Otevřít hlavní menu

Anton Beskid

československý politik rusínské národnosti

Anton Beskid (16. září 1855 Hanigovce u Prešova[1]16. června 1933 Užhorod) byl rusínský právník, politik a guvernér Podkarpatské Rusi v letech 1923-1933.[2]

Anton Beskid
Narození 20. prosince 1855
Rakouské císařství
Úmrtí 16. června 1933 (ve věku 77 let)
Užhorod
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Beskid pocházel z rodiny uznávaných řeckokatolických kněží a rusínských patriotů. Jeho děd Michail Beskid byl známý etnograf a publicista. Jeho otec Grigorij Beskid působil jako folklorista a historik.

Anton Beskid navštěvoval právnickou akademii v Prešově (1874-1877) a později práva na univerzitě v Budapešti. Po získání titulu zde pracoval jako právní koncipient (1880-1883). V roce 1883 se vrátil na východní Slovensko, kde se věnoval právnické praxi v Kežmarku do roku 1907. Od roku 1906 také vykonával funkci právního poradce řeckokatolické eparchie prešovské.

Od roku 1910 začal být aktivní v politice, když byl jako zástupce opoziční Krajinské katolické ľudové strany zvolen poslancem uherského sněmu za Spišskou župu. Beskid původně doufal ve spojení všech oblastí obývaných Rusíny a připojení k Rusku, ale po zániku Rakousko-Uherska se stal zastáncem československé myšlenky.

Dne 21. prosince 1918 založil v Prešově Rusínskou národní radu. Byl členem československé delegace na Pařížské mírové konferenci v roce 1919 a v květnu téhož roku byl zvolen předsedou Rusínské národní rady. Podle všeobecných očekávání se měl stát vůdčí politickou postavu Podkarpatské Rusi, avšak československá vláda dala přednost Grigoriji Žatkovičovi. Beskid následně založil v Prešově Rusínskou národní stranu, která byla silně kritická vůči místní slovenské administrativě a požadovala okamžité připojení slovenských Rusínů k Podkarpatské Rusi. Před koncem roku 1919 vykonal propagační cestu po rusínských komunitách v USA. Díky této cestě byl v roce 1920 schopen založit rusínskou národní banku v Užhorodě, jejímž ředitelem se vzápětí stal.

V roce 1923 na setkání se zástupci československé vlády se rozhodl skončit s kritikou režimu a rezignoval na post předsedy Rusínské národní strany. Na oplátku byl jmenován druhým guvernérem Podkarpatské Rusi. V této pozici měl jen minimální politický vliv. Roku 1932 začal požadovat autonomii pro Podkarpatskou Rus, avšak nedlouho poté zemřel.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. S. 31,32. 
  2. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Libri.cz [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. 
  3. Magocsi (2002), s. 37.

LiteraturaEditovat

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 45. 
  • MAGOCSI, Robert. Encyclopedia of Rusyn History and Culture. [s.l.]: University of Toronto Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0802035660. (anglicky) 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 91–92.