Břetislav Chrastina
Břetislav Chrastina (25. května 1901, Hodonín[2] – 11. června 1971, Vítkov) byl československý voják a příslušník výsadku Spelter.
Břetislav Chrastina | |
---|---|
Narození | 25. května 1901 Hodonín ![]() |
Úmrtí | 11. června 1971 (ve věku 70 let) Vítkov ![]() |
Národnost | Češi |
Alma mater | Univerzita Karlova Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Rodiče | František Chrastina[1] a Hermína Paštěková |
Příbuzní | Jaromír Chrastina (bratr) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se 25. května 1901 v Hodoníně. Otec František byl velkostatkář a majitel cihelny, matka Marie, za svobodna Mariková byla v domácnosti. Měl jednoho bratra. Po prodeji nemovitostí se rodina přestěhovala do Valašského Meziříčí. Zde absolvoval obecnou školu a začal studovat gymnázium. Poté, co krátce vedl rodinný velkostatek se po vzniku Československa dobrovolně zapojil do bojů proti Maďarům na jižním Slovensku. Zde byl raněn.
Vojenská služba
editovatV roce 1920 byl z armády propuštěn. Složil maturitu a poté v letech 1920 až 1922 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Nejprve nastoupil v hodnosti podporučíka k pěšímu pluku do Košic. V červenci 1924 byl na vlastní žádost přeložen k letectvu a absolvoval pozorovatelský kurz leteckého učiliště v Chebu. U leteckého pluku T. G. Masaryka v Praze-Kbelích sloužil nejprve jako spojovací důstojník a poté jako velitel letek. V roce 1927 se stal držitelem platného výškového leteckého rekordu. Začátkem roku 1930 odešel v hodnosti nadporučíka z armády.
Třicátá léta
editovatStal se se svým spolumajitelem velkostatku v Povážské Bystrici. 28. června 1930 se oženil s Leontinou Wittochovou, manželství bylo ale po pěti letech rozvedeno jako bezdětné. Po rozporech s otcem v roce 1935 začal podnikat v Praze. V roce 1937 dokončil studium právnické fakulty a začal pracovat jako koncipient v právní kanceláři. Krátce nato si podal žádost o vstup ke státní policii. Byl přijat v roce 1938 a službu vykonával v Náchodě. Během mobilizace sloužil u leteckého pluku v Hradci Králové. Poté se vrátil zpět k policii. Od té odešel v dubnu 1939 a znovu nastoupil k právní kanceláři v Praze.
V exilu
editovatV noci ze 17. na 18. června 1939 opustil u Bohumína s dalšími letci protektorát směrem do Polska. Přes tábor v Malých Bronovicích se koncem června dostal do Francie. Zahájil sice letecký výcvik v Chartes, ten ale ze zdravotních důvodů nedokončil. Sloužil jako výpomoc na československém konzulátu. 30. září byl prezentován u československého zahraničního vojska v Agde a zařazen k 1. pěšímu pluku. Zúčastnil se bojů o Francii a po jejím pádu byl evakuován do Anglie.
V Anglii byl nejprve zařazen k 1. pěšímu pluku jako velitel roty a poté jako důstojník u kulometné roty. 28. října 1941 byl povýšen na kapitána pěchoty. Od 10. května do 18. května 1942 prodělal paradesantní výcvik a od 22. srpna do 19. září 1942 sabotážní kurz. 12. července 1943 byl jmenován velitelem nově vzniklé paraskupiny Spelter. Od 12. července 1943 do 4. února 1944 prodělal tělovýchovný kurz, parakurz, výcvik u SIS, kurz mikrofotografie a konspirační cvičení v Londýně. Výcvik zakončil dalším tělovýchovným kurzem. 7. března 1944 byl povýšen na štábního kapitána pěchoty.
Nasazení
editovatSpolečně s ostatními příslušníky desantu byl vysazen po půlnoci 5. května 1944 poblíž Kramolína u Třebíče. Při následném přesunu ztratil při brodění v řece boty. Byl denervován a protože nechtěl zdržovat ostatní se od jednotky odloučil, přičemž stanovil nové místo setkání. Na kontaktních adresách neuspěl a přes Brno se v srpnu 1944 dostal na Slovensko. Podařilo se mu kontaktovat odbojovou organizaci Flóra a přes ni se dostal do styku s velením SNP. Přes povstaleckou vysílačku informoval o svém osudu Londýn. Ve funkci velitele roty se účastnil SNP a po jeho potlačení působil jako velitel průzkumného odřadu u partyzánské brigády M. R. Štefánika.
Začátkem roku 1945 se se svou jednotkou přidal k I. čs. armádnímu sboru a byl jmenován zástupcem lyžařského praporu a poté velitelem náhradního praporu.
Po válce
editovatPo osvobození se přihlásil na MNO a podal hlášení. 15. července odešel na vlastní žádost z činné služby. V srpnu 1945 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin svévolného opuštění jednotky. 23. srpna téhož roku byl povýšen do hodnosti majora pěchoty.
V civilu pracoval jako advokát a v roce 1946 se znovu oženil. V roce 1950 byl zatčen a 27 měsíců vězněn na Mírově. V roce 1953 bylo jeho manželství jako bezdětné rozvedeno. Po propuštění pracoval v dělnických profesích (např. jako ohýbač železa), teprve v roce 1960 se vrátil k povolání advokáta, které vykonával do roku 1968. Závěr života prožil v domově důchodců.
Vyznamenání
editovat- 1940 – Československý válečný kříž 1939
- 1940 – Croix de guerre
- 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
- 1945 – druhý Československý válečný kříž 1939
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
- LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
Reference
editovat- ↑ František Chrastina. Jeho politická apodnikatelská činnost ve Valašském Meziříčí. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. 2018. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Hodonín
Externí odkazy
editovat- Kmenový list
- Břetislav Chrastina Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. na panzernet.net