Smil Osovský z Doubravice
Smil Osovský z Doubravice (březen 1548, Valeč – 13. února 1613, Třebíč[1]) byl českým šlechticem a pánem z Třebíče.
| Smil Osovský z Doubravice | |
|---|---|
 náhrobní kámen Smila Osovského ve sb. Muzea Vysočiny | |
| Místokomorník Moravského markrabství | |
| Ve funkci: 1594 – 1595 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Ve funkci: 1591 – 1591 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Narození | březen 1548 Valeč  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 13. února 1613 (ve věku 64 let) Třebíč Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | Třebíč |
| Choť | 1. Bohunka ze Žerotína 2. Kateřina z Valdštejna |
| Rodiče | Burian Osovský z Doubravice a Eliška Osovská |
| Profese | guvernér a soudce |
| Náboženství | českobratrské |
| Commons | Smil Osovský z Doubravice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
.png)
Narodil se ve Valči, byl synem Buriana Osovského z Doubravice a Elišky Bítovské z Lichtemburka. Vystudoval univerzity v Basileji a ve Štrasburku a v roce 1567 se stal třebíčským pánem, jeho rádcem nad vládou nad panstvím byl Šimon Vídeňský z Českého Ostrova. V roce 1572 si vzal Bohunku ze Žerotína a v roce 1573 ji dal věnné právo na městys Vladislav, Střítež se dvorem, Kožichovice, Střížov, Číměř, Trnavu, Hostákov a Valdíkov. Bohunka však v roce 1588 zemřela a byla pohřbena v hrobce Osovských v bývalé zahradě bratrského domu v Třebíči (později Jejkovský klášter).[1]
V roce 1589 se oženil podruhé, vzal si Kateřinu z Valdštejna, vložil ji pak věno na městysi Kamenici, Lhotě s dvorem, Čechtíně s dvorem a pivovarem, Koutech, Chlumu, Horním Smrčném, Vržanově, Kameničce a Číchově s dvorem a mlýnem. Od roku 1575 působil u zemského soudu[2] a 1. září 1601 byl Rudolfem II. jmenován nejvyšším sudím moravského markrabství a v roce 1603 se stal císařským radou Rudolfa II. V letech 1591, 1594 a 1595 byl místodržící nejvyššího komornictví. Později, 13. února 1613 zemřel a majitelkou panství se stala Kateřina z Valdštejna, která pak majetky držela do roku 1629, kdy musela odejít do vyhnanství. Vzala si posléze v roce 1613 Karla staršího ze Žerotína.[1]
Pohřeb Smila Osovského se konal až 25. března, kdy jeho tělo bylo od jeho úmrtí vystaveno v katafalku či ve sklepě zámku. Pohřben byl stejně jako jeho první manželka v hrobce Osovských v bratrském domě.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c SVOBODOVÁ, Lenka. Třebíčské panství za držby Smila Osovského v letech 1548–1613. Brno, 2007 [cit. 2017-04-03]. 111 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Jan. s. 21–22, 26. Dostupné online.
- ↑ a b BURIANOVÁ, Zuzana. Smil Osovský z Doubravice. Symbolika jednání konkrétního účastníka raně novověkých vztahů. Pardubice, 2010 [cit. 2017-04-03]. 137 s. Diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, Katedra historických věd. Vedoucí práce Jiří Kubeš. s. 21–22, 50, 86. Dostupné online.
Literatura editovat
- VYBÍRAL, Zdeněk. Autorita a moc v paměti urozených. In: Paměť urozenosti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 131–132.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Smil Osovský z Doubravice na Wikimedia Commons - Smil Osovský z Doubravice na stránkách Bibliografie českých zemí Historického ústavu AV ČR
- Toulky valečskou historií, V. Pavlíček, Zpravodaj obce Valeč
