Horní Maršov

obec v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji

Horní Maršov (německy Marschendorf, po roce 1945 Maršov IV) je obec ve východních Krkonoších. Nachází se v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký. K obci se trvale připojily i Dolní a Horní Albeřice, Dolní a Horní Lysečiny a Temný Důl. Žije zde 962[2] obyvatel.

Horní Maršov
Horní-Maršov2010.jpg
Znak obce Horní MaršovVlajka obce Horní Maršov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0525 579262
Pověřená obecSvoboda nad Úpou
Obec s rozšířenou působnostíTrutnov
Okres (LAU 1)Trutnov (CZ0525)
Kraj (NUTS 3)Královéhradecký (CZ052)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel962 (2021)[2]
Rozloha28,47 km²
Nadmořská výška575[1] m n. m.
PSČ542 26
Počet částí obce6
Počet k. ú.8
Počet ZSJ9
Kontakt
Adresa obecního úřaduBertholdovo náměstí 102
54226 Horní Maršov
obec@hornimarsov.cz
StarostaIng. Pavel Mrázek
Oficiální web: www.hornimarsov.cz
Horní Maršov
Horní Maršov
Další údaje
Kód obce579262
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní evidenční část, Horní Maršov, se skládá ze dvou katastrálních území, Horní Maršov a níže (jižněji) položeného Maršov III. Navazující další části Maršova, katastrální území Maršov II a Maršov I, jsou součástí města Svoboda nad Úpou, které se nečlení na evidenční části. Jiná obec podobného názvu v témž okrese, Maršov u Úpice (do roku 1950 pouze Maršov), se nachází asi 22 km jihovýchodním směrem.

HistorieEditovat

 
Hřbitovní kostel

Trvale se obyvatelé v Maršově usídlili někdy po roce 1270. Pozemky na území dnešního Maršova, Albeřic a Dolních Lysečin byly tehdy rozděleny v pravidelných lánech – dodnes je patrné, že Maršov býval lánovou obcí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1541. Tehdy královský hejtman v Trutnově Hanuš z Varnsdorfu udělil Matesovi Behmerovi hamr v Kalné Vodě a železnou rudu v Maršově.

Od 16. století byl Horní Maršov správním centrem východních Krkonoš. Hlavní vlna přistěhovalců do Maršova dorazila v polovině 16. století. To sem dorazili dřevorubci z Tyrolska, kteří začali hojně kácet stromy z okolních pralesů, a po vodě je posílali třeba až do Kutné hory pro potřeby stříbrných dolů. Aby se stromy nezasekávaly, na několika místech postavili přehrady[3]. Roku 1568 by postaven luteránstký dřevěný kostel.

Do konce 16. století byla obec součástí královského města Trutnov, poté roku 1599 přešla do rukou České královské komory.[4] V letech 1605 až 1608 postavil architekt Carlo Valmadi v obci kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie, který nahradil starší dřevěný kostelík. Po bitvě na Bílé Hoře byli protestanti z Čech vyhnání, a tak se kostel stal katolickým. Po 400 letech byl Maršov také centrem církevní správy, která v polovině 18. století čítala přes 8 tisíc lidí.

V roce 1792 vznikl skoro u centra obce klasicistní zámek. V roce 1869 byl zámek rozšířen o tři zadní křídla a vzniklo čtvercové nádvoří, další majitelé Czernin-Morzinové zase celé hlavní křídlo téměř od základů přestavěli v novorenesančním stylu a doplnili o čtyřbokou věž. Nyní je zámek ve velmi zchátralém stavu. Opravena je pouze přední fasáda a zámek je již řadu let na prodej.

Pravděpodobně nejstarším podnikem v Maršově byl pivovar, který byl založen Kasparem Nussem v roce 1599 na území Dolního Maršova. Druhý pivovar ve středu obce vznikl v roce 1792, kdy hrabě Jan Berthold Schaffgotsch se svým zetěm Alfonsem Aichelburgem dokončili přestavbu zámku a vedle svého pozemku zřídili pivovar s palírnou. Okolí pivovaru se rozrostlo, syn Aichelburga přistavěl třeba hotel nebo pódium s jevištěm. Nakonec zadlužený hrabě Aichelburg pak ale musel celé panství včetně pivovaru prodat. Nyní je pivovar ve velmi zchátralém stavu.

V roce 1868 do věže kostela, jelikož je na vyvýšeném místě, uhodil třikrát za sebou blesk, což způsobilo rozpad střechy a zvonů. Nakonec se podařilo střechu opravit za pomoci lidí z celé monarchie včetně císařské rodiny a rovněž byly ulity nové zvony. Ale i přesto vznikl po letech nový kostel dole v obci, zasvěcen rovněž Panně Marii Nanebevzaté. Jeho postavení prosadila hraběnka Aloisie Czernin-Morzinová, která také zaplatila se svým synem 80 % nákladů[3]. Architektem kostela byl slavný Josef Schulz, který postavil třeba Národní muzeum nebo Národní divadlo v Praze. Starý kostel přestal být používán, dokonce byl i odsvěcen. Nyní je kostel využíván k různým kulturním akcím a je také kompletně restaurován. Nový kostel se stal velkou dominantou Maršova.

V roce 1846 vyrostla na obou březích řeky Úpy v Temném Dole největší sklárna své doby v Krkonoších, kterou nechal postavit Augustin Breit, jehož rodina pak založila i další sklárnu v Bobru u Žacléře.

Na náměstí stával domek starosty. Ten byl při povodních v roce 1897 stržen, a tak starosta koupil dům naproti, budovu tehdejšího soudu a předělal ji na obchod a byty. Ze zbořeniště nechal postavit budovu spořitelny a pojišťovny. V roce 1906 tu byl postaven městský dům v secesním stylu, v přízemí umístěnou lékárnou s velkým výkladem. Od roku 1945 je v domě sídlo obecní samosprávy.

Obyvatelstvo Horního Maršova bylo až do poloviny 20. století převážně německé národnosti. Česká menšinová škola zde byla zřízena až v roce 1925, jednalo se o jednotřídku, která měla v prvním roce jen 11 žáků, z toho 5 české národnosti. Koncem září roku 1938 byla kvůli odsunu Čechů česká škola zrušena, otevřena byla až v roce 1945, kdy byla zase zrušena německá škola.

Po druhé světové válce zde bylo 90 % obyvatel Němců, kteří byli, až na malé výjimky (rodiny Tippeltova, Lammerova aj.), vyhnáni. V následujících dnech začalo osídlování, lidé z různých koutů republiky se usídlovali v pohraničí. V roce 1949 byly do jednoho celku nazvaného Horní Maršov sloučeny někdejší obce Maršov IV, Temný Důl, Horní a Dolní Albeřice, Horní a Dolní Lysečiny a Suchý důl. Maršov III byl připojen později, v roce 1960.

Až do roku 1960 fungovala v Maršově IV. Okresní nemocnice. V Temném dole býval klášter (jehož budovy dosud stojí pod blízkou kaplí sv. Anny pod Starou horou), zlikvidovaný v akci K v padesátých letech. V době socialismu docházelo k demolici různých objektů, zbořena byla část bývalého pivovaru z 19. století, Hofferova brusírna dřeva, věž bývalé vápenky a další historicky významné památky.[4]

SoučasnostEditovat

Obcí prochází státní silnice, která byla postavena nejprve z Horního Maršova do Pece pod Sněžkou v letech 1968 – 72 a později v letech 1979 – 81 ze Svobody nad Úpou do Horního Maršova. Je zde spousta restaurací[5], potraviny[6] přímo v Maršově: síť supermarketů Hruška, večerka "H&A" a další, uveďme třeba vyhlášené řeznictví v přidruženém Temném dole[6]. Dále je tu pošta[7]; lékárna[7]; vinotéka[6] a několik pensionů[8]. V obci následně sídlí sdružení SEVER[9]. Každý rok se v obci koná tzv. Maršovská pouť, kde jsou k dispozici různé pouťové atrakce. Dále je v hlavní den poutě na náměstí postaveno pódium, s programem zpravidla od 11 hodin zpravidla do půlnoci. Vystupují zde různá divadla pro děti, koncerty apod.

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horním Maršově.

Části obceEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Krkonoše - Průvodce - Mapy - Dovolená - Ubytování - Krkonoše * www.ergis.cz. www.ergis.cz [online]. [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  3. a b Historie obce [online]. [cit. 2015-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  4. a b FALTOVÁ, Petra. Analýza kulturního prostředí v Horním Maršově. Brno, 2018 [cit. 2021-04-26]. 81 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Jan Špaček. Dostupné online.
  5. Restaurace v Horním Maršově [online]. Dostupné online. 
  6. a b c Ostatní veřejné prostranství [online]. Dostupné online. 
  7. a b Veřejné prostranství v Maršově [online]. Dostupné online. 
  8. Ubytování v Horním Maršově [online]. Dostupné online. 
  9. SEVER Horní Maršov [online]. Dostupné online. 
  10. TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 174. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat