Zlatá legenda

sbírka životopisů svatých, legend a traktátů k církevním svátkům, autor Jacobus de Voragine

Zlatá legenda (latinsky Legenda aurea) je středověká sbírka životopisů svatých (hagiografií, tj. životopisů bez zázraků), legend (tj. životopisů se zázraky) a traktátů k církevním svátkům. Sestavil jí dominikánský mnich Jakub de Voragine koncem 13. století. V české verzi přináší i několik ukázek z legend o českých světcích (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila), které byly k základnímu souboru přidány.

Legenda aurea
Zlatá legenda, kolem roku 1290, Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
Zlatá legenda, kolem roku 1290, Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
Autor Jacobus de Voragine
Jazyk latina
Žánr legenda
Datum vydání 1298
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

AutorEditovat

Zlatou legendu sestavil nejspíše mezi lety 1260 a 1267[1] italský dominikánský mnich a pozdější biskup Jakub de Voragine. Dominikánským mnichem se Jakub stal v roce 1244  a studia absolvoval v Paříži, Kolíně a Bologni. Od roku 1292 až do své smrti 1298 byl Jakub arcibiskupem v Janově. Jako světec byl ctěn ihned po své smrti a v roce 1299 mu byla postavena socha se svatozáří. Jakub byl blahořečen v roce 1816 papežem Piem VII., oficiálně svatořečen dosud patrně nebyl.

Dominikáni byli velmi vzdělaní, žili v dobrovolné chudobě a chtěli působit hlavně na prostý lid. Jakub jako člen řádu Dominikánů chtěl pro své bratry kazatele připravit příručku pro jejich kázání na vzdálených misích. Protože byl zkušený církevní profesionál a velmi schopný spisovatel a vypravěč, podařilo se mu vytvořit knihu, která se ve své době stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků.

Obsah legendyEditovat

 
Legenda Aurea, 1499.

Obsahem legendy jsou životopisy svatých, které jsou seřazeny podle dat svých svátků v církevním kalendáři. Kazatelé na svých cestách tak měli na každý den téma ke kázání a často sami doplňovali legendy o místní světce. Příručka původně obsahovala 176 legend, ale během čtyř století se značně rozrostla. V současnosti obsahuje kolem 1065 příběhů a stále jsou nalézány další latinské rukopisy.

Ve středověku patřily legendy o světcích sepisované v klášterních skriptoriích k nejoblíbenějšímu literárnímu žánru. Inspirovaly se biblickými příběhy, nejstarší mytologií, hrdinskými eposy nebo místním bájeslovím středověkých národů. Nejrozšířenější legendy byly šířeny mezi prostým lidem, měly rychlý spád děje, vzrušení, hrůzu a dojetí. Zlatá legenda Jakuba de Voragine se stala nejoblíbenějším souborem životopisů svatých právě proto, že byla čtivá a srozumitelná všem vrstvám obyvatelstva.  

Využití legendyEditovat

Zlatá legenda plná poutavých příběhů sloužila jako námět kázání nebo pro individuální zbožnost. Stala se také bohatým inspiračním zdrojem pro umělce. Legenda později zastínila všechny ostatní sbírky legend a byla nazvána Zlatá legenda. Dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech a mnoha překladech. Nakladatelství po celém světě ji vydávají i v současnosti.

Překlady legendyEditovat

V dominikánských klášterech se snad nejdříve označovala jako Legenda sanctorum. Název Zlatá legenda dostala Jakubova sbírka až dodatečně v důsledku rozšíření a všeobecné oblíbenosti. Vyprávěla o víře a naději v tak pou­tavých příbězích, že byla srozumitelná jak pro duchovní, tak pro nejprostší laiky.

Již ve 13. století byla překládána a adaptována do národních jazyků. Příběhy z ní pronikaly do lidových vyprávění a byly využity i v pohádkách. Česky byla zpracována v roce 1357 neznámým českým domi­nikánem působícím na Pražském hradě. Bylo to na základě požadavku kancléře Karla IV. - Jana ze Středy. Tato staročeská verze překladu byla nazvaná Passionale a patří k vrcholům tehdejší církevní prózy. Její vliv v českém prostředí byl velký, inspirovaly se jí česká legendaria (tj. soubory legend), ve kterých vystupovali čeští světci.

První novodobý překlad Zlaté legendy vyšel v nakladatelství Vyšehrad v 1984. Byl koncipován tak, aby v něm byly zastoupeny nejrůznější typy Jakubových legend. V témž duchu byl výbor později rozšířen, takže zpřístupňuje česky asi třetinu Zlaté legendy.

Zdroje a prameny legendyEditovat

Svým charakterem legenda navazuje na tradici řeckého dobrodružného románu. Jejími hrdiny jsou však evropští a asijští světci (např. Barlaam a Josafat) a především první křesťanští mučedníci. Autor do legendaria zařadil světce od nejstarších (sv. Štěpán) po novodobé (sv. František).

Jakub de Voragine bohatě čerpal z dalších pramenů, a proto je Zlatá legenda z velké části kompilací. U světců, jejichž historicita je doložena autentickými prameny, čerpá autor z těchto pramenů a často je cituje (např. u sv. Řehoře nebo u sv. Augustina vkládá citáty z jejich spisů a epištol).

Při sepisování legend čerpal z Životů Otců (většina legend o východních světcích), Eusebiovy Církevní historie (Ekklésastiké historiá), na ní navazujících Trojdílných církevních dějin (Historie ecclestiastica tripartita) a Školské historie (Historia scholastica) Petra z Troyes.

ReferenceEditovat

  1. DE VORAGINE, Jakub. Legenda Aurea. 1.. vyd. Praha: Vyšehrad, 1984. 

Externí odkazyEditovat