Otevřít hlavní menu

Antonio Galli da Bibbiena

Antonio Luigi Galli da Bibbiena (1. ledna 1697, Parma, Itálie28. ledna 1774, Milán) byl italský pozdně barokní malíř a architekt, příslušník slavné toskánské umělecké rodiny Galliů, jehož část uměleckého života je spojena s působením na Slovensku; strávil zde celkem čtyři roky (ve dvou obdobích: 1739–1740 a 1744–1745).

Antonio Galli da Bibbiena
Narození 1. ledna 1697
Parma
Úmrtí 28. ledna 1774
Milán
Národnost italská
Povolání malíř a architekt
Hnutí pozdní baroko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

PůvodEditovat

 
Iluzivní klenbová malba Antonia Galli da Bibbienu v Kostele svatých Jana z Mathy a Felixe z Valois v Bratislavě z let 1744 - 1745

Slávu umělecké rodiny Galliů, kteří vynikli jako malíři, divadelní architekti a dekoratéři, založil její nejstarší známý příslušník Giovanni Maria Galli da Bibbiena (1625–1665). Podle místa jeho narození, města Bibbiena, ležícího nedaleko hranic Toskánska a regionu Emilia-Romagna, si rodina zvolila svůj predikát. Třináct umělců ve čtyřech generacích působilo v Itálii, Německu, Švédsku, Uhersku, ale i např.. v Lisabonu nebo v Petrohradu.

Ze všech jejích členů pro dějiny umění na Slovensku měla význam tvorba bratří Galliů -Giuseppa (1696–1757) a o rok mladšího Antonia, působících ve službách vídeňského císařského dvora jako dvorní divadelní dekoratéři a inženýři. Jejich umělecké působení na Slovensku se spojuje se jménem ostřihomského arcibiskupa a uherského primase Imricha Esterházyho, pro kterého spolu navrhovali v Bratislavě různé příležitostné architektonické scény a kulisy. Významnější uměleckou stopu na Slovensku zanechal mladší z bratrů, Antonio.

Antonio Luigi Galli da Bibbiena byl třetím synem Ferdinanda Galliho (1656–1743), umělce, který se proslavil svými iluzívně působícími malbami. V roce 1711 vydal traktát L'architettura civilu preparát su la geometrie e ridotto alle prospettive (Občanská architektura zaměřená na geometrii a sníženou perspektivu), v němž se zabýval malířstvím a architekturou z pohledu perspektivy. Jako proslulý malíř a scénický dekoratér přišel do Vídně na pozvání císaře Karla VI. a díky úspěšnému působení v hlavním městě císařství ho následovali i jeho synové Giuseppe a Antonio.

Antonio Luigi plně zúročil po otci zděděné vlohy. Umělecké vzdělání získal v Boloni; výtvarné nadání si zdokonaloval i u svého otce (spolu s ním se podílel např. na obnově divadla Teatro della Fortuna ve městě Fano).

Po příjezdu do Vídně v novém prostředí poměrně rychle zdomácněl. V letech 1723 až 1747 pracoval pro dvůr císaře Karla VI. ve funkci "císařského prvního divadelního inženýra". Z Vídně podnikal kratší "umělecké výjezdy" do blízkého okolí. V období let 1726–1727 např. působil v Uhersku, kde se podílel na výzdobě Baziliky svatého Michala ve Veszprému. V roce 1727 se vrátil zpět do Vídně.

Působení na SlovenskuEditovat

Začátkem 30. let 18. století se zúčastnil první významnější samostatné umělecké akce – práce na nově postaveném vídeňském trinitářském Kostele svatého Petra. Bibbienovo řešení presbytáře s hlavním oltářem a iluzivní malbou na klenbě zaujalo tehdejšího uherského primase Imricha Esterházyho, ostřihomského arcibiskupa sídlícího v Bratislavě. Pro kardinála a významného mecenáše umělců (mj. do Bratislavy pozval sochaře Georga Rafaela Donnera) začal Bibbiena pracovat v roce 1739 na výmalbě interiéru kaple Trnavské Panny Marie, kterou dal Imrich Esterházy přistavět k trnavskému farnímu kostelu svatého Mikuláše. Následovaly práce v kapli bývalého pálfiovského zámečku v Kráľové při Senci v roce 1740. Ještě v témže roce ho arcibiskup Imrich Esterházy pověřil dalším významným dílem – výmalbou interiéru domácí kaple Neposkvrněného početí Panny Marie v arcibiskupském letním paláci. Zdejší práce Bibbiena realizoval spolu s pomocníkem, jímž byl Joseph Bernhard Krinner (kolem 1720–1770).

 
Výjevy ze života svatého Petra, freska v varhanní empoře Kostela svatého Petra ve Vídni

Bibbienovým nejvýznamnějším dílem na Slovensku jsou bezpochyby iluzívní malby na klenbách bratislavského trinitářského kostela, realizované v letech 1744–1745. O Bibbienově mistrovství svědčí fresky s dokonale perspektivně malovanými fiktivními architektonickými články (volutová konzole, římsy, sloupy, pilastry a edikuly se sochami); jejichž stupňovitá výstavba vytváří iluzi zvýšení poměrně nízko klenutých skutečných kleneb.

Pobyt v Bratislavě přinesl změnu i v jeho osobním životě. 1. února 1745 se v dómu svatého Martina oženil a v červnu o rok později se mu zde narodil syn Giovanni.

Návrat do vlastiEditovat

Po polovině 18. století, po nástupu Marie Terezie na panovnický trůn, byli italští umělci postupně z vídeňského dvora vytlačováni a nahrazování malíři francouzské provenience, jež upřednostňoval především nový římskoněmecký císař František I. Štěpán Lotrinský. To byl zřejmě i důvod, proč se i Antonio Galli da Bibbiena vrátil v roce 1751 do Itálie. Ve své vlasti ještě víc než čtvrtstoletí, až do své smrti v lednu 1774, byl umělecky velmi aktivním. Svůj umělecký odkaz zanechal ve vícero městech jako např. Siena, Florencie, Bologna, Milán, Parma, Mantova a další.

Podstatnou část Bibbienovy výtvarné tvorby představují fiktivní architektonické články. Jeho malby jsou přesvědčivé především touto složkou. Tím se odlišují od prací jiných umělců zabývajících se iluzivními malbami, např. jeho současníka Paula Trogera (1698–1762), případně mladšího Franze Antona Maulbertsche (1724–1796), kteří výrazně potlačovali architektonické prvky svých kupolových dekorací. V jejich podání je perspektiva tvořena množstvím postav a jejich promyšleným umístěním do iluzivního prostoru.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Galli da Bibbiena na slovenské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • B. Balážová a kol., Medzi zemou a nebom - majstri barokovej fresky na Slovensku, Societas historiae artium a Ústav dejín umenia SAV, Bratislava, 2009, ISBN 978-80-970304-0-7
  • Z. Bartošová a kol., Umenie na Slovensku, Slovart, Bratislava, 2007, ISBN 978-80-8085-435-5
  • kol. autorov, Slovensko - Kultúra I. časť, Obzor, Bratislava, 1979

Externí odkazyEditovat