Otevřít hlavní menu

Messerschmitt Me 209-II byl německý jednomotorový stíhací letoun v době druhé světové války.

Me 209-II
Bokorys Me 209
Bokorys Me 209
Určení prototyp stíhacího letounu
Výrobce Messerschmitt
Šéfkonstruktér Willy Messerschmitt
První let 3. listopadu 1943
Vyřazeno 1944
Uživatel Luftwaffe
Vyrobeno kusů 6 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

VývojEditovat

 
Nákres Me 209 V5

V roce 1943 bylo jasné, že letoun Messerschmitt Bf 109 je již z hlediska vývoje na svém vrcholu a je nutno přijít s novou konstrukcí. Firma Messerschmitt AG tedy znovu oživila již ukončený projekt Me 209. Původně se jednalo o malý letoun, který měl dosahovat vysokých výkonů.

V roce 1943 bylo tedy rozhodnuto o obnovení prací na projektu Me 209 a do označení se dostala římská II. Jednalo se o dva prototypy, které pro snazší vývoj i jednodušší výrobu používaly až 65% dílů z řady Bf 109G. Letoun Me 209 V5 (SP+LJ) zalétaný 3. listopadu 1943 Fritzem Wendelem byl oproti svým předchůdcům větší, pro pohon byl vybrán motor Daimler Benz DB 603 A, který byl po uskutečnění několika letů nahrazen mírně výkonnější verzí DB 603G. Letoun se, díky prstencovému chladiči, nejvíce podobal konkurenčnímu Fw 190D. Motor poháněl trojlistou automaticky stavitelnou vrtuli s konstantní rychlostí otáček typu Messerschmitt P8 o průměru 3,8 m. Prototyp V5 měl být vzorovým kusem pro sériově vyráběné Me 209 A-1, která měla být v základní verzi vyzbrojena jedním kanónem MK 108 ráže 30 mm, nebo jedním MG 151/20 ráže 20 mm a v kořenech křídel byly dva kulomety MG 131 ráže 13 mm. Existovaly ještě další doplňkové výzbrojní sady, které mohly základní výzbroj doplnit.

Již v průběhu zkoušek přišel RLM s požadavkem zástavby výkonného řadového motoru Junkers Jumo 213E o vzletovém výkonu 1287 kW pohánějícím třílistou vrtuli Junkers VS 19, práce na projektu byly zahájeny v listopadu 1943 a prototyp Me 209 V6 byl zalétán v dubnu 1944. Základní výzbroj se skládala z kanónu MK 108 ráže 30 mm střílejícím dutou hřídelí motoru a dvou kanónů MG 151 uložených v kořenech křídla. Na prototyp V6 měla navázat sériová verze Me 209 A-2.

Třetím prototypem, který patřil pod označení Me 209 byl nedokončený výškový stíhací Messerschmitt Me 209H, letoun měl zvětšené rozpětí křídel na hodnotu 14,63 m a byl poháněn výškovým motorem Daimler Benz DB 603U. Spojenecký nálet v únoru 1944 rozestavěný prototyp poškodil, celý program byl ukončen 30. června 1944 a výškový Me 209 již nevzlétl.

Technické údajeEditovat

Messerschmitt Me 209 V4 (poslední varianta)

  • Posádka: 1
  • Motor: Daimler-Benz DB 601 N
  • Vzletový výkon: 882 kW
  • Maximální výkon ve výšce 5 000 m po dobu jedné minuty: 934 kW
  • Rozpětí křídel: 10,04 m
  • Délka: 7,24 m
  • Vzletová hmotnost: 2 800 kg
  • Maximální rychlost ve výšce 6 000 m: 600 km/h
  • Cestovní rychlost ve výšce 5 000 m: 500 km/h
  • Maximální stoupavost: 18,8 m/s
  • Praktický dostup: 11 000 m
  • Výzbroj: 1 x kanón MG FF ráže 20 mm, 2 × kulomet MG 17 ráže 7,92 mm

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat


LiteraturaEditovat

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. Hostomice: Intermodel, 1997. 264 s. ISBN 80-901976-3-9. 

Externí odkazyEditovat