Alžběta Johana Vestonie

básnířka anglického původu žijící v Čechách

Alžběta Johana Vestonie, též Westonia či Elizabeth Jane Weston, (2. listopadu 1581 Chipping Norton, Anglie23. listopadu 1612, Praha) byla latinsky píšící básnířka anglického původu žijící v Čechách, představitelka tzv. neolatinské poezie. Je považována za první autorku působící na území dnešního Česka.[1]

Alžběta Johana Vestonie
Elizabeth Jane Weston.png
Narození2. října 1581 nebo 2. listopadu 1582
Velký Londýn
Úmrtí23. října 1612 nebo 28. listopadu 1612
Praha
Příčina úmrtíhorečka omladnic
Místo pohřbeníPraha
Povoláníspisovatelka a básnířka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alžbětin náhrobek v klášteře obutých augustiniánů na Malé Straně v Praze

Život a tvorbaEditovat

Narodila se ve městečku Chipping Norton v anglickém hrabství Oxfordshire jako dcera Jane Cooperové. Otec John Weston, o němž není nic známo, zemřel, když jí nebyl ani rok. Matka se záhy provdala za alchymistu anglického původu Edwarda Kelleyho a novomanželé se přestěhovali do Čech, kde Kelley působil na dvoře Rudolfa II. Elizabeth a její starší bratr John Francis se zanedlouho přestěhovali za matkou do Čech, kde si v Mostě jejich matka koupila dům a zemědělskou usedlost. Část dětství Alžběta prožila snad v Třeboni.[2] Nevlastní otec zajistil oběma dětem vynikající vzdělání, k jejím učitelům patřil latiník Johann Hammon. Elizabeth údajně mluvila plynně česky, anglicky, německy, italsky a latinsky. Když Kelley upadl u císaře v nemilost, a posléze v roce 1597 zemřel, finanční situace rodiny se zhoršila. Bratr na studiích v Ingolstadtu se netěšil dobrému zdraví a zemřel v roce 1600.

Elizabeth rozesílala prosebné dopisy vlivným lidem ve snaze získat pro sebe a matku finanční podporu. Určitou podporu a kontakty na císařský dvůr Rudolfa II. jim poskytl humanista a kněz Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka. Stýkala se osobně nebo prostřednictvím korespondence s básníky (Jiří Carolides z Karlsperka, Julius Caesar Scaliger, Paulus Melissus), hudebníky (Philippe de Monte, kapelník Mikuláš Maius), politiky (místokancléř Jindřich z Písnice) i filozofy (Justus Lipsius). Její tvorby si všiml slezský básník Georg Martinius von Baldhoven a v roce 1602 jí vydal první sbírku latinských básní Poemata ve dvou svazcích. Šest let nato vyšla druhá sbírka Parthenica. Obsahuje mimo jiné i verše věnované dobrodinci, císařskému agentovi a právníkovi Johannu Leovi. V roce 1603 se za něj Elizabeth provdala a postupně mu porodila tři dcery a čtyři syny, ti však zemřeli v útlém dětství. Některé básně jsou věnovány Praze, jedna popisuje i záplavy v Praze.

Elizabeth zemřela, zřejmě následkem častých porodů, v 31 letech, v roce 1612, a byla pochována v ambitu kláštera obutých augustiniánů při kostele sv. Tomáše na Malé Straně. Soubor jejích textů vyšel česky prvně až v roce 2003 pod názvem Proměny osudu.[1]

DíloEditovat

  • Poemata
  • Parthenicon

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Znáte první českou básnířku? Westonia zemřela před 400 lety | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2012-11-20 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. První českou básnířkou byla Alžběta Johana Vestonia. Radio Prague International [online]. 2012-11-24 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (česky) 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • kolektiv autorů, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, V. díl, Praha 1982, s. 470-471.
  • Ivan Sviták, Malostranská Sapho. Opožděná recenze díla Elisabethy Johanny Westonové (1582-1612), Praha 1994.
  • Alžběta Johanna Westonia, Proměny osudu. Brno 2003, ISBN 80-7108-241-4.

Externí odkazyEditovat