Úpa

řeka, přítok Labe

Úpa (německy Aupa) je česká řeka pramenící v Krkonoších 2 km západně od Sněžky, na Bílé louce severně od Studniční hory poblíž česko-polské státní hranice. Pramen se nachází v Úpském rašeliništi v I. zóně Krkonošského národního parku.[1] Jméno řeky pochází z baltského nebo keltského slova znamenajícího „řeka“.[zdroj?] Délka toku je 78,7 km. Plocha povodí měří 513,1 km².

Úpa
Soutok řek Labe a Úpy v Jaroměři.
Soutok řek Labe a Úpy v Jaroměři.
Základní informace
Délka toku 78,2 km
Plocha povodí 513,1 km²
Průměrný průtok u ústí 6,99 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-01-02-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký kraj - Trutnov, Úpice, Česká Skalice)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: ruskou řeku Upa.

Průběh tokuEditovat

 
Sněžka, Úpa a Pec pod Sněžkou

Úpa je se svým prameništěm ve výšce 1432 metrů nad mořem nejvýše pramenící českou řekou; mezi trvalými vodními toky jí odnímá prvenství pouze Pramenný potok[2] pramenící rovněž v Krkonoších. Nedaleko od svého prameniště spadá do Úpské jámy o téměř 400 m. V této části protéká Horním a Dolním úpským vodopádem, kde se do Úpy vlévá Rudný potok, jenž pramení na vrcholu Sněžky. Odtud míří k jihu Obřím dolem a Bukovým údolím do známého zimního střediska Pece pod Sněžkou. V Peci se obrací k východu až jihovýchodu ke středisku Velká Úpa. Za Velkou Úpou se obrací k jihovýchodu a přijímá zleva řeku Malou Úpu, pod Hrádkem se vtéká do Temného Dolu a následně do Horního Maršova, kde přijímá Lysečinský potok (573,8 m n. m.) a otáčí se k jihu směrem k Dolnímu Maršovu a městu Svoboda nad Úpou.

Pod Svobodou opouští Úpa geomorfologický celek Krkonoše a vstupuje do Krkonošského podhůří, přesněji do Mladobucké vrchoviny. V Mladých Bukách opouští Úpa definitivně ochranné pásmo Krkonošského národního parku a otáčí se k jihovýchodu k největšímu městu na jejím toku – Trutnovu. Vstupuje tak do Trutnovské pahorkatiny. V Trutnově se na čtyři kilometry obrací k severovýchodu a u elektrárny Poříčí, kde přijímá zleva Ličnou, opět mění směr k jihovýchodu. Protéká Bohuslavicemi, pod nimiž velkým obloukem obtéká ostroh, dosahuje 39. kilometru a tím druhé poloviny svého toku. Protéká Suchovršicemi a ve městě Úpici přijímá zleva říčku Rtyňku. Zde údolí Úpy opouští silnice I/14, která ji doprovází z Mladých Buků. V Havlovicích přijímá Úpa zprava Maršovku, míjí místo někdejšího Regnerova mlýna, kde se narodil Josef Regner (17941852), postava pátera Havlovického v Jiráskově (18511930) románu U nás. Do těchto míst zasadil svou postavu havlovického vodníka z Devatera pohádek Karel Čapek (18901938).[zdroj?]

 
Úpa u Jaroměře v zimě
 
Splav na Úpě v Úpici

Od Havlovic, odkud až po Českou Skalici protíná Kocléřovský hřbet, nese údolí Úpy jméno Babiččino údolím podle Babičky, známého díla Boženy Němcové (18201862). Spisovatelka zde jako Barunka Panklová strávila své dětství. Na levém břehu Úpy mezi Havlovicemi a Ratibořicemi leží tři zříceniny středověkých hradů – Vízmburku, Červené HoryRýzmburku. Pod Boušínem se Úpa klikatí a pod Slatinským mlýnem je Babiččino údolí chráněno jako Národní přírodní památka Babiččino údolí. V této části se nacházejí známá místa, např. Staré bělidlo, Viktorčin splav, zámek Ratibořice. V dolní části u Vilémova mostu přijímá Úpa vody Olešnice; kousek proti proudu odvádí část vody z řeky Úpský přivaděč, zásobující vodní nádrž Rozkoš. Avšak voda z přehrady se již do Úpy nevrací, ale vytéká do rozšířeného koryta potoka Rozkoše, který ústí do Metuje. Voda pokračující korytem Úpy se s vodou z přehrady opět setkává až v Labi, do něhož Metuje spolu s Úpou ústí v Jaroměři, zhruba jeden kilometr od sebe.

Od Ratibořic teče Úpa k jihozápadu, opouští Krkonošské podhůří a Krkonošsko-jesenickou soustavu a vtéká do celku Orlická tabule, která je součástí České tabule; u Velkého Třebešova přijímá zprava Válovický potok, protéká pod DoubravicíZvolí. Ze Zvole teče pod Zvolskou strání, kde naposledy zrychlí svůj tok peřejemi a u Jaroměře ústí Úpa ve 250 m n. m. zleva do Labe, v němž jsou její vody odváděny do Severního moře.

SídlaEditovat

 
Viktorčin splav v Babiččině údolí mezi Ratibořicemi a Žernovem

Z významnějších sídel leží na toku Úpy Pec pod Sněžkou, Velká Úpa, Svoboda nad Úpou, Trutnov, Úpice, Babiččino údolíČeská Skalice, Zvole, Jaroměř.

PřítokyEditovat

Důležitějšími přítoky (levý/pravý) jsou Rudný potok (L), Modrý potok (P), Zelený potok (P), Malá Úpa (L), Lysečinský potok (L), Babský potok (Trutina) (L), Ličná (L), Rtyňka (L), Maršovka (P), Olešnice (L) a Válovický potok (P).

Menšími přítoky (levý/pravý) v Krkonoších jsou např. Javoří potok (P), Vavřincův potok (P), Honzův ručej (P), Maxův potok (L), Luční potok (P), Černý potok (P), Modrokamenský potok (P), Černohorský potok (P), Janský potok (P), Kalná (Sejfský potok) (L), Zlatý potok (Sklenářovický potok) (L). V Trutnově do Úpy přitékají také Zelený potok (L), Kacíř (P), Novodvorský potok (L), Lhotecký potok (L) a Mlýnský potok (P). V Úpici to je Radečka (P), v Babiččině údolí Slatinský potok (P) a Hluboký potok (P). V Jaroměři potom Tůně (P).

Vodní režimEditovat

Průměrný průtok Úpy u ústí činí 6,99 m³/s.

VyužitíEditovat

Čistá horní ÚpaEditovat

V roce 2007 byl představen projekt „Čistá horní Úpa“, který by měl ovlivnit čistotu vody v Úpě. Projekt zahrnuje opravy stávající a zbudování nové kanalizační sítě, kterou by měla doprovázet modernizace a intenzifikace čistírny odpadních vod v Bohuslavicích nad Úpou. Na novou kanalizační síť budou napojeny obce Horní Maršov, Janské Lázně, Svoboda nad Úpou, Mladé Buky a Trutnov.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Seznam. Pramen Úpy [online]. mapy.cz [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  2. PILOUS, Vlastimil. Pramenný důl – údolí, které mělo vypadat jinak aneb zapomenutý důl. Krkonoše. Září 1997, roč. XXX, čís. 9, s. 16–18. 
  3. http://www.cistahorniupa.cz/ Archivováno 30. 3. 2008 na Wayback Machine – stránky projektu „Čistá horní Úpa“

LiteraturaEditovat

  • FETTERS, Aleš. Hydronymie povodí řeky Úpy. In: Krkonoše-Podkrkonoší. Redakce Jiří Švec, Vladimír Wolf. Svazek 8. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší Trutnov, 1989. 338 s. S. 241–268. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat