Otevřít hlavní menu

Grigorij Žatkovič

československý politik rusínské národnosti

Grigorij Žatkovič (rusínsky: Ґріґорій Жатковіч, anglicky Gregory Ignatius Zatkovich) (2. prosince 1886, Holubina, Berežská župa, Rakousko-Uhersko, dnes Ukrajina26. března 1967, Pittsburgh, USA) byl americký právník a rusínský politik, první guvernér Podkarpatské Rusi.

Grigorij Žatkovič
pamětní deska ve Svaljavě
pamětní deska ve Svaljavě
Narození 2. prosince 1886
Holubina, Berežská župa Rakousko-Uhersko, dnes Ukrajina
Úmrtí 26. března 1967
Pittsburgh, USA
Místo pohřbení Calvary Catholic Cemetery
Alma mater Právnická škola pensylvánské university
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Rodiče Paul Zatkovich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Narodil se v obci Holubina (Голубине - Golubine) v tehdejší Berežské župě v Rakousko-Uhersku, dnes jde o součást okresu Svaľava Zakarpatské oblasti Ukrajiny. V roce 1891, když mu bylo pět let, emigroval s rodiči do Spojených států. Střední školu a univerzitu absolvoval v Pittsburghu (1907), doktorát z práva získal na Pensylvánské univerzitě v roku 1910.

Žatkovičův otec, Pavol Žatkovič, byl zakládajícím redaktorem významných rusínsko-amerických novin Amerikansky Russky Viestnik. Otcův vliv ho přivedl k úloze mluvčího Americké národní rady Uhro-Rusínů, která vznikla 23. července 1918. Žatkovič Rusíny zastupoval na setkání s americkým prezidentem Wilsonem, po kterém Wilson uznal Rusíny jako samostatný národ.

Žatkovič také jednal v Americe s budoucím prezidentem Československa T.G. Masarykem o připojení Podkarpatské Rusi k vznikajícímu československému státu.[1] Navzdory rozdílným názorům se rusínská reprezentace přiklonila k připojení k Československu a stejné řešení sdílely i Dohodové mocnosti. Podle vyjádření poslance Gatiho (viz reference) mu prof. Masaryk 25. října 1918 slíbil, že "pokud se Rusíni rozhodnou připojit k Československé republice, budou mít plně autonomní stát; i hranice budou nastavené tak, aby byli Rusíni spokojeni."[2]

Na základě smlouvy ze St. Germain z 10. září 1919 se potom Podkarpatská Rus stala součástí Československa. Smlouva stanovila, že Podkarpatská Rus bude autonomní jednotkou. Navzdory tomu se tak po vzniku republiky nestalo.[3]

26. dubna 1920 Masaryk ustanovil Žatkoviče prvním guvernérem Podkarpatské Rusi. Avšak vzhledem k nesplnění rusínských požadavků na autonomii 17. dubna 1921 rezignoval a zakrátko se vrátil zpět do Pittsburghu a dále se věnoval právnické praxi. Po návratu do USA se krátce negativně vyjadřoval o československé politice vůči Podkarpatské Rusi. V době 2. světové války svůj anti-československý postoj přehodnotil a stal se vydavatelem časopisu The Carpathian (1941-1943), ve kterém se vyjadřoval za obnovení Československa se třemi rovnoprávnými národy - Čechy, Slováky a Rusíny.

Zemřel v Pittsburghu v roce 1967. Ze Žatkovičovy pozůstalosti se zachovalo málo, po jeho smrti byly jeho zápisky spáleny.

V literatuřeEditovat

Třetí část románu Karpatská rapsodie maďarského levicového propagandisty Bély Illése se odehrává na Podkarpatské Rusi mezi koncem 19. století a koncem 2. světové války. V Království Řehoře Žatkoviče je Žatkovič vylíčen jako exponent francouzského a amerického kapitálu a militarismu, který má malý vliv a malý zájem o správu svěřené země.

ReferenceEditovat

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 17–25, 33–45, 70–76, 78–110, 130 - 134
  2. http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1920ns/ps/stenprot/370schuz/s370005.htm
  3. http://psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/105schuz/s105001.htm

Externí odkazyEditovat