Čierna hora

pohoří na Slovensku

Čierna hora je krajinný celek Slovenského rudohoří na Slovensku. Nachází severně od města Košice (až po potok Sopotnica) a obklopují jej na jihu a východě Košická kotlina, na severovýchodě a severu Šarišská vrchovina. Severním směrem leží Branisko, severozápadně Hornádská kotlina a západním směrem navazují Volovské vrchy.[1] Nejvyšším vrchem je Roháčka (1028,5 m n. m.) na západním konci pohoří. Na území pohoří byla na řece Hornád vybudována přehrada Ružín. Čierna hora je využívána zejména pro lesní hospodářství a turistiku.

Čierna hora
Pohled na pohoří od Sedlic
Pohled na pohoří od Sedlic

Nejvyšší bod 1029 m n. m. (Roháčka)

Nadřazená jednotka Slovenské rudohoří
Sousední
jednotky
Branisko (pohoří), Hornádská kotlina, Košická kotlina, Šarišská vrchovina, Volovské vrchy
Podřazené
jednotky
Roháčka, Bujanovské vrchy, Pokryvy, Sopotnické vrchy, Hornádske predhorie

Světadíl Evropa
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Čierna hora je na mapě červená, označena A6
Čierna hora je na mapě červená, označena A6
Povodí Hornád
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ČástiEditovat

 
Pohled na pohoří z Klenovského vrchu

Geomorfologický celek sa dělí na tyto podcelky:[1]

CharakteristikaEditovat

Podnebí je zde mírně teplé, ve vrcholových částech chladné. V lednu průměrně -5 °C, v červenci průměrně 16,5 °C. Ročně zde spadne průměrně 700 mm srážek. Pohoří tvoří většinou hornatina, reliéf je plochý. Více jak 70% pohoří je porostlé lesy (zejména bučiny).

Geologické složení: ve střední části horniny krystalinika (pararuly, svory apod.), v severní a jižní části druhohorní horniny krížňanské jednotky (křemence, břidlice apod.) Půdy jsou zde většinou hnědé (hnědozem), místy rendziny, v nivě řeky Hornádu pak také nivní půdy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čierna hora (pohorie na Slovensku) na slovenské Wikipedii.

  1. a b KOČIČKA, Dušan; IVANIČ, Boris. Geomorfologické členění Slovenska [online]. Bratislava: Státní geologický ústav Dionýsa Štúra, 2011 [cit. 2018-09-22]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat