Metuje

řeka ve východních Čechách

Metuje (německy Mettau) je řeka v Česku, v severovýchodních Čechách, levý přítok Labe. Je 77,2 km dlouhá. Povodí má rozlohu 607,6 km² a malou částí zasahuje i do Polska v tzv. Českém koutku v západním Kladsku.

Metuje
Metuje v Pekle
Metuje v Pekle
Základní informace
Délka toku 77,2 km
Plocha povodí 607,6 km²
Průměrný průtok 6,08 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-01-03-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký krajTeplice nad Metují, Hronov, Velké Poříčí, Náchod, Nové Město nad Metují, Jaroměř)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ jménaEditovat

Metuje (původně nazývaná Medhuje, podoba Metuje byla lidovou výslovností) má (na rozdíl od lidové etymologie "med tu je") jméno původu praevropského: jeho základem je indoevropský kořen *medh- „prostřední“ (rozuměj prostřední řeka mezi Úpou a Orlicí) - srov. lat. medius "střední" a litevské říční jméno Meduja. První doklad jména pochází z 12. stol. (1186 super Methugiam).[1]

Průběh tokuEditovat

Pramení v nadmořské výšce okolo 630 m v Broumovské vrchovině u Hodkovic, západně od Adršpašských skal. Na horním a středním toku vytváří hluboce zaříznutá údolí (rezervace Peklo). Z významnějších obcí leží na této řece Teplice nad Metují, Hronov, Náchod a Nové Město nad Metují. V Jaroměři ve výšce 248 m, v nejsevernějším výběžku Pardubické kotliny, ústí do Labe a v něm jsou její vody odváděny do Severního moře.

VyužitíEditovat

Tok Metuje je pstruhovou vodou od revíru Peklo k pramenům. Vodácky využívaný je úsek Teplice nad Metují po ústí Olešenky (41 km, obtížnost WW I), odtud po most nad Novým Městem n. M. (4 km, obtížnost WW III) a odtud po ústí (23,4 km, obtížnost WW I).[2]

Větší přítokyEditovat

 
Řeka v Hronově
 
Metuje v Náchodě

Ochrana přírodyEditovat

 
Most přes Metuji mezi Městcem a Slavětínem

Celý horní tok Metuje od pramene po Hronov protéká CHKO Broumovsko, první přítoky řeka sbírá ve skalním městě a národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály. Na středním toku tvoří hluboké údolí Metuje podstatnou část přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují. V údolní nivě před samým soutokem s Labem u Josefova se nachází přírodní památka Stará Metuje, která kopíruje meandrující tok stejnojmenného ramene řeky. Mezi oběma říčními rameny se nachází nestátní ptačí park Josefovské louky.

Vodní režimEditovat

Průměrný průtok Metuje u ústí činí 6,08 m³/s.[20]

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Metuje (m³/s) ve stanici Jaroměř:[21]

Průměrné měsíční průtoky Metuje (m³/s) ve stanici Jaroměř v roce 2014:[21]

Hlásné profily:[22][23][24]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Maršov nad Metují 57,30 94,68 km² 1,03 m³/s 63,3 m³/s
Hronov 45,70 248,59 km² 2,77 m³/s 114,0 m³/s
Krčín 17,30 498,80 km² 5,33 m³/s 167,0 m³/s

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Společné ústí Černčického potoka a Mlýnského náhonu (ID vodního toku 101930000100)

ReferenceEditovat

  1. LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 376 s. S. 195. 
  2. VLČEK, Vladimír (ed.). Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 175. 
  3. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 14) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  4. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 15) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  5. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 22) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  6. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 23) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  7. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 24) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  8. a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 25) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  9. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 20) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  10. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 21) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  11. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 31) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  12. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 26) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  13. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 27) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  14. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 29) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  15. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 28) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  16. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 30) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  17. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 31) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  18. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 25) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  19. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 21) [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  20. HEIS VÚV T. G. M. – Vodohospodářský věstník 2010 (str. 32) [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 
  21. a b Povodí Labe – Zpráva o hodnocení množství povrchových vod (str. 80) [online]. [cit. 2015-10-16]. Dostupné online. 
  22. Evidenční list hlásného profilu stanice Maršov nad Metují [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 
  23. Evidenční list hlásného profilu stanice Hronov [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 
  24. Evidenční list hlásného profilu stanice Krčín [online]. [cit. 2014-04-08]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat