Adygejština

Adygejština (адыгэбзэ), ve starších pramenech čerkeština, patří do severozápadní větve kavkazských jazyků. Typologicky se adygejština řadí k jazykům aglutinačním využívající ve tvarosloví a gramatice hojnost předpon a přípon.

Adygejština (адыгэбзэ - adygebze)
RozšířeníAdygejsko (Ruská federace)
Počet mluvčích499 300[1]
Klasifikace
Písmoupravená azbuka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazykAdygejsko (Ruská federace)
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2ady (B)
ady (T)
ISO 639-3ady
Ethnologueady
Wikipedie
ady.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spisovný jazyk je založen na temirgojském nářečí.

RozšířeníEditovat

Adygejštinou jako rodným jazykem hovoří kolem 300 000 osob, z toho cca 130 000 osob na původním území v Adygejské republice v Krasnodarském kraji.[zdroj?] Další skupiny Adygejců jsou roztroušeny na území Austrálie, Egypta, Francie, Německa, Izraele (izraelští Čerkesové), Iráku, Jordánska, Severní Makedonie, Holandska, USA a Turecka, kde se nachází největší diaspora Adygejců žijících mimo území Ruské federace.

PísmoEditovat

Psaná podoba adygejštiny se začala rozvíjet až po VŘSR. Do roku 1927 se pro zápis adygejštiny užívalo přizpůsobeného arabského písma, které bylo následně nahrazeno latinkou. Od roku 1938 se adygejština píše upravenou cyrilicí.

Adygejština, jako jiné kavkazské jazyky, je bohatá na souhlásky a jejich shluky, naopak je chudá na samohlásky.

А а
[aː]
Б б
[b]
В в
[v]
Г г
[ɡ/ɣ]
Гу гу
[ɡʷ]
Гъ гъ
[ʁ]
Гъу гъу
[ʁʷ]
Д д
[d]
Дж дж
[d͡ʒ]
Дз дз
[d͡z]
Дзу дзу
[d͡zʷ]
Е е
[ja/aj/e]
Ё ё
[jo]
Ж ж
[ʒ]
Жъ жъ
[ʐ]
Жъу жъу
[ʒʷ]
Жь жь
[ʑ]
З з
[z]
И и
[jə/i]
Й й
[j]
К к
[k]
Ку ку
[kʷ]
Къ къ
[q]
Къу къу
[qʷ]
КI кI
[t͡ʃ'/k']
КIу кIу
[kʷ']
Л л
[l]
Лъ лъ
[ɬ]
ЛI лI
[ɬ']
М м
[m]
Н н
[n]
О о
[o]
П п
[p]
ПI пI
[p']
ПIу пIу
[pʷ']
Р р
[r]
С с
[s]
Т т
[t]
ТI тI
[t']
ТIу тIу
[tʷ']
У у
[w/u]
Ф ф
[f]
Х х
[x]
Ху ху
[xʷ]
Хъ хъ
[χ]
Хъу хъу
[χʷ]
Хь хь
[ħ]
Ц ц
[t͡s]
Цу цу
[t͡sʷ]
ЦI цI
[t͡s']
Ч ч
[t͡ʃ]
ЧI чI
[t͡ʃ']
Ш ш
[ʃ]
Шъ шъ
[ʂ]
Шъу шъу
[ʃʷ]
Щ щ
[ɕ]
Ъ ъ
[ˠ]
Ы ы
[ə]
Ь ь
[ʲ]
Э э
[a]
Ю ю
[ju]
Я я
[jaː]
I
[ʔ]

[ʔʷ]
Гь гь
[ɡʲ]
Кь кь
[kʲ]
Кхъ кхъ
[qχ]
Кхъу кхъу
[qχʷ]
СӀ сӀ
[s']
ФӀ фӀ
[f']
Чу чу
[t͡ʃʷ]
ЩӀ щӀ
[ɕ']

GramatikaEditovat

Podstatné jméno rozlišuje 4. pády (nominativ, genitiv, akuzativ a ergativ), přivlastnění, příslušnost k něčemu a v jednotném čísle, určité a neurčité skloňování.

Ke slovesu se připijují afixy osoby (podmětu a předmětu), čísla, času, způsobu, příslušnosti k podmětu, afixy vyjadřující mj. vynucenost, možnost a vzájemnost děje a zvratnost, dále předpony místní, směrové aj. Tím vzniká složitý složený slovesný celek, který je v mnoha případech samostatnou větou. Přechodná slovesa mají ergativní vazby.

PříkladyEditovat

ČíslovkyEditovat

Adygejsky Česky
зы jeden
тIy dva
щы tři
плIы čtyři
тфы pět
šest
блы sedm
и osm
бгъy devět
пшIы deset

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat