Otevřít hlavní menu

Zlomky epopeje

velký epický cyklus českého novoromantického básníka Jaroslava Vrchlického

Zlomky epopeje (18781906) je velký básnický cyklus českého novoromantického básníka Jaroslava Vrchlického, ve kterém se autor snažil zobrazit cestu lidstva za pokrokem a humanismem a za vnitřním zušlechtěním člověka. Cyklus se skládá z řady autorových epických a lyricko-epických básnických sbírek, obsahujících také drobnou epiku i výraznou lyrickou složku, i ze samostatných rozsáhlých básní (eposů).[1]

Zlomky epopeje
Vydání sbírky Zlomky epopeje z roku 1886, která se jmenuje jako celý cyklus
Vydání sbírky Zlomky epopeje z roku 1886, která se jmenuje jako celý cyklus
Autor Jaroslav Vrchlický
Jazyk čeština
Žánry epický cyklus
Datum vydání 1878-1906
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VznikEditovat

Vrchlického záměr zobrazit v epicko-reflexivní formě duchovní vývoj lidstva od nejstarších dob až po jeho současnost vznikl již za básníkova pobytu v Itálii roku 1875, kde intenzivně studoval románské literatury, zejména literaturu francouzskou. Veden snahou povznést českou poezii na evropskou úroveň, rozhodl se po vzoru Victora Huga a jeho Legendy věků vytvořit obdobný básnický cyklus zachycující významné (dle autorova názoru) momenty v dějinách lidstva. Protože cyklus nemohl pokrývat celé lidské dějiny, nazval jej Vrchlický Zlomky epopeje.[2]

Sám autor o svém záměru napsal: „Všecky mé sbírky půjdou k jednomu cíli. Chci v zrcadle poezie ukázati člověka v celém jeho rozvoji. Nebude ovšem úplné soustavy v tom: tento člověk, jehož ukazuji, bude vždy pod různou maskou víceméně já, ale to hlavní, on zůstane člověkem, on bude považovati historii, filosofii, dogma i legendu, náboženství i pověru za jediný řetěz svého rozvoje“.[3]

ObsahEditovat

Vrchlický se v cyklu nesnažil zachytit vývoj lidstva v historickém sledu. Jednotlivé části cyklu nezachovávají dějinnou chronologii a nenavazují jedna na druhou, ale každá z nich se vrací z jiné stránky k již jednou vytvořené obsahové osnově: starověk a jeho mýty, antika a její báje, orient, středověk se svými legendami a básníkova současnost. Cyklus je založen na básníkově subjektivní evolucionistické teorii o neustálém duchovním vzestupu lidstva a úsilí o vyjádření vlastního stanoviska vede k převaze reflexe nad objektivním zobrazením minulosti.[4]

Cyklus však netvoří myšlenkově jednotný celek. Protože vznikal v dlouhém časovém rozmezí, podléhal změnám v básníkově náhledu na svět. Proto se v jednotlivých svazcích cyklu objevují optimistické i pesimistické motivy, víra v lepší budoucnost i skepse, radostné opojení z krásy a bohatosti života i zobrazení krutého útlaku a poroby. Cyklus je tak mnohem více obrazem vývoje básníkova nitra než obrazem vývoje lidstva. Postupné doplňování cyklu o další sbírky a básně vedlo nakonec k tomu, že není ani zcela jasné, která svá díla do epopeje Vrchlický vlastně řadil (z tohoto pohledu zahrnuje cyklus prakticky celou autorovu básnickou epiku).[5]

ČástiEditovat

 
Duch a svět, první sbírka cyklu z roku 1878
 
Mythy, druhá část sbírky z roku 1880
 
Selské ballady, vydání sbírky z roku 1885
 
Vydání eposu Bar-Kochba z roku 1897

Cyklus obsahuje tři žánrově odlišné typy básnických knih:[6]

  • básnické sbírky, v nichž jsou historické motivy zvýrazněny jejich reflexí, a které tvoří myšlenkovou osnovu cyklu:
    • Duch a svět (1878), úvodní básnická sbírka cyklu obsahující PrologEpilog (vyjadřují básníkovo přesvědčení o síle lidského ducha, který v harmonii s přírodou odhalí všechna tajemství) a mezi nimi čtyři tematicky a časově rozdílné části: Ohlasy pravěku (oddíl zpracovává básnickou fantazií modifikované příběhy Starého zákona), Helénské motivy (staré Řecko básník považuje za zlatou dobu lidstva a za zdroj umění), Osm legend středověkých (legenda je použita pouze jako název, příběhy vyjadřují básníkovo evolucionistické přesvědčení) a Problémy (oddíl není historický, básník se v něm vyznává ze svých současných duševních zápasů a rozporů).[7]
    • Sfinx (1883), sbírka poněkud pozměňuje básníkovu optimistickou evolucionistickou teorii, protože uskutečnění ideálu svobodného světa posunul básník až do daleké budoucnosti. Ze srovnání současnosti a antiky, která se tomuto ideálu podle autora velice přiblížila, plyne chmurný obraz přítomnosti jako doby bez ideálů a víry, jako světa plného žebráků a utlačených, který plodí kruté války.[8]
    • Dědictví Tantalovo (1888), sbírka vyjadřuje věčnou touhu lidského ducha po unikajících ideálech. Básník sice stále pevně věří v jejich uskutečnitelnost, ale zároveň dochází k poznání, že současná společnost je nepotřebuje. Z toho plyne kritický pohled na přítomnost, odsuzující její války, despocii i neschopnost velkého tvůrčího činu.[9]
    • Brevíř moderního člověka (1892), sbírka měla být původně poslední částí cyklu. Svědčí o tom jednak básnické obrazy největších duchů 19. století (například Hugo, Wagner, Goethe, Darwin, Edison, Tolstoj a další), jednak oslava vědy a poezie jako dvou principů, které přivedou lidstvo ke štěstí. Ve sbírce se rovněž projevují Vrchlického reakce na množící se kritické soudy o jeho díle. Básníkova obrana je namířena na dvě strany, proti společnosti bez ideálů nechápající umění a proti novým tendencím v literatuře, které přinášela mladá generace.[10]
    • Skvrny na slunci (1897), sbírka uzavírá základní řadu reflexivních části cyklu a ve všech jejích tématech se projevuje rezignující pesimismus zobrazující lidskou společnost, která je na prahu 20. století bezmocná a unavená. Naděje a víra, že v budoucnu přijde nová renesance lidstva, působí nepřesvědčivě.[10]
  • drobnější epika, která historickými, mytologickými i legendárními příběhy konkretizuje ideovou koncepci vycházející z prvního typu knih:
    • Mythy (18791880), dvoudílná básnická sbírka. První svazek obsahuje básně z českého dávnověku Šárka (zpracování české pověstidívčí válce, ve kterém se Šárka láskou a utrpením povznáší k pravé ženskosti), Legenda o svatém Prokopu (založení Sázavského kláštera určeného ke slovanským bohoslužbám a Prokopovo vyhnání cizích německých mnichů) a Kříž Božetěchův (rozhovor opata Sázavského kláštera s Ahasverem vyznívající v apoteózu životní radosti a ve víru v moc lidského poznání). Druhý svazek zpracovává motivy z islámu, staré Indie a Řecka a ze středověku.[11]
    • Staré zvěsti (1883), zpracování látek ze starého Řecka, z orientu a křesťanského středověku, v němž se projevuje básníkovo porozumění pro slabé jedince i jeho odpor k útlaku a násilí.[12]
    • Perspektivy (1884), obsahem příběhů sbírky je láska, a to nejen milostná ale i křesťanská sbratřující lidi a tišící trpící.[12]
    • Selské ballady (1885), nejvýznamnější básníkova kniha sociálně zaměřené epiky, ve které se projevuje jeho pochopení souvislostí mezi bojem národním a sociálním.[13]
    • Zlomky epopeje (1886), o významném postavení této sbírky v rámci celého cyklu svědčí již její název shodný s názvem cyklu. Obsahuje mýty, historické příběhy a lyrické monology, ve kterých se výrazně projevuje básníkova subjektivita a reflexe. Právě silnou reflexní složkou se sbírka blíží ke knihám, tvořícím myšlenkový základ cyklu. Básník oslavuje život, přírodu a ženy, optimisticky zobrazuje budoucnost lidstva a tvrdě kritizuje současnost, především kolonialismus. Část sbírky je věnována českým látkám, ve kterých básník vyjadřuje své přesvědčení o šťastné budoucnosti českého národa. V mottu ke sbírce básník vysvětluje poslání celého cyklu, který nazval „epopejí žalu, krve a bídy". Cítí se být jen vypravěčem toho, co žije v nitru člověka a co se událo v dějinném vývoji lidstva.[14]
    • Fresky a gobelíny (1891), k částem s názvem Antické rhapsodie, Legendy středověkéReflexy v přítomnost přidal básník oddíl Hellas v rokoku, ve kterém zobrazil staré Řecko prostřednictvím rozmarného rokokového pohledu.[15]
    • Nové zlomky epopeje (1895), sbírka, do níž pronikla básníkova osobní citová krize, rozšiřuje cyklus o motivy z novější historie (renesance, reformacefrancouzská revoluce).[15]
    • Bozi a lidé (1899), sbírka odráží v chmurných příbězích básníkovy depresivní stavy.[15]
    • Votivní desky (1902) a Epizody (1904), závěrečné sbírky cyklu obsahují i motivy z české historie (básně o Janu Žižkovi a Janu Želivském).[15]
  • rozsáhlé samostatné epicko-reflexivní skladby:
    • Hilarion (1882), příběh egyptského askety, který v egoistické pýše pohrdá světem i lidstvem a teprve před smrtí, po řadě trpkých poznání a zkoušek, dospívá k přesvědčení, že smysl života je v pozemském žití.[15]
    • Twardowski (1885), v básni Vrchlický zpracovává polskou pověst o polském šlechtici Janu Twardowském, který zaprodal svou duši ďáblu. Básník však pověst aktualizoval, vložil do ní narážky na boj Poláků za národní svobodu a Twardowského vykoupení připsal jeho pochopení bídy a utrpení lidstva.[16]
    • Bar-Kochba (1897), nejrozsáhlejší básníkovo dílo, příběh židovské vzpoury proti Římu s tragickou postavou jeho vůdce, ve kterém se objevují i jinotajné narážky na tehdejší české politické poměry.[17]
    • Píseň o Vinetě (1906), příběh o vyhlazení pobaltského slovanského města Vineta Dány, který básníkovi slouží k vyjádření podpory národního boje za nezávislost.[17]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon řeské literatury 4/II U-Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1514. 
  2. HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 1. vyd. Praha: Orbis, 1976. 512 s. cnb000119362. S. 277-278. [dále jen Hrabák]. 
  3. POHORSKÝ, Miloš, a kol. Dějiny české literatury III. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 632 s. cnb000124086. S. 299. [dále jen Pohorský]. 
  4. Pohorský, S. 300.
  5. Pohorský, S. 301.
  6. ČERVENKA, Miroslav; MACURA, Vladimír; MED, Jaroslav; PEŠAT, Zdeněk. Slovník básnických knih. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990. 428 s. ISBN 80-202-0217-X. S. 46. [dále jen Červenka]. 
  7. Červenka, S. 47-49.
  8. Pohorský, S. 302.
  9. Pohorský, S. 303.
  10. a b Pohorský, S. 304.
  11. Pohorský, S. 307.
  12. a b Pohorský, S. 305.
  13. Hrabák, S. 281.
  14. Červenka, S. 381–385.
  15. a b c d e Pohorský, S. 306.
  16. Pohorský, S. 307.
  17. a b Hrabák, S. 280.

Externí odkazyEditovat

  • VANĚK, Václav. Jaroslav Vrchlický: Zlomky epopeje [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2017 [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (česky)