Arthur Nicolson
Arthur Nicolson, 1. baron Carnock (Arthur Nicolson, 1st Baron Carnock, 11th baronet Nicolson of Carnock) (10. září 1849 Londýn – 6. listopadu 1928 Londýn) byl britský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1870 a zastával řadu nižších funkcí v různých zemích. V době před první světovou válkou měl důležitou úlohu jako velvyslanec v Rusku (1906–1910), nakonec byl státním podsekretářem na ministerstvu zahraničí (1910–1916). Po odchodu do výslužby byl povýšen na barona a vstoupil do Sněmovny lordů (1916).
| Arthur Nicolson, 1. baron Carnock | |
|---|---|
 | |
| Státní podsekretář zahraničí | |
| Ve funkci: 1910 – 1916 | |
| Předchůdce | Sir Charles Hardinge |
| Nástupce | Charles Hardinge, 1. baron Hardinge |
| Velvyslanec Spojeného království v Rusku | |
| Ve funkci: 1906 – 1910 | |
| Předchůdce | Sir Charles Hardinge |
| Nástupce | Sir George Buchanan |
| Velvyslanec Spojeného království ve Španělsku | |
| Ve funkci: 1904 – 1905 | |
| Předchůdce | Edwin Henry Egerton |
| Nástupce | Maurice de Bunsen |
| Narození | 19. září 1849 Londýn |
| Úmrtí | 5. listopadu 1928 (ve věku 79 let) Londýn |
| Choť | Mary Rowan-Hamilton (od 1882) |
| Rodiče | Sir Frederick William Erskine Nicolson, 10th Baronet a Mary Clementina Marian Loch |
| Děti | Frederick Nicolson, 2nd Baron Carnock Harold Nicolson Erskine Nicolson, 3rd Baron Carnock Clementina Nicolson |
| Alma mater | Rugby School |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | velkokříž Královského řádu Viktoriina (1905) rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1906) velkokříž Řádu lázně (1907) Knight Commander of the Order of the Indian Empire |
| Commons | Arthur Nicolson, 1st Baron Carnock |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého skotského rodu, který od 17. století užíval titul baroneta. Narodil se jako mladší syn admirála Sira Fredericka Williama Nicolsona (1815–1899) a část dětství strávil s otcem na moři. Nedokončil studia v Oxfordu a v roce 1870 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde byl v letech 1872–1874 tajemníkem 2. hraběte Granville. Poté zastával nižší diplomatické posty v Berlíně a Pekingu, mezitím se v roce 1878 zúčastnil Berlínského kongresu. V letech 1879–1881 byl vyslaneckým tajemníkem v Istanbulu, v roce 1882 doprovázel hraběte Dufferina do Egypta. Jako chargé d'affaires poté působil v Athénách (1884–1885) a Teheránu (1885–1888). Jako rytíř Řádu indické hvězdy byl v roce 1888 povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir. V letech 1888–1893 pobýval v Budapešti ve funkci generálního konzula, poté se vrátil do Istanbulu, kde byl velvyslaneckým radou (1893–1894). Krátce zastával funkci generálního konzula v Sofii (1894–1895) a poté zplnomocněného ministra a generálního konzula v Maroku (1895–1903).
V roce 1905 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1905–1906 byl velvyslancem v Madridu, poté byl ve stejné funkci přeložen do Petrohradu (1906–1910). Nakonec se vrátil do Londýna a v letech 1910–1916 zastával nepolitickou funkci stálého státního podsekretáře zahraničí. Patřil k blízkým spolupracovníkům ministra zahraničí Edwarda Greye a prosazoval sbližování s Ruskem, což se mu dařilo především během diplomatické mise v Petrohradě, kde měl větší vliv než zástupci Německa a Rakouska-Uherska. Spolu s Greyem rezignoval a v roce 1916 odešel do výslužby. Téhož roku získal titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů (po otci byl již od roku 1899 nositelem titulu baroneta).
Za zásluhy byl nositelem velkokříže Viktoriina řádu (1905), Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1906) a Řádu lázně (1907). Několik vyznamenání obdržel také od představitelů zahraničních mocností, byl nositelem francouzské Čestné legie, španělského Řádu Karla III. a ruského Řádu sv. Alexandra Něvského. V roce 1916 získal čestný doktorát v Oxfordu.
V Istanbulu se v roce 1882 oženil s Mary Catherine Hamiltonovou (1859–1951), s níž měl čtyři děti. Z potomstva vynikl syn Harold Nicolson (1886–1968), který se uplatnil jako politik a spisovatel.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Nicolson, 1st Baron Carnock na Wikimedia Commons - Arthur Nicolson na webu thepeerage
- Rodokmen rodu Nicolsonů
