Anastázie Michajlovna Ruská

jediná dcera velkovévody Michaela Nikolajeviče Ruského a princezny Cecilie Bádenské

Anastázie Michailovna Romanovová (rusky Анастасия Михайловна; 28. července 1860, Petěrgof, Rusko11. března 1922, Èze, Francie) byla ruská velkokněžna, vnučka cara Mikuláše I. a sňatkem velkovévodkyně meklenburská.

Anastázie Michailovna Romanovová (Анастасия Михайловна)
Velkovévodkyně meklenbursko-zvěřínská
Portrét
Velkokněžna Anastázie Michailovna
Doba vlády14. dubna 1883 – 10. dubna 1897
Úplné jménoAnastázie Michailovna Romanov-Holstein-Gottorp
TitulyJejí císařská a královská Výsost"
Její Imperátorská Výsost"
Narození28. července 1860
Ruské impérium Petěrgof, Ruské impérium
Úmrtí11. března 1922 (ve věku 61 let)
Francie Èze, France
ManželBedřich František III. Meklenbursko-Zvěřínský
PotomciAlexandrina
Fridrich František IV.
Cecílie
RodDynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov
DynastieDynastie meklenbursko-zvěřínská
OtecMichail Nikolajevič Ruský
MatkaCecílie Bádenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Anastázie byla jediná dcera velkoknížete Michaila Nikolajeviče (1832–1909) a jeho manželky princezny Cecílie Bádenské (1839–1891), dcery velkovévody Leopolda I. Bádenského a jeho choti princezny Sophie Wilhelmine von Holstein-Gottorp a Švédské. V roce 1862 byl její otec jmenován místokrálem Kavkazu a Gruzie. Anastázie vyrůstala se svými šesti bratry ve Tiflisu a Petrohradě. V rodinném kruhu ji nazývali „Stasie“ a byla miláčkem svého otce. Ke svému staršímu bratrovi Nikolajovi měla zvláště blízko, neboť s ním sdílela umělecké zájmy.

V roce 1878 její matka Cecílie Bádenská a velkokněžna Marie Pavlovna (1854–1920), manželka Vladimíra Alexandroviče (1847–1909), dohodly sňatek Anastázie s Mariiným starším bratrem, dědičným velkovévodou Bedřichem Františkem III. Meklenbursko-Zvěřínským. Jejich babičky, Alexandra a Šarlota Pruská, byly sestry a obaja byly přímými potomky ruského cara Pavla I. Na jaře 1878 přicestoval Bedřich František do Tiflisu, aby požádal Anastáziiny rodiče o její ruku. Zasnoubení bylo oznámeno 4. května a v říjnu s rodinou odcestovala do Petrohradu přichystat svatbu.

24. ledna 1879 se Anastázie v Zimním paláci podle ruského pravoslavného a protestantského ritu s Bedřichem vzali.

8. února 1879 přicestovali novomanželé do Zvěřína, kde se mladý pár usídlil v Marienpalais. Staromódní a chladná atmosféra zvěřínského dvora ještě zhoršila Anastáziinu nechuť vůči nové vlasti. Jelikož její muž začal trpět silnými zdravotními problémy, byla nucena podnikat s ním časté cesty na zotavenou. Na jedné z těchto cest je dostihla v Palermu zpráva o smrti meklenburského velkovévody. Ten zemřel 15. dubna 1883 a návrat do Zvěřína k převzetí panovnických povinností byl nezbytný. Nicméně zdravotní stav nového velkovévody je brzy donutil opět odcestovat do mírnějšího podnebí. Bylo dosaženo kompromisu, kdy se velkovévodský pár pět měsíců zdržel ve Zvěříně a ostatní měsíce v roce trávil na oblíbených místech. V letech 1887 až 1895 pobývali manželé od listopadu do května v Cannes. Dochovaná Anastáziina korespondence prozrazuje vřelou, láskyplnou osobu, která se těší ze života. I přes své výstřelky nikdy nepozbyla náklonnosti svého manžela.

 
Medailon s podobiznou Anastázie

Skandál u dvora editovat

V průběhu let se zdraví jejího muže stále zhoršovalo, ale jeho náhlý skon vyvolal skandál: v časných ranních hodinách 10. dubna 1897 byl velkovévoda Bedřich František nalezen kočím v bezvědomí na ulici pod balkonovým zábradlím svého domu ve francouzském Cannes. Patrně se pokusil o sebevraždu. Byl přenesen zpět do vily, kde následkům svých zranění podlehl. Předešlé noci Anastázie pořádala soirée, kterého se její muž vinou svého špatného zdravotního stavu nemohl zúčastnit. Jelikož byla Anastázie ve Zvěříně velmi neoblíbená, byla spojována se smrtí svého muže. Smrt velkovévody byla posouzena jako nehoda, i když šlo o sebevraždu. Velkovévodkyně Anastázie zdědila jeho soukromý majetek (vilu v Cannes), švagr, vévoda Johann Albrecht Meklenburský převzal regentství za jejího nezletilého syna Fridricha Františka. Po smrti svého muže pobývala Anastázie ve Zvěříně již jen zřídka, dávala přednost životu na Azurovém pobřeží, v Petrohradu, Paříži nebo v Londýně.

Zanedlouho se její osobní tajemník, Vladimír Alexandrovič Paltov (1874–1944), stal jejím milencem. V roce 1902 s ním otěhotněla. Nejprve měla podezření na nádor v oblasti břicha, krátce před porodem onemocněla planými neštovicemi, a byla tudíž nucena uchýlit se do karantény. Její nemanželský syn, Alexis Louis von Wenden, se narodil 23. prosince 1902 v Nice. Později studoval na jistém Internátu v Normandii.

Pozdější roky editovat

V létě 1914, krátce před vypuknutím první světové války, navštívila velkovévodkyně Anastázie svého bratra velkoknížete Michaila Michajloviče a jeho rodinu v Anglii. Lidé po rakouském ultimátu očekávali vypuknutí války, ona však psala v dopise svému bratranci, ruskému carovi Mikuláši II., ["…doufám, že válka nevypukne a my se jednoho dne opět všichni shledáme."] Konflikt ji postavil do strašné situace. Obě její děti se postavily na německou stranu, zatímco její bratři bojovali za Rusko. Ona, sňatkem německá kněžna, mohla nyní žít pouze buď ve Francii, nebo v německém Zvěříně. Nakonec se rozhodla pro neutrální Švýcarsko a válku strávila v hotelu Savoy v Lausanne. Svou vilu v Cannes dala zdarma k dispozici jako špitál.

Během války očekávala zprávy od své dcery korunní princezny Cecílie a svého syna velkovévody Fridricha Františka IV., přes její dceru královnu Alexandrinu Dánskou. Bolševici během ruské Říjnové revoluce zavraždili její bratry Nikolaje, Georgije a Sergeje. Rozbití německé monarchie na konci války znamenalo ztrátu koruny jak pro jejího syna, tak i pro její dceru.

Po skončení války se rozhodla odcestovat spolu s Jekatěrinou Michajlovnou Dolgorukou zpět do Francie. Ve Villa Fantasia v Èze poblíž Cannes prožila své polední roky. Zemřela na záchvat mrtvice 11. března 1922 v Èze. Byla pohřbena po boku svého manžela v Ludwigslust. Díky jejímu skonu se její děti poprvé od roku 1914 znovu setkaly.

Zajímavosti editovat

  • Velkovévodkyně Anastázie Meklenbursko-Zvěřínská byla pro svou náklonnost k Francii v Německu značně nepopulární. Císař Vilém II. jí umožnil pouze dvakrát pobýt u berlínského dvora: v roce 1905 u příležitosti svatby její mladší dcery s korunním princem a podruhé v roce 1906 při narození jejich prvního syna, Viléma. Poté zde byla nežádoucí.

Potomstvo editovat

24. ledna 1879 se v Zimním paláci provdala za meklenburského velkovévodu Fridricha Františka III. Narodily se jim tři děti:

Ze vztahu s jejím osobním sekretářem Vladimírem Alexandrovičem Paltovem (1874–1944) se narodil syn:

  • Alexis Louis von Wenden (23. prosince 1902 – 7. července 1976), ⚭ 1929 Paulette Seuxová (1908–1975)

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Petr III. Ruský
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Michail Nikolajevič Ruský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Šarlota Pruská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
Anastázie Michajlovna Ruská
 
 
 
 
 
Fridrich Bádensko-Durlašský
 
 
Karel Fridrich Bádenský
 
 
 
 
 
 
Amálie Nasavsko-Dietzská
 
 
Leopold I. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Jindřich Geyer z Geyersbergu
 
 
Luisa Karolína Geyer z Geyersbergu
 
 
 
 
 
 
Maxmiliána Kristiána ze Sponecku
 
 
Cecilie Bádenská
 
 
 
 
 
 
Gustav III. Švédský
 
 
Gustav IV. Adolf
 
 
 
 
 
 
Žofie Magdalena Dánská
 
 
Žofie Vilemína Švédská
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Bádenský
 
 
Frederika Dorotea Bádenská
 
 
 
 
 
 
Amálie Hesensko-Darmstadtská
 

Literatura editovat

  • (rusky) Jevgenij Vladimirovič Pčelov: Monarchi Rossii, Olma-Press, Moskva 2003, str. 571

Externí odkazy editovat

Velkovévodkyně meklenbursko-zvěřínská
Předchůdce:
Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská
15. dubna 188310. dubna 1897
Anastázie Michajlovna Ruská
Nástupce:
Alexandra Hannoverská