolový typ FMR Tg 500 s 10" koly namísto 8" a dvouválcovým 20 k motorem, stále ale dvoutaktním Fichtel & Sachs.[3][4] Důsledkem většího motoru se náhradní kolo přemístilo na vlastní zadní nosič. Cena 3725 DM byla skoro rovna základnímu VW Brouku (3780 DM). Výroba lehkého rychlého vozu s přezdívkou "malé Porsche" skončila stejně jako tříkolek koncem roku 1961. Německá ekonomika se vzmohla a o podobné zmenšeniny nebyl zájem.
Návrat k letectví editovat
V roce 1956 založili společnosti Messerschmitt a Heinkel firmu Flugzeugwerke Flugzeug-Union Süd (FUS) na výrobu cvičného Fouga Magister. Od roku 1961 vyráběla stíhací letoun F-104 Starfighter. Civilní vývoj nepokročil za fázi projektu.
V roce 1968 se společnost sloučila s firmou Bölkow a o rok později se přidal Blohm & Voss a změnila jméno na Messerschmitt-Bölkow-Blohm. V roce 1989 byla převzata koncernem Daimler Benz Aerospace AG.
Typy letadel editovat
| Typ | Název | První let | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Bf 108 | Taifun | 1934 | cvičné a dopravní |
| Bf 109 | září 1935 | stíhač, bombardér, přepadový stíhač; pozdější verze jako Me 109 | |
| Bf 110 | 12. května, 1936 | dvoumotorový těžký stíhač, noční stíhač | |
| Me 155 | nesestaven | výškový stíhač, vyvinut z Bf 109; projekt převeden na firmu Blohm und Voss jako BV 155 | |
| Bf 161 | výškový dálkový průzkumný letoun; prototyp | ||
| Bf 162 | Jaguar | 1937 | schnellbomber (rychlý bombardér) založen na Bf 110 |
| Bf 163 | průzkumný letoun typu STOL ; prototyp postaven firmou Weserflug AG | ||
| Me 163 | Komet | brzy v roce 1941 | raketový, přepadový stíhač |
| Me 209 | 1. srpna, 1938 | navržen, aby překonal světový rychlostní rekord; pokus o přeměnu na stíhače selhal | |
| Me 209-II | 1943 | stíhač; zmodernizovaný Bf 109, nikdy nevyráběn | |
| Me 210 | září, 1939 | dvoumotorový těžký stíhač; také jak průzkumný letoun | |
| Me 261 | Adolfine | 1941 | navržen jako dálkový record-setter; tři postaveny jako průzkumné |
| Me 262 | Schwalbe (vlaštovka) | 18. července 1942 | dvoumotorový stíhač a útočný letoun; první operačně nasazený stíhač s proudovým motorem |
| Me 263 | nikdy neletěl | raketový přepadový stíhač; pokročilý vývoj z Me 163 | |
| Me 264 | Amerika | 23. prosince, 1942 | strategický bombardér, vyvinut pro program Amerika Bomber |
| Me 265 | nesestaven | útočný letoun, pouze navržen | |
| Me 309 | červenec, 1942 | stíhač; pokročilý, ale návrh nesplňoval požadavky na výměnu Me 109 | |
| Me 310 | nesestaven | vývoj z Me 210, pouze navržen | |
| Me 321 | 7. března, 1941 | velký transportní kluzák | |
| Me 323 | Gigant | 1941 | velký transportní letoun; vyvinut z Me 321 |
| Me 328 | 1943 | parazitní stíhač a tzv. selbstopfer poháněný pulzačním motorem | |
| Me 329 | těžký stíhací bombardér; pouze bezmotorový kluzák | ||
| Me 334 | bezocasý stíhač, podobný s Me 163 (od vývoje upuštěno) | ||
| Me 409 | Zwilling | těžký stíhač; dva trupy Me 209 zamontovány do draku letounu, podobný s Me 109Z a Heinkel He 111Z (od vývoje upuštěno) | |
| Me 410 | Hornisse (sršeň) | 1943 | dvoumotorový těžký stíhač a rychlý bombardér; vyvinut z Me 210 |
| Me 509 | nesestaven | stíhač, založen na Me 309, s motorem za kokpitem jako v letounu P-39 Airacobra | |
| Me 510 | nesestaven | dvoumotorový stíhací bombardér; odvozen z Me 410 | |
| Me 600 | Bussard (káně) | vzácný, provizorní nástupce pro Arthur Sack A.S.7V-1 (nejasné) | |
| Me 609 | těžký stíhač; dva trupy Me 309 zamontovány do draku letounu, jako Me 109Z a Heinkel He 111Z (od vývoje upuštěno) | ||
| P.1101 | nikdy neletěl | prototyp proudového přepadového stíhače s měnitelnou geometrií křídla; později předloha pro Bell X-5 | |
| Fouga Magister |
Reference editovat
- ↑ Messerschmitt KR200. www.lidovky.cz [online]. 2011-09-02 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Messerschmitt KR 200 Super, 1955. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
- ↑ FMR Tg 500, 1958. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
- ↑ FMR Tg 500, 1961. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messerschmitt na Wikimedia Commons
