Zdeněk IV. Brtnický z Valdštejna

český šlechtic a stavovský direktor

Zdeněk IV. Brtnický z Valdštejna (12. května 1581/1582?24. června 1623, Špilberk[1]) byl český šlechtic, jeden ze třiceti direktorů stavovského povstání. Byl jediným dítětem Jindřicha (II.) Brtnického z Valdštejna († 1589) a jeho manželky Zuzany Heltové z Kementu († 1592) a také posledním členem brtnické větve rodu Valdštejnů. Po bitvě na Bílé hoře byl zatčen, odsouzen k doživotnímu trestu a vězněn ve Špilberku, kde také zemřel. Během svého života se hlásil mezi luterány.[2]

Zdeněk IV. Brtnický z Valdštejna
Erb Valdštejnů
Erb Valdštejnů
Člen direktoria Moravského markrabství
za panský stav
Ve funkci:
2. května 1619 – 4. listopadu 1619
Předchůdcedirektorium ustaveno
Nástupcečinnost direktoria ukončena

Narození12. května 1581/1582?
Úmrtí24. června 1623
Špilberk
ChoťMagdaléna z Thurnu
Kateřina Křinecká z Ronova
RodičeJindřich II. Brtnický z Valdštejna
Zuzana Heltová z Kementu
SídloBrtnice
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvíluterán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Přesné datum narození Zdeňka Brtnického z Valdštejna není jisté, nicméně, nejčastěji bývá uváděno datum 12. května 1581. Například Otakar Odložilík se ale přikláněl k datu 12. května 1582. Narodil se jako jediný potomek svých rodičů a jako sedmiletý částečně osiřel: ve věku čtyřiatřiceti let zemřel jeho otec Jindřich. Ve své závěti ustanovil za poručíky svého syna manželku Zuzanu, Tasa Meziříčského z Lomnice († 1595), Smila Osovského z Doubravice († 1613) a Matyáše Žalkovského ze Žalkovic († 1590). Zdeňkova matka Zuzana se po smrti manžela znovu vdala za Zdeňka Berku z Dubé a Lipé († 1594), nicméně, umírá jen pár let po svém prvním manželovi a po roce 1595 zbyl Zdeňkovi jediný poručík: Smil Osovský.

Zdeněk studoval na několika gymnáziích: nejdříve ve Velkém Meziříčí, poté v Jihlavě a nakonec i na piastovském gymnáziu v Břehu (dnes Brzeg).[3] Roku 1596 odjel do Štrasburku, kde studoval tři roky. Po studiích cestoval, navštívil například Veronu, Sienu[4], Paříž nebo Dover v Anglii.[3] V Londýně byl dokonce přijat královnou Alžbětou.[3] Během svých cest si psal i deník, který se zachoval do současnosti ve Vatikánské knihovně.[5][6] Po svém návratu na Moravu, roku 1602, se snažil především získat své dědictví od poručíka Smila, který mu slíbil, že mu majetek v říjnu toho roku předá, což splnil. Získal, mimo jiné, i Moravské Budějovice, které mu odkázal strýc Hynek, jenž zemřel bez potomků.

Manželství a správa majetkuEditovat

Zpočátku se jako vhodná nevěsta pro Zdeňka jevila Johanka z Rechmberka, nicméně, pár nikdy nebyl ani zasnouben, i přes naléhání Zdeňkovy babičky Aleny.[5] Dne 7. října 1603 se poprvé setkal s Magdalénou z Thurnu († 1617) a 30. května 1604 se ve Světlé nad Sázavou odehrála svatba.[5] Dle Ottova slovníku naučného a i v několika dalších zdrojích je, že Zdeněk IV. měl s první ženou Magdalénou z Thurnu dvě děti. Nejsou ale uvedena jejich jména. Ona na přelomu března a dubna 1617 umírá, pravděpodobně to zapříčinila dlouhodobá nemoc, která ji měla sužovat už od roku 1614.[5] Po Magdalénině smrti se Zdeněk oženil znovu: s Kateřinou Křineckou z Ronova. Z tohoto manželství už nevzešli další potomci.

Během jeho panování se valdštejnské državy ani nerozšířily, ani nezmenšily. Zdeněk především podporoval řemeslníky, zachovalá je například listina z 19. května 1604, ve které dává sdruženému cechu několika řemesel cechovní řád.[5] Díky Zdeňkovi také získali cechovní řád i brtničtí řezníci. Za svoji vládu pobýval především v Brtnici, naopak do Moravských Budějovic jezdil jen příležitostně.[5]

Za Zdeňkova panování měl kraj finanční problémy, jedním z důvodů mohlo být i velké množství zpustlých pozemků, což se pokusil vyřešit roku 1604, kdy vydal listinu, která povolovala prodej takových pozemků, pokud o tom bude spraven purkmistr.[7][3] Drahá byla též jeho studia. Z finančních problémů mu pomáhali nejen obyvatelé Jihlavy,[5][8] ale také Karel starší ze Žerotína.

Roku 1619 se stal stavovským direktorem Moravského markrabství a komorníkem „zimního krále“ Fridricha Falckého. Členství v direktoriu byl jeho jediný zemský titul a právě ten nakonec způsobil i jeho smrt, přestože nebyl popraven na Staroměstském náměstí, jako 27 dalších členů[zdroj?] direktoria. Po získání své funkce se do stavovského povstání hrdě zapojoval. Organizoval shromáždění protestantské šlechty a hlavně byl jedním z 29 pánů, kteří ovládli během revoluce Moravu.

Bitva na Bílé hoře a zatčeníEditovat

8. listopadu 1620 proběhla bitva na Bílé hoře, která skončila drtivou porážkou stavovského vojska. Fridrich Falcký uprchl do Slezska a čeští stavové museli uznat vládu Ferdinanda II. Kapitulovali i moravští stavové, mezi nimiž Zdeněk byl. V červnu roku 1621, ještě před popravou 27 pánů, přijeli do Jihlavy císařští komisaři a na základě zatykače vydaného kardinálem Ditrichštejnem Valdštejna zatkli.[1] Důvodem byla právě jeho účast na stavovském povstání. Zdeněk byl nejdříve uvězněn v Jihlavě a poté na Špilberku a odsouzen k trestu smrti, načež mu byl trest zmírněn na doživotí.[1] V žaláři prožil dva roky a 24. června 1623 zemřel. Následně bylo jeho vlastnictví zkonfiskováno a Brtnici po něm z rukou Ferdinanda II. získal hrabě Rombaldo XIII. z Collalto.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Brtnický zámek [online]. Brtnice: Brtnické kovadliny [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 
  2. a b Střípky historie Brtnice. [online]. Povídání Ježka Brtnického o Brtnici [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d Brtnice za Zdeňka Brtnického z Valdštejna od roku 1600 až do roku 1623. [online]. Brtnice: Ježek Brtnický [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 
  4. KALISTA, Zdeněk. Češi v Sieně 1574–1646. Český časopis historický. 1927, roč. 33, s. 117–127. 
  5. a b c d e f g PODAVKA, Ondřej; HOLÝ, Martin. Zdeněk Brtnický z Valdštejna a jeho deník z let 1597–1603 [online]. Repozitář závěrečných prací, 2017 [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 
  6. Historie [online]. Brtnice: Zámek Brtnice, 2010 [cit. 2017-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. 
  7. JANÁK, Jan. Dějiny Brtnice a připojených obcí. [s.l.]: Muzejní a vlastivědná společnost 594 s. Dostupné online. S. 119. 
  8. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do r. 1848, úřední knihy a rukopisy, inv. č. 341, f. 656v.

LiteraturaEditovat

  • PODAVKA, Ondřej. Zdeněk Brtnický z Valdštejna. Učený šlechtic a jeho deník z cest. Praha: Vyšehrad, 2017. 280 s. ISBN 978-80-7429-900-1.