Anton Waldhauser

český malíř

Anton (Antonín) Waldhauser (17. března 1835, Vodňany[1]30. října 1913, Německý Brod[2] byl český malíř a ilustrátor. Někdy je uváděno jeho jméno v českém překladu jako Antonín Lesodomský.

Antonín Waldhauser
Antonín Waldhauser
Antonín Waldhauser
Narození17. března 1835
Vodňany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. října 1913 (ve věku 78 let)
Německý Brod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř a krajinář
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Antonín Waldauser se narodil v rodině krejčovského mistra a výrobce tureckých fezů Františka Waldhausera na nynějším Kalinově náměstí v domě č.p. 39/I ve Vodňanech. Již od mládí se toužil stát umělcem. V roce 1849 na doporučení budějovického biskupa nastoupil studia na pražské malířské akademii. Studia začal v elementárce u profesora Christiana Rubena, dále pokračoval ve studiu u prof. Antonína Lhoty a Maxmiliana Haushofera. V roce 1854 ukončil úspěšně studia a odešel studovat na vídeňskou malířskou akademii, kde v letech 1855–1857 byli jeho profesory Karl von Blaas, Johann Nepomuk Geiger a později ještě prof. Carl Wurzinger a prof. Perger. Vídeňskou akademii absolvoval roku 1857 s výtečným vysvědčením.

Následně odmítl středoškolskou profesuru ve Vídni a raději se vydal na cesty po Evropě. Navštívil Německo a Švýcarsko. V roce 1862 se zúčastnil v pražském Sokole návrhů na kroje a v roce 1863 podporoval činně i polské povstání. V roce 1863 se vypravil pěšky do Kostnice, kde pořídil mnoho kreseb pro obrazy z Husova života. Waldhauser byl nadšený vlastenec a překládal své jméno na Lesodomský. V letech 1863–1868 vyučoval kreslení v pražských vlasteneckých rodinách. V roce 1864 začal přispívat ilustracemi do Zlaté Prahy a Květů. V roce 1870 odmítl místo profesora kreslení na gymnáziu v Kutné Hoře. Od roku 1871 pravidelně vystavoval v Praze na Žofíně na výstavách Společnosti vlasteneckých přátel umění. V letech 1877–1878 navštívil Mnichov a Francii. Rovněž cestoval i do Ruska. V roce 1880 se usadil na Smíchově a soukromě vyučoval malbu. Po roce 1901, kdy naposledy vystavoval v Praze, trávil zbytek života většinou na venkově. Pobýval v Poličce a především v Havlíčkově Brodě, kde také 30. října roku 1913 zemřel. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.

DíloEditovat

Ve svém raném díle se zabýval historickou malbou, ale později maloval téměř výhradně krajiny v jižních a východních Čechách a na Moravě. Maloval také zimní motivy a nevyhýbal se ani průmyslové periferii (Červánky na periferii, 1880)[3]Byl také portrétistou[4] a vytvořil četná zátiší (Zátiší s růžencem a květinami).[5]

Jako ilustrátor přispíval do časopisu Zlatá Praha.

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

  • Národní galerie v Praze
  • Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Východočeská galerie v Pardubicích
  • Západočeská galerie v Plzni
  • Památník národního písemnictví
  • Soukromé sbírky (viz výstava Vodňany 2015 a katalog).

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Antonín Waldhauser 1835–1913, 1980, Prahl Roman, kat. 28 s., Městské muzeum a galerie Vodňany
  • Antonín Waldhauser 1835–1913: malíř krajin, historických motivů, žánrů a skupinových portrétů, 2008, Nováková Hana, kat. 16 s., Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
  • Horová Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění: N-Ž, Academia Praha 1995, ISBN 80-200-0522-6
  • Velková Jitka, Antonín Waldhauser ze soukromých sbírek. Výběrový katalog výstavy k 180. výročí malířova narození.Městské muzeum a galerie Vodňany, Vodňany 2015. ISBN 978-80-905004-6-4.

Externí odkazyEditovat